Propaganda na nás útočí

Lži, lži a zase lži. Napůl bláboly a nesmysly z neznalosti, napůl manipulace z touhy ohnout historii ke vkusu svému.

Vzpomínáte? Je den po hlasování o Brexitu. A z médií a sociálních sítí můžeme povětšinou slyšet:

„Libra drasticky propadla a Britové již začínají platit účty za to, že se nechali populisty tak zmanipulovat!“

„Jen za posledních osm hodin přišla Velká Británie o 350 miliard dolarů. Je to víc, než kolik za posledních patnáct let přispěla do rozpočtu!"

„Britské akcie zkolabují, index FTSE může odepsat nominálně až 350 mld. USD!“

„Velká Británie byla velmoc, teď se z ní stává Malá Británie. A z londýnského bankovního centra City bude vesnice!“

Uplynuly jen zhruba dva měsíce a už můžeme soudit, co na těch apokalyptických výhledech bylo pravdy. Zdá se, že nic. (Ne že by mě to zrovna překvapovalo.)

Lidé, kteří zažili rok 1968 v plném produktivním věku, někdy říkají, že prý okupační vojska nebyla zdaleka tak strašná, jako Češi, kteří se jimi zaštitovali a rozjeli proces tuhé normalizace. Těžko po takové době soudit, co je na tom pravdy, a nakolik zapracovala jen fantazie těch, kdo dnes soudí. Ale předpokládejme na chvíli, že tomu tak skutečně bylo. V tom případě ovšem myslím, že něco podobného vidíme i dnes. Ve vrcholných orgánech EU mnohdy nesedí lidí zdaleka tak nebezpečně manipulující jako ti, kteří se Bruselem jen ohánějí – ať už jde o rozkradené a zneužité dotace nebo jen o čirý fanatismus.

Další a další nově přicházející data potvrzují, že veškerá panika byla hloupostí. Finanční trh v Británii nezkolaboval. Investoři z ní neutíkají. Zájem o britské dluhopisy roste. I ceny dluhopisů tedy rostou. Akciový index FTSE 100 se skutečně krátce po zveřejnění výsledku propadl z 6 300 bodů na 5 800. Tehdy to evropští politici brali jako důkaz tragédie a hned vyčíslili, jakou mnohabilionovou ztrátu si hloupí Britové odhlasovali. A kde je index dnes? Na 6 873 bodech – tam, kde byl naposledy v červnu 2015! Navzdory celé antikampani investoři jako masa nakonec projevili v britský akciový trh důvěru, nikoliv nedůvěru.

Jenomže mnoho lidí si dalo na oči klapky, do uší špunty a tvrdí, co hrozného BREXIT už přinesl a ještě přinese. Kupříkladu tento týden jeden europoslanec nelenil a pustil se do nás, že si vymýšlíme, když tvrdíme, že evropská Komise BREXITem strašila, a že se navíc o stavu britské ekonomiky po referendu ještě nic nepotvrdilo. Ano, Komise jako Komise opravdu Brexitem nestrašila; jen si všichni dobře pamatujeme na slova předsedy Komise J. - C. Junkera,  že „dezertéři nebudou vítáni s otevřenou náručí“ a že s nimi „nebude jednat v rukavičkách“. Zrovna tak jako si pamatujeme na slova z Evropského parlamentu o tom, jak Británie spláče na výdělkem a jak její akciový trh bude sčítat ohromné ztráty. A ano, je fakt, že zatím máme k dispozici jen málo čísel – protože to bychom mohli říkat vždy, jelikož i po pěti letech běžně umí statistici údaje o hospodářském růstu zpětně přepočítat. Jen už máme k dispozici hrst po-referendovských statistik, které jaksi ukazují něco úplně jiného:

Tak třeba britský průmysl hlásí, že srpnové objednávky v průmyslu jsou za prvních 23 dní nejvyšší za poslední dva roky. Jednoznačně tu pomáhá slabší libra. Ona „propadající se libra“, díky které měli Britové „sčítat ztráty“, ve skutečnosti britskou ekonomiku prudce nakopla k většímu výkonu. (Zcela logicky – protože Britům zaručila větší konkurenceschopnost.) Mají tedy i více práce. V příštích třech měsících proto britský průmysl patrně ožije. Ne, to opravdu nevypadá jako předzvěst slibované britské recese.

Ještě koncem května se panikařilo, že v Británii zamrzl trh s nemovitostmi. (Logicky, protože nejistota obchodu nesvědčí.) Strašilo se, jak se po odhlasování Brexitu realitní trh zřítí. A dnes? Tento týden zveřejněná čísla říkají, že rezervace koupě nemovitostí meziročně v červenci vyskočily o 17 %! (Logicky, protože nejistota je pryč, všichni už vědí, která z variant nastala. A jistota obchodu svědčí. A navrch slabá libra svědčí i mezinárodnímu obchodu – i tomu s nemovitostmi.) Opět žádná tragédie. Opět nic, co by mělo věštit onu slibovanou britskou recesi.

