Můj Vánoční příběh

Každý člověk během svého života prožije ten Svůj Vánoční příběh. Zde je ten Můj. Skutečně se Mi  stal, i když jsem ho v reáliích upravil. Pro ochranu ostatních účastníků.

Vánoce 2015. Po rozvodu na jaře jsem odjel pracovat do Škody Mladá Boleslav.  Na Vánoce je tam výrobní pauza a já se vracel domů na Moravu. Ale neměl jsem kde přespat. Tak jsem požádal kamaráda o přístřeší a ten souhlasil. Přijel jsem k němu 20.12. a on měl zrovna pár přátel na návštěvě. S některými jsem se znal, někteří byli mně neznámí. Zapojil jsem se do večera, to nebyl problém.

A pak jsem se v jednu chvíli ocitnul s Otou sám na pokoji. A on mi začal vyprávět příběh svého života. Už z minulosti jsem věděl, že ho něco tíží, ale nikdy se mi neotevřel. Až dnes. A když jsem ho poslouchal a slyšel slova o jeho bolesti, která se mne dotkla, tak jsem vnitřním hlasem požádal Boha, že ten muź má v sobě hodně bolesti, která ho tíží a že já jsem ochoten tu jeho bolest, ten jeho kříž nést s ním.  A během jeho monologu jsem cítil, že vnímám, co říká, ale zároveň jsem cítil, že mi na prsou narůstá tlak. Z ničeho nic. Tlak na prsou. Z ničeho nic. Když skončil, odešel z pokoje a já se s tím, co mi řekl, srovnával. A ten tlak na prsou jsem bral jako znamení, že jsem část jeho bolesti vzal na sebe.

Než jsem stačil z pokoje odejít zpět do společnosti, vstoupil Jarda. Už jsem se s ním znal a aniž požádal o rozhovor, tak sám spustil. Sám od sebe, snad pod vlivem svátečního období. A řekl mi věci, které mi nikdy před tím neřekl. A já opět požádal Boha, že tu jeho bolest ponesu s ním. A tlak na prsou se ještě zvýšil. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. A pochopil jsem. A řekl jsem si: ,,Děkuj Bože, že jsi mi dovolil pomoci mu nést jeho břímě''. Když skončil odešel.

Než jsem se stačil dát dohromady a srovnat, otevřely se dveře a vstoupila žena, kterou jsem viděl dnes večer poprvé. A sama začala vyprávět svůj příběh. Příběh radosti a bolesti. A já naslouchal a opět jsem požádal Boha, že jí pomůžu s tou bolestí, která ji užírá a že ji vezmu na sebe. A tlak na mých prsou se ještě zvýšil. Když odešla, uklidnil jsem se a všechny ty povídání se snažil zpracovat. Pak jsem šel do společnosti.

Ráno, když jsem odcházel, jsem se se všemi rozloučil. A cestou jsem děkoval Bohu, že mi dovolil nést jejich břímě, aby se jim ulevilo. Aby je to tak netrápilo a nebolelo. A pořád jsem cítil ten zvláštní tlak na prsou.

A najednou, po několika stech metrech se stalo něco, co dodnes nechápu. Najednou z mého srdce, z mé hrudi vyšlo něco, jako elektrický impuls a prošel celým mým tělem. Od srdce až do konečků prstů. Otřepal  jsem a nechápal. A začal jsem přemýšlet. Co se to stalo? A jaké to má následky? A proč?

Kontroluji tělo. V pořádku. Kontroluji mozek. Funguje. Srdce? Infarkt? Zatím dobrý.  Funguju. Tak, co se stalo?  Srdce funguje. Mozek taky. Tělo taky. Jsem. Nejsem mrtvý. Přesto cítím změnu. Jakou? Kde ji hledat? Co to má znamenat? 

Nadechnu. Vydechnu. Nadechnu. Vydechnu. Jiskra. Myšlenka. Poznání. 

Vždyť já dýchám úplně volně. Svobodně. Nic mne netîží. Kde je ta tíha, ta bolest, kterou jsem včera na sebe vzal? Necítím ji. Nevnímám. Jsem volný. Volný jako pták. 

Otázky. Kde je ta tíha? Kde je ta převzatá bolest? 

Odpověď. ON si ji vzal. ON mi ji odejmul.  protožeptoč? Protože jsem ji na sebe vzal dobrovolně. Dobrovolně. Bez vidiny zisku. Ke své bolesti jsem dobrovolně přijal a přidal bolest druhých. 

Proto mne jí zbavil. ON. Bůh. Vesmír. Je jedno, jak to nazvete.  ON funguje. Pro mne ANO.

Všem přeji krásné období, ať ho slavíte jakýmkoliv způsobem a vzýváte kohokoliv. Vždy totiž zůstane Jeden. Jeden Jedinný a Jedinečný.

P.S. Opravdu se mi to stalo. Me kritické náboženské články s tím nesouvisí. Spíš mi pomáhajî si to srovnat v hlavě.