Naštěkat do boudy, aneb s medvídkem na Medvídkovi.

Víte co znamená "naštěkat do boudy" ??? Pokud vás tento zlidovělý výrok náhodou ještě nezasáhl, máte možnost se s ním setkat ve filmu dvojice Hřebejk - Jarchovský, Medvídek. Měl jsem možnost ho o víkendu vidět a rád se podělím o několik málo postřehů z něj. Možná půjde spíš o pocity a dojmy, ale právě o jejich vyvolávání by (mimo jiné) měly filmy usilovat. Proto prosím neberte následující text jako recenzi.

Na Medvídka mě tak trochu dostrkala přítelkyně Petra. Dodatečně jsem jí vděčný, protože i přes únavu po 12 hodinách v práci, jsem se příjemně pobavil. Její výrok: "Chci jít s  medvídkem na Medvídka", byl odzbrojující a nemohl jsem jí nevyhovět. Nevím přesně, proč jsem pro ni medvídkem. Jen se domýšlím, že to má co dělat s mým trochu hlasitějším spaním. Někdy si připadám jako medvěd Brtník. Jenomže s "Brtníkem na Medvídka" nezní tak dobře...


Kino ve Zlíně nevypadá po rekonstrukci úplně nejhůř a tak jsem se i docela těšil. Překvapil mě zájem diváků, kterých se sešlo nebývalé množství. Řada u pokladen vypadala horší, než nakonec byla. Naše 15.řada byla dobrou volbou a mohli jsme se uvelebit v pohodlných sedadlech. Mým dalším "úkolem" bylo "dlábení" ruky, za účelem romantického zážitku. A tak dlábím s plným nasazením a kochám se dlouhodobě nejoblíbenější částí všech filmových představení, to jest ukázkami z nových filmů. Některé mě inspirují k úvaze o další návštěvě kina.


Začíná Medvídek a postupně se seznamujeme s hlavními postavami. Film je totiž zajímavý tím, že nemá konkrétní hlavní postavu. Těch je vlastně několik a jejich osudy se spojují a zase rozdělují, aby nakonec byly propojené tak nějak trvale. Jako další zajímavost hned na začátku vnímám, že se jména některých postav kryjí se jmény jejich hereckých představitelů. A tak Romana hraje Roman, Jirku Jirka, Ivana Ivan, Annu Aňa a Vandu Tatiana... Výjimky jak vidět potvrzují pravidlo.


Mottem filmu je: „voda je mocnější než kámen, měkké je mocnější než tvrdé a ženský princip je mocnější než mužský“. Výstižnější slova bych jen těžko hledal. Osudy tří kamarádů, kteří se znají od školy, jejich životních partnerek a manželek, dětí a rodin, přináší nespočet situací, které kromě pobavení vedou také k zamyšlení. S trochou černého humoru se před námi postupně odkrývají tajemství hrdinů filmu, jejich vzlety a pády, kotrmelce a krize ve vztazích.


Za samostatnou zmínku stojí herecké obsazení. Hřebejk má jako obvykle šťastnou ruku, přesto mě překvapuje výkon J.Menzela v roli otce Romana. Při scéně štědrovečerní rodinné "idylky" se bavím snad nejvíc. Naprosto vynikající je I.Trojan a jeho "decenťák" Ivan, jinak také diplomat a vlastně nejúspěšnější ze všech tří kamarádů. Závěrečná scéna ve vinárně myslím nenechá nikoho chladným. Zmínil bych ještě T.Vilhelmovou a její postavu Vandu, která mi byla svým způsobem protivná. Až jsem si začal říkat, že protivná je mi vlastně Vilhelmová. Což je známka vynikajícího výkonu herečky.


Celkový dojem z filmu jsem měl a mám pozitivní. Některé situace a výroky mi však přišly trochu laciné, jako například v nadpisu zmíněné "naštěkání do boudy" nebo když na otázku "jak je" ??? přichází odpověď "pořád p...u ke zdi". Ne že bych tyto slogany neznal, ale možná mi vadí právě proto, že jsou tak známé. Ještě že jsme se nedočkali pověstného "kocoura v troubě".... Nechtěl bych však nikoho odradit. Naopak, Medvídek přináší výbornou zábavu a svým způsobem i poselství. Konec konců, stačí se podívat kolem sebe, jak žijeme my a naši přátelé. Medvídek opravdu vypráví skutečné příběhy, skutečných lidí.