Na prvním rande se snažíme udělat ten nejlepší dojem a oslnit druhého člověka. Mistrně skrýváme své zlozvyky, maskujeme nedostatky. Ale na Boha tohle neplatí, On vidí do našeho srdce. Vidí každou přetvářku, neupřímnost i lež.
Známe to všichni. Poznali jsme někoho úžasného! Slovo dalo slovo a my se chystáme na dohodnuté rande. První rande! Dosud jsme se neviděli. Jenom jsme si vyměňovali e-maily, posílali SMS zprávy, anebo komunikovali přes sociální sítě. Možná jsme o sobě i slyšeli, ale nikdy jsme se osobně nepotkali.
PRVNÍ DOJEM JE DŮLEŽITÝ
Udělat dobrý dojem, je zásadní! Ten totiž uděláme jen jednou. Jeden pokus. Mnoho lidí první dojem podceňuje, ale dlouhodobé výzkumy hovoří jasně.
„Na prvním dojmu, který si o vás lidé dělají, se z 55 procent podílí vzhled, z 38 procent vystupování a z pouhých 7 procent vědomosti. Chcete-li dosáhnout svého cíle, tak musíte druhou stranu zaujmout hned od začátku. Přirozený a příjemný úsměv je nutností,“ říká Romana Melicharová ze serveru FinExpert.e15.cz.
Ano, i pak se dá ještě leccos napravit, ale je to už mnohem těžší. První dojem jste už zanechali.
PŘÍPRAVA NA PRVNÍ SETKÁNÍ
Takže jak zapůsobíme na prvním rande, je skutečně nesmírně důležité. Řekněme, že máme tři dny do dne D. Nevím, jak muži, ale my, ženy, v každém případě vyrazíme ke kadeřníkovi, který dá ošklivému a neforemnému tvaru našich vlasů ten správný střih, možná změní barvu.
Prohlédneme svůj šatník. Ouha! Nejoblíbenější šaty se záhadným způsobem zmenšily! Ty další jsou příliš vyzývavé – to nejde! Další jsou příliš krátké a ty další jsou až moc konzervativní. A co ty další? Ne, takhle to nepůjde. Chce to nové šaty! Boty máme, šperky a kabelku taky, ale šaty ne. Je rozhodnuto! Vyrazíme na nákupy a vrátíme se domů s nádhernými šaty, které jsou po všech stránkách ty pravé.
V den D už zbývá manikúra, nalakovat si nehty a obléci se a vytvořit perfektní a pokud možno přirozený make-up.
Cestou na dohodnutou schůzku jste vzrušení, nervózní a napadají vás nejrůznější otázky: Vypadám dobře? Udělám dobrý první dojem? Budu se mu líbit? Padneme si vzájemně do oka? Co když nezůstane u prvního rande, ale bude to osudová láska? Možná dokonce láska na první pohled? Co když tento člověk změní celý můj život?
PRVNÍ DOJEM NA BOHA NEPLATÍ
Takhle to zkrátka mezi námi, lidmi, chodí. Snažíme se zapůsobit a předvést v tom nejlepším světle. Před lidmi, anebo dokonce sami před sebou, můžeme předstírat, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme.
Ale s Bohem je to jiné. Nemusíme se snažit udělat dobrý dojem. Něco takového totiž u Boha vůbec neexistuje. Bůh je Ten, který nás stvořil a zná nás od té doby, kdy se rozhodl, že nás stvoří a my se jednou objevíme na tomto světě. Bůh byl při tom, když tvořil v lůně našich matek první buňky, orgány a kosti.
Izraelský král David (*1039 před Kr. – 969 před Kr. †) v Bibli v Žalmu 139 píše:
„Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě tkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti stvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“
Nejenže Bůh věděl, jak budeme velcí, jakou budeme mít barvu očí či vlasů, ale už při našem tvoření měl pro naše životy dobré plány.
