Napsat, co pro mě udělal Ježíš, může někomu připadat jako velká troufalost od mladého člověka, který ještě mnoho v životě nezažil. Má jednoduchá odpověď zní, osvobodil mně od hříchu. Je to sice stručně vyjádřené, ale je dostačující.
Osvobodil mně od hříchu ještě dřív, než mně poznal, i když to možná bylo jinak, nejsem si jistá. Což je ohromný, pro nebeského člověka. Takhle bych ho nazvala, protože mi dal šanci žít tady na zemi. Dal mi šanci uvěřit v něho a v jeho otce. A já uvěřila. (teď brečím a snažím se poslepu trefit do klávesnice to co chci a potřebuji). A vím, že mě inspiruje, ačkoliv nechápu jak. Promiňte, ale tohle je moje premiéra, co zveřejňuji své vyznání, tak jsem z toho celá nesvá.
Daroval mi duši. Díky, které jsem taková jaká jsem, a jsem za to vděčná. Já věřím v Pána Boha a Ježíše Krista. Jeden mně stvořil pomoci mých rodičů a druhý mně osvobodil od hříchu. Od té doby co jsem “do uvěřila“ (byla to dlouhá cesta), mi je jedno kdo ví, že jsem věřící člověk. Dokonce jsem si uvědomila, že mi dává víc, než si zasloužím a dokážu představit. Dokonce by se dalo říct, že se tím chlubím i právě teď. Jsem totiž nesmírně ráda, že můžu říct „ Já věřím!“
Začala jsem věřit už dávno, ale ON věděl, že si ještě nejsem sto pro jistá. A tak mi dával znamení i házel klacky pod nohy, které mně měly k němu přivést, a taky přivedly. On to věděl. On mi dává každičký den naději k lepšímu zítřku a budoucnosti. Dává mi naději k mému životnímu snu, i když mi mění cestu, kterou mám jít. Snaží se mně udržet na té správné cestě a když jdu jinudy, tak mi dá sice bolestivou ránu, ale vrátí mně na mou životní cestu a za to jsem mu vděčná. I když dovolí, aby mně někdo bolestivě uhodil a já se cítím sama. Tak i přesto nejsem. On je totiž se mnou a dává mi pořád dokola svojí sílu, abych se zvedla a šla dál a nepřestávala.
I když ho zraňují každý den, tak mi nepřestává dávat svou sílu. V této době bych se asi bez jeho síly nedokázala snažit být šťastnější. Což mi každý den dává zabrat a to někdy obzvlášť. Třeba: Zachraňuje moje trapasy. Opravuje mé nehody a nedorozumění. I mou prostořekost mi pomáhá opravit. Když si ještě teď vzpomenu na nějaký omyl nebo dokonce trapas, tak se musím začít usmívat a zároveň divit nad tím, co jsem to blbla.
Závěrem bych chtěla říct, že já mu též dávám, a to především svojí důvěru, tím mu odevzdávám svůj život a moji budoucnost, která je pro mě velmi vzácná.
Dává mi víc než si zasloužím a dokážu představit. Osvobodil mně tím, že zemřel krutou a nezaslouženou smrti. Proč? Protože to byla jediná možnost, jak nás zachránit před zkázou, smrtí a věčným zahynutím. Sice v tuto chvíli tomu až tak do detailu nerozumím, ale jsem přesvědčena, že mi to časem vysvětli.
PS: Já věřím!
