Vyhoďte značky do šrotu

Už před 12 lety, roce 2004, se v některých evropských městech rozjel podivuhodný experiment. Tedy – ono by na něm zase tolik pozoruhodného nebylo, kdyby nešel přesně proti duchu evropské filozofie „zregulovat co se dá“.

V některých městech ve Velké Británii, Německu, Dánsku, Belgii i v Nizozemsku bylo ze silnic odstraněno veškeré dopravní značení: semafory, vyznačené jízdní pruhy, značky. A začalo se sledovat, jak se změní bezpečnost v těchto městech.

Dopadlo to samozřejmě tak, jak mnozí tuší: Silnice se staly bezpečnějšími. Chodci i řidiči začali víc přemýšlet, začali se chovat ohleduplněji, protože museli zapojit svou vlastní odpovědnost. Dopravních nehod ubylo, snížila se dokonce i rychlost na silnicích. Zvýšila se plynulost dopravy, ubylo zácp. Kupříkladu v nizozemském městě Emmen se z roku 2000 na rok 2006 snížil počet dopravních nehod o těžko uvěřitelných 77 %. A mohli bychom citovat další čísla týkající se zlepšení průjezdnosti či nehodovosti, ale ta si může každý sám dohledat, protože se jedná o celkem známou kauzu.

Jiný příklad z úplně jiného oboru, ale s nachlup stejnou logikou. Na přelomu století začalo Portugalsko procházet drogovou krizí. Prudce rostl počet uživatelů, počet nakažených HIV, i počet úmrtní na předávkování. V zoufalství nejvyšším se v roce 2001 rozhodlo Portugalsko k odvážnému experimentu: Všechny drogy (v malém množství) legalizovalo. Je tak liberálnější i než proslulé Nizozemsko. Dnes může sčítat výsledky: Počet narkomanů nově nakažených HIV prudce klesnul, hned po Rumunsku má Portugalsko druhý nejnižší počet úmrtí na předávkování. Paradox? Nikoliv. Zcela logická kauzalita. Co není zakázané, rebely už tolik netáhne. Navrch kvůli změně cen drog poklesl počet uživatelů tzv. syntetických drog, které jsou více nevyzpytatelné a tedy nebezpečnější, ve prospěch „přírodnějších“ drog typu hašiš atd., které sice ne že by nebyly zdravotně problematické, ale současně jsou vzhledem k počtu úmrtí o něco méně nebezpečné než jejich syntetické náhražky. K podobnému zjištění došel i americký stát Colorado, který po legalizaci marihuany zaznamenal pokles kriminality o 10,1 %.

Co mají tyhle příklady společné? Větší regulace a státní šikana se neukázala být přínosnější, ale naopak škodlivější. Ekonom by v téhle souvislosti doplnil ještě další příklad: Je prokázáno, že zvýšená regulace ve financích vede ke zvýšení rizik: Banky i klienti se chovají více rizikově, protože jsou právně „krytí“ zákonnou regulací, a tak mají pocit nižší vlastní odpovědnosti. Typicky třeba pojištění bankovních vkladů vede klienty bank k tomu, že si vědomě a nezodpovědně ukládají peníze do velmi pochybných ústavů těsně před krachem, protože mají oprávněný pocit, že to o něco málo vyšší úročení jim v těchto pochybných ústavech stojí za to, když vlastně nepostupují žádné riziko a jejich vklady jsou státem pojištěné… Paradoxně vyšší pojištění a regulace nakonec vede k většímu počtu krachů bank. Ne naopak. A tak bychom mohli pokračovat.

Jeden by řekl: Když tedy ostře sledovaný experiment hned v několika městech a v různých zemích drtivě ukázal, že bez dopravní regulace jsou silnice bezpečnější, ve jménu bezpečnosti se značení ihned odbourá v celé Evropě. Ehm… nikoliv. Státní úředník a dopravní policista žije v jiném světě. Fakta ignoruje. V regulaci se naopak vyžívá, protože přeci musí nějak odůvodnit svou existenci a důležitost. A tím – vzhledem k výše zmíněnému experimentu – řidičům i chodcům škodí.

A tak se mohlo stát, že český stát hodná do roku 2020 vyhodit 12 miliard korun za další buzer-techniku: Za novou dopravní elektroniku včetně rychlostních kamer, která ještě víc bude řidiče hlídat, regulovat a trestat. Radary automaticky načtou SPZ a „zefektivní“ trestání řidičů. A aby toho nebylo málo, také naroste bonzáctví, protože tato technika umožní online ihned kontaktovat příslušnou zemi, z níž pochází řidič, který se přestupku dopustil. Evropské fondy také pochopitelně dostojí svému poslání víc škodit než pomáhat, protože by z této částky zhruba polovina měla jít z evropských peněz.

Jak je možné, že neustále někdo řeší, jestli chybí peníze na školství, na zdravotnictví, na osobní asistenty, jak je možné, že stále narůstá veřejný dluh České republiky, ale současně plánujeme vynaložit 12 miliard na věc, o níž je dostatečně polopaticky prokázáno, že nepřináší žádný užitek, jen zvyšuje nehodovost, mastí kapsy dodavatelům elektronických hračiček a hladí ego všem úředníkům postiženým syndromem Velkého Bratra?

A aby snad náhodou někdo neměl pocit, že „jen kritizuju, ale nenabízím řešením“, tak – jelikož chytrému napověz, ale pomalejšího nakopni – shrňme si to, co už většině asi došlo: Na reformu se vybodněte. Kamery nekupujte. Ty stávající hoďte do šrotu. A nezapomeňte do něj přidat i stávající dopravní značky.