Jen to je. Jen to existuje. Vše ostatní je špatně. Člověk to ví. V hloubi své Duše si to uvědomuje. Jenže v reálném životě svou touhu nerespektuje. Zabíjí ji celou svou závislou existencí a svými následujícími činy.
A to je špatně. Jedna velká lež. Jenže tuto lež člověk přijal za svou pravdu. Jedinou a nezpochybnitelnou. A v návaznosti na přijetí této lži za pravdu jsme se ocitli tam, kde jsme.
Lidstvo. Člověk. Člověk a lidstvo. Příčina a následek. Člověk je příčina. Lidstvo je následek. To je jediná správná interpretace naší existence.
Pojďme tedy na počátek všeho. Na počátek lidstva. Co bylo na počátku lidstva? Jednoduchá odpověď. Byl tam jeden tvor, později se nazvaný člověkem. Je jedno jestli vznikl evolucí, Božím tvořením či mimozemským klonováním. Byl jeden. Jediný a jedinečný v celém vesmíru.
A teď si zkuste sami v sobě odpovědět na tyto otázky : Byl tento první člověk běloch? Černoch? Rudoch? Žluťák? Američan? Slovan? Germán? Rus? Francouz? Křesťan? Žid? Islamista? Budhista? Mormonista? Dělní? Rolník? Vědec? Atd. A v takových jednoduchých otázkách na prvního člověka bych mohl pokračovat. Jak si na ně odpovíte?
Pokud si na některou z nich odpovíte kladně, tak lžete. První člověk nebyl nikdo. Jen byl. Žil. A neumněl mluvit. To je podstatné pro příběh člověka a lidstva. Vše, co vnímal svými smyslovými orgány, následně zobrazoval. Zobrazoval skutečnost, kterou viděli všichni. A nemohlo tedy docházet ke sporúm, co má na mysli.
Pak se začal rozmnožovat. Začal mluvit. Věcem, které viděl, začal dávat názvy. Jména. V ten okamžik člověk přestal žít v realitě, začal žít ve světě pojmů. Začal si vytvářet příběhy. S těmito příběhy se začal stotožňovat, začal mít pocity, emoce. Přijímal je za své, začal se rodit pocit hrdosti na něco. Jenže rostla populace, v jednom místě se všichni nemohli uživit. Tak se tyto velké skupiny začaly dělit, rozcházet a postupně osídlovat zemi. Postupem času se v každé skupině řeč vyvíjela jinak, jinak se vyvíjel i život v závislosti na místě pobytu. Původní historie byla zapomínána, začala se přizpůsobovat současnému životu. Každému lidskému kmeni jinak. Tím se i vyvíjel pocit sounáležitosti k tomu danému kmeni. Pocit hrdosti být součástí tohokterého kmene.
Jenže planeta je omezená a lidská populace roste a roste. Vzdálenosti, které je kdysi dělily, se zkracovaly. A protože zapomněli na svůj společný počátek a žili ve svém světě pojmů, tak se navzájem vyvražďovali. Protože jen jejich pojmy jsou jediné správné.
Ovšem populace roste a roste. Svět se stal globálním. Cestujeme rychleji a rychleji. Stěhujeme se napříč celou planetou. Z kmenového života se stává společný život lidstva. Najednou zjišťujeme, žechceme žít všichni na celém světě v míru.
A co nám brání? Kmenové pojmy, historie, dogmata, která vydáváme za hrdost příslušnosti k něčemu. V minulosti to bylo správné, ale dnes se tato hrdost stala pýchou. Proč?
Opět otázky: Já jsem Čech a kdo je víc? Já jsem běloch a kdo je víc? Já jsem křesťan, kdo je víc? Atd. Když to takhle položím, tak si všichni odpovíte :ANO. Vidíte? Hrdost přešla v pýchu.
Jenže pokud se chce lidstvo dostat dále bez zničujících válek, musí na tuto pýchu zapomenout, musí ji zničit, vrátit pýchu zpět do hrdosti. Jak? Jednoduše. Jsem Moravan, žiji v České republice, jsem hrdý na naši kmenovou minulost. Ale přišel čas budovat novou historii, historii celého lidstva. Všichni se budeme vzájemně respektovat, mít k sobě úctu, toleranci. Musíme vytvořit nový společný svět. Svět všeho lidstva.
V ten okamžik se jedinec, člověk, stane součástí nejvyššího celku, kterou jedinec člověk může dosáhnout. Stane se součástí lidstva. Lidstva, kde každý jednotlivec žije a koná vše nejlepší ve prospěch lidstva. A ne ve prospěch nějakého nicotného kmene.
Proto říkám: Je pouze člověk a lidstvo. Veškerá kmenová historie nebude zapomenuta, ale nesmí nám bránit ve vytvoření vyššího celku a života v něm.
Dokáže to lidstvo? Ano. Dokáže. Jenže cesta bude dlouhá a bolestná. To nejde ze dne na den. Vymění se mnoho generací než člověk přijme, že samotný jednotlivec, kmen nemůže přežít bez celku, lidstva. A všichni to vidíme již na současné nové generaci. Cestují po celém světě, baví se s kýmkoliv, žijí s kýmkoliv, nemají s tím problémy. A kmenová pravidla jsou pro ně přítěží. Vznikají nová pravidla. Pravidla, která staří nechtějí. Vyhovují jim ty stará. Nechtějí změnu. Jenže to nezastavíte.
Člověk a lidstvo. Člověk je součástka stroje zvaného lidstvo. Každý je důležitý. Když se podíváte na planetu z vesmíru, připadá vám to jako chaos. Jako když se díváte na mraveniště. Ale když přicházíte blíž a blíž, tak vidíte, že v tom chaosu, je systém. A jdete blíž a blíž až uvidíte toho jedince, mravence, který pracuje ve prospěch celku. S některými se vidí každý den. Kolem některých jen projde. Některé za celý svůj život nepotká. A přesto všichni budují svůj domov.
A stejně tak lidé.
