Poslanci chtějí měnit ústavu a zabránit gayům, aby mohli pobírat vdovský důchod nebo mít společné jmění. Navrhují, aby manželství bylo ústavně jen pro muže a ženu, čímž zablokují nároky stejnopohlavních partnerů.
Skupina poslanců v pátek předložila návrh změny ústavy, který má vyloučit stejnopohlavní svazky z nároku na běžná práva, získaná výhradně manželstvím. To má být ústavně zakotvené pouze pro muže a ženu, takže mám smůlu a na společné jmění nebo vdovský důchod nemám nárok. Jen proto, že jsem gay. Tak smýšlí poslanci ČR v roce 2018.
V trvalém svazku žiji se svým partnerem 31 let. Narodil jsem se v heterosexuální rodině, nepřiplaval jsem v košíku z jakési teplé planety, jak si možná představuje jeden ze signatářů návrhu, Marek Benda (ODS). Přispívám roky na charitu, pořádám akce, na které chodí desítky tisíc lidí, platím daně jako každý občan. Třídím odpad, topím dřevem a podporuji vzdělání dítěte v Tibetu. Troufám si říct, že žiji spořádaným a prospěšným životem, což není žádná zásluha, ale způsob mého myšlení o smyslu života. Před 11 lety jsem vstoupil do registrovaného partnerství, které vnímám jako symbol legalizace stejnopohlavních svazků, nikoliv zrovnoprávnění. Z jednoduchého důvodu: nezajišťuje mi práva, na která bych měl mít jako řádný občan nárok. Společné jmění nebo vdovský důchod získávají v ČR pouze manželé, nikoliv registrovaní partneři. Skupina poslanců se nyní snaží v ústavě ukotvit, že manželství je svazek muže a ženy, čímž by ústavně vyloučila, aby nároky spojené s manželstvím měli také gayové a lesby. Zákonodárci v čele s Miloslavem Kalouskem (TOP 09) se zaštiťují hodnotami manželství, jakožto trvalého svazku, což zrovna v případě signatářů pana Kalouska, Romana Onderky (ČSSD) nebo Jaroslava Foldyny (ČSSD) neplatí, jakkoli mám pro rozvod v případě nefungujícího svazku pochopení. Spíš mluvím o tom, že nelze kázat vodu a pít přitom víno.
Jednou z nejčastějších obav poslanců, nikoliv široké veřejnosti je, že gayové – jako jsem třeba já – ohrožují statut manželství. Nedovedu si racionálně představit, jak bych to dokázal, ale vím, že největší hrozbou heterosexuálního manželství není manželství leseb a gayů, ale heterosexuální rozvod. S tím souhlasí téměř 90 % české společnosti.
Mylná je i představa, že chceme oblékat bílý závoj a nazouvat lodičky, v což možná tajně doufá další signatář návrhu, Václav Klaus. Ne, nechceme házet květinou, ani rozbíjet talíře při vstupu na svatební hostinu. To jsou schémata pro špatné telenovely, ne pro reálný život gayů a leseb. Nechceme si přisvojit zvyky heterosexuálů, chceme jen práva jako každý jiný občan.
Pokud návrh novely, pod nímž je podepsán také Jan Čižínský (KDU-ČSL, Praha 7 Sobě), Jan Skopeček (ODS) nebo Milan Chovanec (ČSSD), bude přijat, stane se ze mě občan 2. kategorie s ústavně zablokovanými právy, jež budou náležet jen sezdaným mužům a ženám, nikoliv gayům žijícím trvalém svazku. A s tím rozhodně nemůžu souhlasit.
