Ať žije Iveta Bartošová, zachránkyně naší ekonomiky

Nemyslela jsem si, že to někdy řeknu. A přece to nakonec s jistou úlevou říkám. Já, ekonom, který vždy chtěl psát více či méně ze široka jen o ekonomice, člověk, který se nezajímá o bulvár a jména českých „rádoby“-celebrit mu znějí cize, říká: Zaplaťpámbu za Ivetu Bartošovou. A dodávám: Iveta Bartošová názorně dokazuje, že to s naší ekonomikou není zase tak zlé.

Možná vám uniká souvislost. A přece je souvislost tak jasná a přímočará. Napovím:

Jeden můj spolužák kdysi odešel na stáž do Izraele. Jak už to bývá, když někdo delší čas někde spustí kotvy, stáž se změnila v manželství, manželství v otcovství, otcovství v trvalý pobyt. A tenhle můj spolužák si tuhle na jednom třídním srazu povzdechnul: „Já jsem celý pryč z vašich novin. Koupil jsem si ráno noviny a na titulce se psalo, že skvěle rostou houby!“ Nikdo nechápal. A tak spolužák dodal: „No, když si v Tel Avivu koupíte Haarec, tak se dočtete akorát tak o bombách tam a bombách tady; o raketách tu a raketách onde. O houbách jsem eště nečet’.“ Uznala jsem, že na tom něco asi bude.

Před nedávnem jsem se vrátila z Chorvatska. Ne že by to byla má vysněná dovolená, protože mi víc říká chlad, déšť, mlha a skotské kopce (manžel tvrdí, že jsem jakýsi podezřelý deviant), ale dětičky se holt chtěly koupat, tak jsem musela přežít i nějaké to slunce. Chorvatsko právě vstoupilo do Evropské unie. A že bych zaznamenala nějaké bujaré oslavy, to tedy ne. Co jsem naopak zaznamenala, byl propastný rozdíl v náhledu na členství v EU u jednotlivých Chorvatů. Mluvila jsem s jedním velmi vzdělaným mužem z vážené lékařské rodiny. Nadšení pro Evropu z něj sálalo. Při troše zkoumání pak vyšlo najevo i to, že nebyl před lety právě nadšen rozpadem bývalá Jugoslávie. Jenomže pak tu máme ohromnou řadu Chorvatů, kteří členství v EU zrovna nevítají a své vládě vyčítají, že členství v EU si „koupila“ tím, že Haagskému tribunálu vydala válečné zločince – zločince, které však podstatná část Chorvatů považuje za národní hrdiny v boji za národní svobodu. A jakkoliv v kampani před chorvatskými parlamentními volbami dnes už dominují daně, tohle téma války a vydávání zločinců je pořád citlivé a němě běží v pozadí.

Dejme tomu, že Izrael leží v místě, které je již tisícovky let nárazníkovým pásmem. Které asi ještě hodně dlouho nárazníkovým pásmem zůstane. Ale Chorvatsko? Chorvatsko je již součástí EU! A přesto žije tématy, která jsou pro našince přinejmenším exotická a ve kterých hraje nějakou roli násilí.

A u nás zatím žijeme houbařením, poměrně deštivým létem (asi si letos moc nezagrilujeme) a čas od času si zpestříme zpravodajství paní Nagyovou. Pravda, o jmenování nové vlády a o majetkových poměrech jejího ministra financí se taky docela píše, ale nejsem si úplně jistá, jestli víc pozornosti průměrný Čech věnuje nové vládě, nebo onomu deštivému počasí. Zato se mi zdá celkem jasné, že bitvu o pozornost s Ivetou Bartošovou prohrává vláda na plné čáře. Zaplaťpámbu za to! Posuzováno z tohoto úhlu pohledu, jsme vlastně celkem vysmátá země. Žádné rakety, žádné spory o pomlčku v názvu země. Ještě že tu Ivetku máme!

Ne že by to stačilo k naší prosperitě, matematik by řekl, že to není postačující podmínka; je to ale nutná podmínka. Teď ještě přimíchat pár dalších ingrediencí, jako víc stability, míň korupce, jednodušší a srozumitelnější zákony, vyrovnané veřejné finance – a máme to v kapse.

Hm, asi jsem to s tím optimismem trochu přepískla. Tak si tak říkám, že z těchto dalších nutných podmínek nemáme v kapse ani jednu…

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)