A co třeba maloobchod? Jakpak se mu asi daří? Britové přeci měli zchudnout, přestat utrácet a přivolat krizi. Hm, takže maloobchod po hlasování překonal očekávání. Tržby britských obchodních řetězců rostou nejrychleji od března. Tragédie se nekoná.

A dál? Počet lidí žádajících o podporu v nezaměstnanosti poklesl. (Logicky. Protože růst konkurenceschopnosti rozpumpoval průmysl a dal lidem víc práce.) Avizované propouštění zatím nepřišlo a je otázkou, zda vůbec přijde. Třeba takový Amazon tento týden oznámil, že v Británii v roce 2017 vytvoří nových 1500 míst. BREXIT mu „kupodivu“ nevadí. Takže žádné avizované odchody firem, žádné avizované stahování kapitálu. Pravda, možná některé britské banky ještě budou hromadně propouštět; jenomže to jaksi dělaly i před hlasováním, taková je prostě doba v evropském bankovnictví a fáze hospodářského cyklu.

A mimochodem – co vlastně ta nešťastná libra? Libra už překonala svoje dno. A sílí. Včera zpevnila ke koruně o třicet haléřů, dnes o dalších deset.

Ale myslíte, že tahle čísla zapřisáhlé odpůrce BREXITu a opovrhovače referendy vyvedou z konceptu? Ale kdeže. Opáčí vám na ně, že tragédie ještě nenastala jen proto, že Británie EU ještě technicky vzato neopustila, že tak teprve učiní. A že až pak se jejich slova potvrdí. Vypadá to logicky. Až na to, že pak vůbec nedává smysl, že o několik měsíců vpřed-hledící finanční trh měl strach až do okamžiku referenda, což se projevovalo jeho propadem, ale po referendu a po odsouhlasení BREXITu se najednou zmátořil - a roste! (Pointa je totiž v tom, že vpřed hledící finanční trh nikdy nereaguje na skutečné proběhnutí událostí, ale reaguje na očekávání, že nějaká událost proběhne. Například kurzy, úrokové sazby, reálná ekonomika nikdy nereagují například na skutečné a předvídané zvýšení úrokových sazeb; reagují pouze na očekávání, že k němu dojde – říká se tomu „efektivní trh“. Z tohoto pohledu je o události jasno – již je v reakcích reálné ekonomiky zapracovaná.)

Ode dneška za rok budou tito opovrhovači názorem většiny opět na koni. Proč? Protože Evropě se nebude ekonomicky dařit. A svalit vinu na Brexit bude tedy velmi snadné. Jenomže má to opět jedno ALE. Už od letošního února je či mělo by být racionálnímu ekonomovi zřejmé, že v průběhu roku 2017 přijde dno ekonomického cyklu. V některé zemi bude mít podobu recese, jinde „jen“ krize, ještě jinde „jen“ hospodářského zpomalení. Problémy tedy skutečně přijdou. Ale nikoli kvůli BREXITu. Přijdou kvůli dopředu snadno odhadnutelné fázi hospodářského cyklu. A Británii samotné se vyložená recese s trochou štěstí na rozdíl od jiných zemí dost možná i vyhne a zažije jen ochlazení. (Vzápětí po hlasování jsme naopak mohli číst spousty komentářů, podle kterých prý měla být Británie asi jedinou zemí EU, která do roka recesi zažije.)

Proč to má smysl tak detailně rozebírat? Protože propaganda jede na plné obrátky. A protože aby si člověk udržel soudný rozum, musí spoléhat hlavně sám na sebe, na svůj vlastní úsudek. Ne na „zprávy“, které se na nás valí z televize, rádia, novin, zpravodajských serverů, z Facebooku… Tyhle „zprávy“ o užitečnosti evropských fondů, o imigraci, o potřebě genderové rovnosti, o nemožnosti opustit EU a o milionu dalších věcí jsou v realitě nikoliv fakta a zprávy, ale názory těch, kdo je do světa vypouštějí a kdo mají jednak svou vlastní motivaci, jednak mediální sílu realitu ohnout. A protože tisíckrát opakované tvrzení se stává subjektivně přijímanou pravdu, většině takto ohnutých „faktů“ už veřejnost skočila na lep.

No schválně: Zkuste si odpovědět na otázku, jak moc bolestné by pro nás bylo … třeba … vystoupit z EU. Pohybujete se někde na škále mezi „KATASTROFICKÉ“ až „SICE MOŽNÉ, ALE STRAŠNĚ BOLESTNÉ“? Napadají vás argumenty typu „ohrožení Ruskem“ či „kolaps ekonomiky“? A nesledovali jsme náhodou v poslední době nějak moc zprávy…? Neukazuje nám Británie pravý opak…?

Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora