Hudební divadlo je pořád dobrý byznys, úspěšných je ale čím dál méně. V USA i v Česku. Zpráva o tom, co letí v New Yorku a čemu tleská muzikálová Praha. Může za neúspěch Jane Fonda hospodářská krize?
Liza Minneli zpátky na Broadwayilizaminneli.com
Muzikál prý patří k nejvýnosnějším oborům v podnikání vůbec. Pokud se zadaří a dílo se stane světově úspěšné, mají autoři i producent vystaráno. Tak například Cameron MacIntosh, nejúspěšnější producent planety, děkuje za jmění 400 miliónů liber muzikálům Les Misérables, Phantom Of The Opera, Miss Saigon a Cats, které uvedl po celém světě včetně Prahy. Dnes spoluvlastní sedm londýnských divadel a v pohodlí švýcarského zámku může dalekohledem sledovat, jak se mu kutálí výnosy od New Yorku po Sydney. Měl intuici na díla, která se stanou hitem a štěstí, že podnikal před hospodářskou krizí. Dnes se i věhlasná Broadway potýká s úbytkem publika a sází na jistoty, které mají naplnit tisícová hlediště.
Elton králem Broadwaye
K absolutním hitům americké Broadwaye momentálně patří novinka Sira Eltona Johna Billy Elliot, komponovaná podle stejnojmenného filmu o touze kluka z maloměsta stát se tanečníkem. Představení, nominované na 15 cen Tony (obdoba našich Thálií vyhlašovaná v červnu) za týden navštíví 10.500 lidí a utrží 1,1 miliónu dolarů. Britský hitmaker má na nejslavnější ulici světa ještě jedno želízko v ohni, a to muzikálovou verzi disneyovky Lví král, která se z jeviště nehla od roku 1997 a ještě po 12 letech vykazuje týdenní tržby 1 milion dolarů a 99% návštěvnost. Hospodářská krize a nedostatek muzikálových témat zasáhla New York stejně jako Prahu.
Diváků ubývá a dnes není problém sehnat dobrý lístek pár dnů před představením, kolikrát i v ten den a se slevou. Průměrná návštěvnost broadwayských inscenací klesla z 89,2% na 72,8%, a tak producenti horlivě shánějí tituly a angažují hvězdy, které mají diváky vrátit do divadel.
K těm úspěšnějším produkcím patří muzikál z pera vnadné country divy Dolly Parton nazvaný 9 to 5 podle stejnojmenné filmové komedie s prostořekými dialogy. Přestože v něm nehraje žádná superhvězda, hlediště je plné a Dolly je nominovaná jako skladatelka na letošní cenu Tony (kde se utká s Eltonem Johnem). Nabito mají také revivaly Hair a West Side Story v nových úpravách a spolehlivými songy, které znají generace diváků. U obecenstva uspěly znovu a zachraňují tak divácké skóre ve prospěch producentů, koneckonců podobně jako Dracula, právě uváděný potřetí v Praze. Na Broadwayi se chytá ještě globální hit Mamma Mia, divadelní verze disneyovky Shrek a obnovené legendy Wicked s hudbou George Gershwina nebo South Pacific, který se na prknech New Yorku objevil poprvé před šedesáti lety a reinkarnoval se do šlágru nového tisíciletí. Jsou to spíš sázky na jistotu, než hledání nových cest.
Obrácená strana pozlátka šoubyznysu
Ne každý pokus ale vyjde. Své o tom vědí ambiciózní tituly, které srdce diváků prostě nechytly. A to fanoušky vábily atraktivními lákadly v podobě hollywoodských hvězd. Na scénu se po 45 letech vrátila ikona stříbrného plátna, Jane Fonda a z další protialkoholní, protidrogové a kdoví jaké ještě odvykací kůry diva Liza Minneli. Obě figurovaly jako hlavní magnety dvou limitovaných představení, ani jedna, bohužel, závratně neuspěla.
