Dnes něco o politickém přeběhlictví a také o tom, zda má smysl chodit k volbám v systému, ve kterém se zvolení pantátové až po volbách rozhodnou, kam vlastně sběhnou.
Je pozoruhodné sledovat tu naši českou "demošku". Jak je nevyspělá a neetická i více než 20 let po revoluci.Pravda, vzhledem k tradicím vyspělých demokracií to opravdu není dlouhá doba. Nevím, jestli si někdo vzpomene na jména Wagner, Vrbík, Kott, Machatá, Melčák, Pohanka, Snítilý. To všechno jsou excelentní političtí přeběhlíci. Nad všemi ční Tomáš Teplík, protože cesta z ČSSD až do ODS musela být dlouhá, opravdu dlouhá a trnitá.
Je Karolina Peake jako Tomáš Teplík? Samozřejmě není. Zatím nesběhla do ODS, i když o tom mnozí spekulují. Mimochodem, ty spekulace jsou až úsměvné. Podle jedněch kroky Peake řídí ODS, podle druhých Kalousek a ti největší mistři konspiračních teorií vidí za vším režiséra Bártu. Že by se tak Peake mohla rozhodnout o vlastní vůli, to je úplně poslední uvažovaná varianta. Měla by proto velmi rychle své "platformě" vymyslet jméno.
Jakkoliv by mi její krok mohl být vzhledem k situaci ve VV celkem sympatický, rozhodně jej neschvaluji. Politické přeběhlictví se mi upřímně hnusí a myslím si, že nepatří do vyspělé demokracie.Není přece možné držet princip, kdy se 200 volených zástupců lidu má právo až po volbách rozhodnout, do jakých platforem a stran se postupně rozdělí. Ústava o mandátu poslance hovoří jasně. Je osobní, tedy ne stranický. OK, ale přiznejme si, že toto si může dovolit ona vyspělá demokracie a ne česká demoverze demokracie.
Právě pro tento zvrácený princip, který je v našich podmínkách a neexistující politické kultuře zhusta využíván, nechodím již mnoho let k volbám. Všechno začíná výběrem lidí do politických stran a schopností stran i jejich vnitřních mechanismů, dbát na dodržování základů politické kultury. Chudák volič nikdy neuvidí za oponu. Dost těžko se může rozhodovat podle hesel, nebo mediálně profláknutých tváří. Volič nikdy nebude znát kvalitu výběru lidí a bude jen mlhavě tušit kvalitu lidí, kteří se na výběru podílí.
Věci veřejné měly být přece novým svěžím větrem, vzývanou a očekávanou změnou. Zatím nám všem nadělily jen úplné dno etiky, morálky a politické (ne)kultury. Taky samozřejmě Bártu a Kočí, Škárku s Johnem a celé to panoptikum hrůzy. Kdo včera viděl záznam soudu s Bártou a Škárkou na ČT2, ví velmi dobře o čem mluvím. A tak přemýšlím, kdo nebo co by mě k volbám dostalo. Myslím si, že bych dokázal podpořit stranu, která by ve svém programu měla změnu Ústavy. Změnu v tom smyslu, že poslanecký mandát by již nebyl osobní, ale patřil by straně.
A až za hodně let, možná generací a po trpělivém budování stabilní politické kultury, bychom se mohli vrátit do normálu. Zatím na to nemáme po všech stránkách. Proto by bylo potřeba přizpůsobit pravidla na politickém hřišti. Protože hráči hrají nefér a faulují a divák už se na to nechce dívat. Pokud je ovšem cílem vytlačit postupně voliče od uren úplně, to je věc jiná. Bylo by potřeba to však říct všem jasně a hezky nahlas.
