Krkavé a sípavé mluvení

Občas můžeme v zábavných pořadech vidět různé "šoumeny", kteří se prezentují tzv. krkavým nebo říhavým (odborně dyspeptickým nebo eruktačním) mluvením, jež má být většinou prvoplánově zábavné. Málokdo ví, že existuje ještě další typ "nehlasivkového" mluvení, tzv. mluvení sípavé nebo průduškové (odborně bronchitické) a že tento způsob mluvy může být využit při selhání hlasivek.

Pojídání určitých potravin napomáhá tvorbě plynů důležitých pro dyspeptickou mluvu.Foto Gúgl

V posledním čísle anglického časopisu Old England Journal of Medicine vyšel velice zajímavý článek věnující se ryze odborné stránce nehlasivkového mluvení, jež může pomoci osobám, které trpí přechodnou či trvalou ztrátou řeči následkem onemocnění hlasivek. Autor článku, prof. Simmons, kromě fyziologie nehlasivkové mluvy a metodiky její výuky popisuje, jak v některých zdokumentovaných případech bylo nehlasivkové mluvení využito v moderní historii. Prof. Simmons se zaměřil na události, kdy se indisponovaná osoba nacházela v takové situaci, že nemožnost promluvit mohla mít velice vážné následky. Samozřejmě nikoli jen pro onu osobu, ale pro větší množství posluchačů, občanů... Logicky se proto ocitl v nejvyšších patrech politiky. Svoje bádání zaměřil přímo na hlavy států a přinesl tak odborné i laické veřejnosti několik neuvěřitelných odhalení.

Ještě je třeba vysvětlit, že nehlasivkové mluvení není obvykle společensky přijatelné. Hlasité říhání je v našem civilizačním prostoru považováno za značné faux pas. A teď si představte, že určitá vážená osoba se po prvním říhnutí neomluví, jak je obvyklé, ale pokračuje tím, že vykrkává celé věty. To má vždy za následek reakci publika a ta může být různá: od pobavení, přes výsměch až po agresi... Prof. Simmons to přirovnává k situaci, již ve své knize popsal Kurt Vonnegut: dva mimozemšťané přiletí na Zemi s poselstvím, jak zastavit znečišťování Země a léčit rakovinu. Ovšem potíž je v tom, že se dorozumívají pšoukáním a stepováním... První pozemšťan, u jehož dveří zazvoní a chtějí mu sdělit poselství svým "jazykem", jim roztříští lebky golfovou holí...

Nyní uvedeme několik případů, které na základě bádání prof. Simmonse ukazují některé historické události v úplně nových souvislostech (žijící hlavy států prof. Simmons nejmenuje, ale pozorný čtenář si snadno dovodí, o koho se jedná):

1) tak například před atentátem na amerického prezidenta Abrahama Lincolna ve Fordově divadle v roce 1865, se prezident na začátku představení pokusil promluvit k hercům a publiku a poděkovat jim za podporu Unie a své osoby v občanské válce. Protože však byl nachlazený a nečekaně mu selhaly hlasivky, pokusil se použít krkavé mluvení a snažil se poděkování vyříhat... To však smrtelně urazilo herce J. W. Bootha, který - jak zjistil prof. Simmons - od mládí trpěl syndromem epigastrické bolesti, a domníval se, že prezident se mu vysmívá. O chvíli později vtrhne do prezidentské lóže a dvakrát vystřelí...

2) prezident jednoho evropského státu se při nedávné návštěvě Číny pokusil na vládní úrovni nastolit problematiku digitálního pirátství. Protože však měl zánět hrtanu, nemohl mluvit. Pokusil se problém vysvětlit pomocí krkavého mluvení, ale pokaždé, když se mu podařilo napolykat dostatečné množství vzduchu a vyříhnout první slovo, propukla čínská delegace v jásot, který přerostl v ovace ve stoje. Prostě si mysleli, že prezident gastronomické velmoci dává najevo, že předložené občerstvení mu velice chutná.

3) za druhé světové války Američané prohráli na ostrově Midway jedinou dílčí bitvu o kótu 423, když se nadporučík Hayes, jenž ze samého řvaní povelů v ohlušujícím rachotu bitvy ochrapěl, pokusil zavelet "palte" krkavým mluvením. Vystresovaní vojáci na pokraji fyzických a především psychických sil se v zákopech zhroutili smíchy a Japonci je všechny snadno odzbrojili.

4) prezident další významné evropské země se při živě vysílaném novoročním projevu pokusil použít sípavé průduškové mluvení, ale jeho tajemník v domění, že prezidenta postihl astmatický záchvat, přivolal záchranáře, kteří se pokusili hlavu státu v přímém přenosu resuscitovat. Došlo k nechutné strkanici při níž padlo několik drsných výrazů jako: "Ťulpasové! Bezduší lapiduši! Vypadněte z hradu!" Což bohužel většina diváků považovala za nudné a přepnula na program Faktor smrti, v němž zrovna dva soutěžící strkali - každý z jedné strany - ruku do otvorů v bedně s mambou černou.

Co dokládá výzkum prof. Simmonse? Že i velcí mužové všech dob mohli být nepochopeni okolím, když se pokušeli říci něco důležitého masám, které nebyly připraveny na neformální způsob, jimž jim budou informace sděleny.