Držitelka Oscara Jane Fonda přijala nabídku v nové hře režiséra a dramatika Moisése Kaufmana 33 variancí, kde představuje ženu hledající pozadí tvorby Ludwiga van Beethovena a konfrontuje ji s vlastním životem. Ačkoliv kritiky nešetřily chválou a plakáty připomínaly, že se jedná o omezený počet představení, dnes, po dvou měsících uvádění se jednasedmdesátiletá legenda klaní poloprázdnému hledišti. Návštěvnost stěží dosahuje 50% (přesně 49,8%) a i v premiérovém týdnu se vyšplhala jen k 66%.
O něco lépe si vedla šoubyznysová veteránka Liza Minneli, která se na Broadway vrátila 3. prosince 2008. Dvaašedesátiletá držitelka Oscara, Grammy, Tony i Emmy v one woman show Liza´s At The Palace zpívala písně z muzikálu Cabaret a starý dobrý swing za podpory dvanáctičlenného orchestru a čtyř tanečníků. Běžná návštěvnost dosáhla sotva 80%, což při současné krizi sice znamená dobrý průměr, ale od Lizy se přece jen čekala série vyprodaných show. Hvězda tak po necelém měsíci odešla ze světel ramp doprovázená zdrcujícími recenzemi: „zněla jak skřípění auta“ nebo „původně silný hlas dnes hlaholí tak ztěžka, až jí držíte palce“. To není příjemné čtení pro žádného umělce
Broadway ale ví co je úcta k legendám, a tak obě divy nominovali na letošní cenu Tony. Americký šoubyznys zkrátka umí stavět happy endy.
Česko miluje Michala Davida
K tak pohádkovým příjmům jako za oceánem mají tuzemští producenti daleko, nicméně i v Česku je komerční divadlo dobrý byznys. Tedy - pokud jste úspěšní. K těm, kteří se cestou z banky můžou smát všem kritikům a ohrnovačům nosu patří skladatel a zpěvák Michal David. Je jediným žijícím českým autorem, jemuž se v Praze hrály dva muzikály najednou (Tři mušketýři a Kleopatra) a z jeho titulů se staly skutečné divácké hity čítající obecenstvo na statisíce. Česko na rozdíl od Velké Británie nebo USA tržby za představení nezveřejňuje, lehce si však spočítáte, že průměrné týdenní tržby představují v Divadle Broadway (Kleopatra, Mona Lisa) zhruba milión korun, v Divadle Hybernia (Tři mušketýři, Dracula) 1,2 miliónu. K pražským hitům patří i Carmen s Lucií Bílou, uváděná Hudebním divadlem Karlín, dotovanou státní scénou s komerčními cenami vstupenek. I tady, stejně jako na Broadwayi a v Hybernii pokladna hlásí nejčastěji vyprodáno.
Špatně si nevedou ani ostatní muzikálové scény, byť hrají pro poloviční sál než dílna Michala Davida. Na hit typu Johanka z Arku čeká divadlo Ta Fantastika, které z důvodu úbytku diváků přešlo stejně jako Kalich ze seriálového hraní na repertoárové. Pro nezasvěcené to znamená, že se neuvádí denně stejné představení, dokud zájem publika neopadne, ale že se inscenace střídají po několikadenních nebo týdenních cyklech. Je ovšem fér dodat, že nabídka Kalichu i Ta Fantastika je zpravidla kvalitativně vyšší, veršovánek typu „slunce-blunce“, kterými opatřil texty kdysi alternativní Lou Fanánek Hagen muzikál Mona Lisa, se tu nedočkáte. Ty doby, kdy při prvním uvedení Draculy nestačil divácké poptávce ani počet dnů v týdnu jsou ty tam. Dnes i ti nejúspěšnější hrají maximálně 5x týdně, pravdou však je, že je současná pražská nabídka daleko širší než v polovině 90 let, kdy hlediště plnil Jesus Christ Superstar a právě Dracula.
Po jejich úspěchu a stamiliónových obratech mnozí uvěřili, že i oni najdou jehlu v kupce sena a zbohatnou na obchodu s divadelními iluzemi. Propadáků bylo víc než šlágrů sezóny, v tom je český trh stejný jako ve světě. A podobný je také v nevyzpytatelnosti divákova vkusu. Ani boháč Cameron MacIntosh nepřišel na tajnou ingredienci, s jakou má namíchat zaručený trhák. A v tom je kouzlo i napětí byznysu hudebního divadla.
