Móda se vrací ve vlnách, tak jako nelítostné tsunami. Někoho smete na místě, jiný má více štěstí a zachrání se. Momentálně to vypadá, že před módní vlnou filmu 50 odstínů šedi, se zachránit prostě nedá. Svědčí o tom rekordní návštěvnost, množství recenzí a především očekávání těch, kteří dílo ještě neviděli.
Těžko bych si vzpomněl na "přehajpovanější" film, z dob nedávno minulých. A co že to vlastně je "hype"? Pomozme si trochu slovníkem. O tomto anglickém slangovém výrazu se dočteme, že se jedná o trik, přehnané tvrzení a očekávání, umělý stimul nebo třeba nadměrnou a neopodstatněnou medializaci. Prostě a krátce, je to boží, je to skvělé a velmi brzy to splaskne jako bublina.
O módě v oblékání se často říká, všechno už tu jednou bylo. Nechci si hrát na světáka, který "zažil" a pochopil, ale obávám se, že v případě 50 odstínů, by tu jistá zkušenost byla. A nejen moje. Zažila ji i generace mých rodičů a jistě by se dalo pokračovat historií ještě kousek dál.
Například v roce 1983 se začal promítat podobně očekávaný "erotický" český film, Anděl s ďáblem v těle. Tu erotiku dávám do uvozovek záměrně. Nemohu totiž zapomenout na zážitek rodičů, kteří se nechali "vyhajpovat" a na film vyrazili. Těsně před koncem se uprostřed sálu vztyčila postava jednoho z neuspokojených diváků a do ticha kina zařvala: "Vraťte nám vstupné!"
O pár let později, to se psal rok 1986, jsme se nechali já a moji kamarádi, na základě přehnaných tvrzení a očekávání, vybláznit na film Benátská noc. Pravda, erotiky v něm bylo přece jen o kousek víc, než v Adělovi s ďáblem, ale zase ne tolik, aby si to žádalo beznadějně vyprodaný sál kina. Vrácení vstupného jsme požadovali asi jenom šeptem.
Přesto chápu, že 50 odstínů šedi může mít své fanoušky a zastánce. Oni mají to štěstí, že nepamatují ani ubohého Anděla s ďáblem, ani plytkou Benátskou noc. To je zdá se, můj problém. Stejně jako to, že jsem dal 50 odstínům šanci a začetl se do knížky. Byl jsem v dobrém rozmaru, cestou z dovolené, odpočatý a otevřený novým podnětům. Vydržel jsem něco málo přes 100 stran.
Svůj zážitek bych shrnul do hodnocení, blbka potká moderního jinocha, ten ji povozí bourákem, později vrtulníkem a pak by měli souložit. A v tom to právě je. Na těch prvních 100 stranách, proběhlo nějaké cosi kdesi, asi 2x. Ale formulace: "Spalovala mě zevnitř nesnesitelná touha", se tam vyskytovala hned 30x. Protože na spalování, auta a vrtulníky, zase až tak nejsem fanoušek, šla knížka k ledu.
Ano, móda se opravdu vrací ve vlnách, jako nelítostné tsunami. Uznávám, že "v jistých kruzích" je teď módou i to, 50 odstínů šedi "vtipně" odsoudit. Nechci jen tak rozšířit řady vtipálků. Dovolil jsem si zavzpomínat, nahodit svůj pocit. Neposmívám se těm, kdo podlehnou. Nebýval jsem jiný, ani lepší. Ale ty šedivé vlny, ty tady jsou a vracejí se.
