Automobilism jest debilism

A planety (rozuměj lidstva) záhuba. Auta nás denně zabíjejí přímo fyzicky i nepřímo zdravotně kvůli emisím. V počtu osob usmrcených v souvislosti s automobilismem je ČR na 152. místě světového žebříčku (ze 180 zemí).

Taková statistika jeví se na první pohled jako docela dobrá (čím níže, tím lépe a mrtvol méně). Jenže osobně jsem zažil už 4 bouračky, dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má? První, když jsem v začátečnické nerozvážnosti hodně dupnul na mokré silnici na brzdu před srnkou, druhou, s opilcem, který do mě narazil při předjíždění z pruhu do pruhu, třetí, když jsem zastavil před přechodem a nějaký totální debil (promiňte, automobilism vždy provázejí silné emoce) narazil v plné rychlosti do auta, které zastavilo za mnou a díky dominovému efektu jej odhodil i na mě, čtvrtou, když mě smetlo poštovní auto při předjíždění, zatímco já odbočoval vlevo…

Když si uvědomíme, jak neskutečně křehká je rovnováha mezi bezpečnou jízdou a nehodou, nechce se člověku do auta sedat. Ale co, říkáte si každý den, já jezdím ohleduplně, defenzivně, mám najeto… Když pak na dálnici protijedoucí kamion prorazí svodidla a řítí se na vás, je vám to k ničemu, ani si před cestou do Valhally nestihnete posprejovat ústa chromovou barvou a vykřiknout: „Zřete mě!“ Porušení křehké rovnováhy mezi technickým stavem vozů, stavem vozovky, počasím, zkušenostmi a schopnostmi řidičů, mezi něž patří jejich momentální fyzický (zdravotní) i mentální stav vede pak nehodám, při nichž u nás loni zemřelo 470 osob. Celosvětově ročně zemře 1.200.000 osob. Pokud jde o přelidnění, slušná seberegulace.

Za vše může neutuchající lidská touha: rychleji (např. 417 km/h po německé dálnici…), dále (více dálnic, silnic, nebo alespoň offroadů…), silněji (ano, kult V8…). Kdybychom dokázali sedět doma na zadku a nepřepravovali tolik sebe samých a tolik zboží (např. cibuli z Nového Zélandu) a se svými chytrými zařízeními chodili hrát hry Forza Horizon, Mario Kart, DiRT nebo Gran Turismo do zvláštní místnosti (jako na WC), vedlo by se nám lépe.

Jak z toho ven? Vraťme se ke koním! Nehod bude méně, emise jsou žádoucí! A nejen to: jízda na koni předchází civilizačním chorobám, zahrnuje duševní odreagování a načerpání energie z pobytu v přírodě. Má pozitivní vliv na kosterní, srdečně-cévní, svalový a dýchací systém. A také na psychickou pohodu, protože umožňuje napravit chybějící sociální vztahy a snížit agresivitu. Ideál! Hyjé!