I pád může být milosrdný

Před měsícem jsme mohli konstatovat, že čínská akciová bublina se směle vyfukuje. (To byl takový ten mazec, o kterém psala všechna zahraniční a některá česká média.)

Dnes můžeme pro změnu směle konstatovat, že vyfukovat se už konečně začala i akciová bublina globální. (To je to, o čem se nepíše raději nic.)

Ke konci třetího letošního kvartálu je už totiž jasné, že světové akcie jako celek v průměru za sebou mají nejhorší čtvrtletí za poslední čtyři roky.

Je to vlastně velká úleva. Ve hře totiž byly dva scénáře. Zaprvé globální akciová bublina splaskne naráz. Finanční trhy se zhroutí během několika dnů o desítky procent. To s sebou nevyhnutelně přinese hlubší hospodářské problémy a rychlý propad mnoha zemí do recese: Náraz, jako když se Pikora pokusí zaparkovat svou dodávku do parkovacího místa určeného pro běžný sedan. Pokud by tento scénář býval nastal, nebyl moc pravděpodobný před začátkem příštího roku 2016. Naštěstí k tomu ale nedošlo.

Druhou variantou bylo jakési úlevné „měkké přistání“. Akciové trhy budou klesat postupně, ekonomika se na to bude postupně adaptovat, přesuny kapitálu tedy nebudou ze dne na den a nebudou mít schopnost vyvolat náhlou finanční krizi. Prostě jen malý náraz, asi jako když se Pikora pokusí zaparkovat svůj sedan do parkovacího místa určeného pro osmimístnou dodávku. Tento scénář je patrně již v běhu. Zaplaťpámbu.

Třetí scénář, žádný propad burz, žádné hospodářské ochlazení, žádná kolize, asi jako Pikora na místě spolujezdce, byl a stále je prakticky nemyslitelný, jelikož jednak každá cenová bublina má své limity, jednak své limity má i přísun tištěných peněz ze strany centrálních bank na finanční trh, který tu celou přehřátou legraci živil.

A právě v tomto směru je velmi důležitá zdánlivě banálně nedůležitá poslední zpráva, že spotřebitelské ceny v eurozóně v září už zase meziročně klesly o 0,1 % do deflace - poprvé za šest měsíců. Důvodem byly zejména mimořádně levné energie a komodity, které zase mají svůj původ ve zpomalující ekonomice Číny. Řadu salónních ekonomů a hlavně centrálních bankéřů tahle zpráva vpravdě vyděsila; lze však na ní naopak najít i leccos dobrého. Nejen že nad levnějšími energiemi zaplesá srdce spotřebitele, ale má to i své dohry z pohledu finančního trhu.

Je totiž celkem jasné, že je-li deflace jedna z věcí, které se (nejen) evropští centrální bankéři bojí jako čert kříže, a je-li eurozóna opět v deflaci, a hrozí-li deflace kvůli nezadržitelně se propadající Číně i nadále, pak celkem jistě program tisku peněz za 1 bilion eur, který Evropská centrální banka zahájila letos v březnu, jen tak neskončí. On naopak nejspíš ještě nabere na obrátkách. Na rozdíl od americké centrální banky, která už veřejnost připravuje na pravý opak. Právě americký odklon od tisku peněz byl jedním ze dvou špendlíků, které propíchly stávající globální akciovou bublinu (druhým špendlíkem byly čínské události). Ale jestliže Američané budou peníze z trhu již spíš stahovat a Evropané je dál přilívat, pak pravděpodobnost prvního krutého scénáře v podobě opravdu skokového zhroucení akciového trhu a hlubší krize stále zůstává poměrně malá.

Jinými slovy řečeno, opět se o něco zvyšuje šance, že zůstaneme u onoho milosrdného scénáře číslo dvě – „jen“ u měkkého přistávání.