Tak dlouho se premiér Nečas vymezoval proti komunistům, až spolehlivě přebral způsob jejich chování, vyjadřování a co je nejhorší, i uvažování.
Je to zajímavý člověk, ten náš premiér. Na první pohled suchar a slušný člověk. Ale nedejme se mýlit těmito vnějšími znaky. Dodnes nikdo netuší, proč vlastně v minulosti nepřijal post ministra vnitra. Jeho slavná věta pronesená na večerní tiskovce: "Buď se ve funkci udělám, nebo oddělám", jen předznamenala ranní prohlášení, že funkci nebere. Nikdy to nebylo spolehlivě vysvětleno a už ani nebude.
Čas běžel a Nečas se přes různé stranické, parlamentní a vládní funkce dopracoval až k funkcím předsedy ODS a vlády. Všichni si zřejmě vzpomeneme, jak k tomu došlo. Po trapném konci ještě trapnějšího Topolánka, ODS hledala novou, seriózní a snad i na první pohled konzervativní tvář. Myslela si, že ji najde v Nečasovi. Ten sestavil koaliční protikorupční vládu rozpočtové odpovědnosti.
Zpočátku se tento záměr snad dařil i naplnit. Byl to právě Nečas, kdo nás prosťáčky před volbami hezky poučil o základních ekonomických zásadách. Jako nit se tímto předvolebním manipulováním táhlo přesvědčování, že jen přehledné a nízké daně mohou nastartovat ekonomiku a že nižší sazba daně znamená její větší výběr. Byl s tou svojí milou chlapeckou tváří tak přesvědčivý, že nemálo voličů podlehlo a neodeslalo jeho ODS do historie.
Přišly dny všední a povolební. Rozpočtově odpovědná a protikorupční vláda musela řešit několik vlastních nepříjemných korupčních kauz a alespoň se pokusit naplnit státní rozpočet. S velkou vervou pronášené předvolební poučky šly k ledu a začaly se zvyšovat daně. Pořádný pravicový paradox v levicové praxi, dalo by se říct. Navíc se ukázalo, že vyšší sazba DPH v důsledku znamenala její nižší výběr.
V ten čas se začal Nečas měnit k nepoznání. Pryč byl kukuč seriózního politika. Dostižen vlastními paradoxy (jen jiný obecnější výraz pro lež), začal uplatňovat a přebírat komunistickou rétoriku a způsob myšlení. Dovnitř ODS jasně vzkázal, že kdo nepůjde s ním zvyšovat daně, půjde proti němu a proto padne celá vláda. A kdo by náhodou chtěl trvat na nějakých zásadách diskuse, nebo respektování jiného názoru, tak ten půjde rovnou z kandidátky.
Dalším státnickým činem, velkého politika z malého města, je Nečasovo prohlášení směrem k oponentům pojetí církevních restitucí. Ten slušný, seriózní a konzervativní politik hodil všechny nesouhlasné hlasy do jednoho pytle, na který pověsil ceduli: "Kdo neschvaluje církevní restituce, schvaluje zločiny komunismu." Jinými slovy, kdo nejde s Nečasem jde proti němu. Docela tomu dobrému chlapíkovi uniklo, že lze restituce schvalovat, ale mít výhrady k řešení, které Nečas a jeho boys prosazují.
A tak máme možnost sledovat přerod pravicového (je to ještě pravda?) politika, v cosi, čemu se nedá říkat jinak než "velký manipulátor". Vždy jsem si myslel, že voličský základ pravicové strany se má skládat z poměrně vzdělaných a hlavně, z přemýšlejících lidí. Těmto svým voličům teď premiér a předseda ODS bůhvíproč hraje často na city a emoce. Prostě to vypadá, že definitivně se nám Nečas ve funkci neudělá, ale dokonale se oddělá a stáhne sebou i nemalou část pravice. Jinak totiž pojetí politiky "Kdo nejde s Nečasem, jde proti němu" ani skončit nemůže.
