Kdy bude líp

Král je mrtev, ať žije král! Pandemie je zapomenuta, teď je tu válka! Ekonomika dotrpěla pro pandemii, teď bude trpět pro válku!

Poslední známý údaj o spotřebitelské inflaci říká, že inflace dosahovala 9,9 procenta. Nyní, v únoru 2022, je již beze sporu vyšší a přesahuje deset procent. Poslední známý údaj o růstu ekonomiky

říká, že hrubý domácí produkt ve 4. čtvrtletí roku 2021 vzrostl meziročně o 3,6 %. Nyní automobilky, které jsou tahounem české ekonomiky a které až dosud zápolily s nedostatkem komponent, takže nemohly jet na plný výkon, opět víc omezují výrobu, protože přicházejí o další dodávky z Ukrajiny. A těžký průmysl, který již před pár měsíci byl těžce zkoušen nedostatkem surovin, hlásí další výpadek dodávek železné rudy – z Ukrajiny. Pokud průmysl znovu propadne, nikdo se nebude moci divit. 

Prý viníkem byla pandemie. Prý viníkem je a bude válka na Ukrajině. Přiznat si pravdu může bolet. Viníkem jsou všichni a nikdo.

Viníkem není jeden konkrétní nepřítel. Pandemie. Válka. Ilumináti. Celosvětové spiknutí. To celý svět, který si sám sobě rád říká vyspělý, se rozkládá z upřímného přesvědčení, že všichni mají nároky na štěstí. Že ti, kdo mohou, musí pomáhat těm, kteří to potřebují: Princip potřebnosti nahradil princip zásluhovosti. Peníze, úctu, štěstí již nemá mít ten, kdo si je vydobyde a zaslouží, ale ten největší ubožák, který je nejvíc chce a potřebuje. A povinnost rozdávat své peníze, svou úctu, své štěstí má ten, kdo si je vydobyl a má z čeho rozdávat.

V tom je celý ten vtip. V tom je princip rozkladu dnešního světa. Princip inflace i hospodářské stagnace. Ve ztrátě příčiny a následku. Příčinou je píle a snaha a práce a zásluha. Důsledkem jsou peníze a bohatství a štěstí a úcta.

Citový vyděrač škemrající o úctu si úctu nezaslouží. Podle dnešní doktríny na ni však má právo.

Lempl nárokující si příjem si příjem nezaslouží. Podle zákona na něj však má právo.

Emoční tyran si lásku nezaslouží. Přesto žije v přesvědčení, že na ni má nárok. V hlubokém přesvědčení, na kterém je společenská shoda.

Břídil, který nechce pracovat na vytvoření majetku, si majetek nezaslouží. Podle doktríny dnešní společnosti si však zaslouží, aby jeho majetek byl na rotačkách natištěn na papírky, kterým se říká peníze.

Byly to vlády, které uvěřily, že když si bohatství nevyrobíme, půjčíme si ho na veřejný dluh. Byly to centrální banky, které uvěřily, že když nemáme na útraty, můžeme si peníze natisknout. Byly to vlády, které dosadily do centrálních bank bankéře. A byli jsme to my, kdo jsme si zvolili takové vlády. Roky a roky jsme se zadlužovali a tiskli peníze a vytvářeli iluzi bohatství a hospodářského růstu, až jsme po tisící v historii znovu s úžasem zjistili, že fyzikální ani matematické zákony se okecat nedají. Že když X=Y, pak s poklesem X klesá i Y. Aneb že poklesem produkovaného bohatství klesá i hodnota peněz a roste inflace.

Novináři se ptají: „Měla by teď vláda nějak podpořit ekonomiku?“ A: „Co může udělat vláda s inflací?“ Je to stejně marné jako ptát se, jak přepólovat severní a jižní magnetický pól. Jak zastavit gravitaci. Je to naivní snaha o boj s fyzikálními a matematickými zákony.

Není jak podpořit ekonomiku. Kde se nevyrábí, tam není bohatství, není růst. Neexistuje žádné úřední rozhodnutí, kterým by šlo přerozdělit plody práce tak, abychom všichni dohromady měli víc. Neexistuje žádný akt vlády, kterým by se dalo vzít na daních jednomu, dát druhému, a tím všechny učinit bohatší.

Není jak zastavit úředním rozhodnutím inflaci. Minimálně od roku 2008 tiskneme papírky, kterým říkáme peníze, a rozdáváme je na dluh lidem i firmám. A současně jim znemožňujeme uzavírkami vyrábět. Není jak zastavit růst cen tam, kde zboží je málo a peněz je hodně. Tu snižovat DPH, tu dávat dotaci, je jako nosit ukrajinské vlaječky na klopě: Putin si kupodivu z vlaječek nic nedělá a válka pokračuje. Inflace si kupodivu ze zákonů taktéž nic nedělá a růst cen pokračuje.

Můžete věřit, že inflace bude hnedle fuč, jestli vám to dělá dobře. Můžete věřit, že ekonomika se nastartuje, protože přeci s tím vláda něco bude dělat. Můžete klidně také povídat, že jste Napoleon, jestli se tak cítíte líp. Anebo se můžete vrátit do reality a připustit si, že kde není práce a výroba a obchod, není prosperita. Že kde není zásluha, nejsou ani její plody. Že doktrína potřebnosti na úkor zásluhovosti je špatně a dokud se jí nezbavíme, nemůže být líp.