Tak čemu věřit?

Když lékař rozhodne, že pan Novák potřebuje voperovat nový bypass, měl by se na názor, zda má či nemá operovat, ptát „rozzlobeného důchodce“? Sotva. Když Česká národní banka rozhodne, že česká ekonomika potřebuje intervenovat a oslabit českou korunu, měla by se na svolení ptát „rozzlobeného důchodce“? Asi ano, zdá se. Minimálně pořad České televize „Máte slovo“ s M. Jílkovou se nás o tom snaží přesvědčit.

Pozor, já v žádném nechci říct, že jsem zastáncem intervence, která tak hluboce pobouřila českou veřejnost. Já bych pro intervenci nehlasovala. Domnívám se, že byla kontraproduktivní. Nicméně názor na intervenci si dovoluji mít na základě toho, že mám v kapse diplom z disciplíny nazývané „monetární politika“. V kapse naopak nemám ani jeden lékařský diplom. Netroufám si tudíž mít názory na techniku provádění neurochirurgických operací.

Pravda, do některých lékařů často ryju. Ale ne kvůli jejich odbornosti. Když už do nich ryju, pak kvůli přebujelému egu některých konkrétních lidí. Na to, abyste poznali, že vám lékař neodpověděl na pozdrav (jako tuhle ta paní, co se domnívala, že si můj respekt zjedná tím, bude-li na mé „dobrý den“ zarytě mlčet a zírat do štosu papírů), vysokoškolské vzdělání nepotřebujete. Kdybych narazila na učitelku, prodavačku či úřednici chovající se stejně asociálně, ryla bych do ní zrovna tak (ovšem to se nestává tak často). Nicméně vypozorovala jsem zajímavý úkaz. Pravidelně, „troufnu-li“ si otřít se o asociální jednání nějakého lékaře, vzbudím tím překvapivou bouři nevole. Připomíná to skoro středověk a zpochybňování boha. Jako kdybych tím, že zpochybním schopnost některého konkrétního lékaře ctít svobodu a důstojnost jeho klienta, snad zpochybňovala morální bezúhonnost celého lékařského stavu. Jako kdybych tím sahala mase lidí na jejich jistoty, na jejich novodobá božstva.

Co tím vším chci říct? Došli jsme jako společnost do zvláštního stavu. Máme jako společnost názory na to, na co si ani lidé vzdělaní v daném oboru názory téměř netroufnou mít, protože doceňují hloubku problému. Takže si troufáme mít coby společnost velmi jasný názor na to, jaká technologie má být použita u toho kterého atomového reaktoru, zda intervence zpomalí či zrychlí hospodářský růst, i na to, zda daň z finančních transakcí je či není pro nás užitečná.

A naopak jako společnost si kupodivu často pro jistotu „netroufáme“ mít názory na to, zda se k nám někdo v nemocnici chová slušně, pro jistotu si „netroufáme“ mít názor na to, zda úředník, který chtěl zaplatit za posouzení naší žádosti, nebyl náhodou korupčník, ani na to, jestli to paní učitelka s tou arogancí k našemu dítěti náhodou trochu nepřehnala. Rádoby autority nás zaslepují a zakalují nám přirozený úsudek.

Takže až vám zase příště nějaká „autorita“ bude tvrdit, že stát bez schodku rozpočtu nemůže hospodařit, že ekonomika může růst jenom tehdy, pokud budeme hodně utrácet, že evropská bankovní unie učiní naše banky bezpečnějšími, že máte uzavřít investiční životní pojištění, protože je to pro vás ta nejlepší forma spoření… zkuste se nejprve zamyslet, proč byste to právě téhle autoritě měli věřit… Netvrdí vám náhodou to, co vám tvrdí, jen proto, že je to pro ni výhodné?