O tom zase píše starozákonní prorok Jeremjáš, který působil v Judsku od roku 627 př. Kr.:
„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“Jeremjáš 29,11, Bible (eku)
BŮH JE VŠEVĚDOUCÍ A VÍ O NÁS VŠECHNO
Čím více let trávím s Bohem, tím více Jej poznávám. On se mi dává poznávat – jaký je, jaké má vlastnosti, jaké má srdce, jak přemýšlí a jak jedná. Jeden z nejpřekvapivějších poznatků je, že Bůh je vševědoucí.
To znamená, že Bůh zná úplně všechno. On zná naši minulost (co jsme kdy řekli a udělali, zná všechna naše špatná i dobrá rozhodnutí), přítomnost (ví přesně, kde se teď nacházíme a co děláme a co si plánujeme pro dnešní den) i naši budoucnost (co se stane včetně toho, jak je možné to změnit a ovlivnit v náš prospěch a pro naše dobro, pokud mu to dovolíme).
Jestliže je Bůh vševědoucí, tak zná také naše srdce. Místo, které není na první pohled vidět a kde ukrýváme svá nejtajnější tajemství, naše dobré i zlé myšlenky, předsudky, předsevzetí i plány. Bůh do nás vidí jako do průhledné sklenice.
Ježíš, který chodil na tomto světě zhruba před 2000 léty, byl a je Božím Synem. Protože jeho Otcem byl Bůh (po matce Marii byl Ježíš člověkem), tak měl vlastnosti svého otce. Jako Bůh Otec je vševědoucí, tak i Ježíš byl.
Ježíšův učedník Jan Zebedeus o Ježíši píše v Janově evangeliu 2,24-25:
Ježíš jim (lidem) však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.“
Bůh i Ježíš vidí do našich srdcí a zná nás tak, jako nikdo na světě. Přesto se často snažíme i před Bohem předstírat, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme. Často nás štvou naše zlozvyky, negativní stránky naší osobnosti, nedokonalý charakter. Občas zalžeme lidem, abychom si pomohli a něco tím získali. Možná lepší pracovní pozici v zaměstnání? Možná lepší termín dovolené? Možná větší slevu?
Někdo lže od rána do večera, jako když tiskne a už mu to nepřijde ani divné, je to jeho životní styl. Hlavně když tím získá, co chce. Peníze, postavení, majetek, přízeň a oblibu u lidí. I takové lidi jsem poznala.
Rande je záležitost několika hodin, kdy se snažíme udělat dobrý dojem a oslnit druhého. Ale pokud dojde k druhé, třetí či desáté schůzce, něco předstírat je čím dál těžší. V různých situacích se projevujeme odlišně a dopředu se probojovává naše osobnost a ukazuje se náš pravý charakter, kdo ve skutečnosti jsme. Derou se na světlo naše negativní stránky. Právě tento čas chození a poznávání mnohé lidi varuje či odradí, aby v dalších schůzkách pokračovali.
Ale život s Bohem není jako krátké rande. Bohu nejde o první dojem. On nepřijímá lidi na základě toho, kdo se mu zalíbí či ne. Bohu jde na prvním místě o naše srdce. Bůh miluje upřímnost a pravdu. Zároveň je ale milostivý a milosrdný, což znamená, že nás bude milovat dál, takoví, jací jsme a „skousne“ i to nejhorší, co jsme kdy řekli či vykonali. On to zkrátka unese (na rozdíl od mnoha lidí, kterým když řeknete, co máte za sebou, tak vás odsoudí a už se s vámi nechtějí bavit a vidět). Bůh je schopen nám odpustit i ty nejodpornější hříchy, kterých jsme se dopustili, pokud jich budeme z celého srdce litovat. Pravdu a upřímnost, se kterou k Němu přijdeme, ocení víc, než přetvářku a lež. Tu ze srdce nenávidí.
CO JE TEDY POTŘEBA UDĚLAT?
Nejdříve musíte navázat osobní vztah s Bohem. Nemusíte chodit do kostela, nepotřebujete studovat pět let theologii, nepotřebujete svátosti, nemusíte se padesátkrát za den modlit otčenáš, ani se křižovat a kropit svěcenou vodou... Ne, stačí upřímně zhodnotit svou životní situaci a tam, kde jste, se v tichosti a pokoře sklonit před Bohem a uznat, že Ho potřebujete ve svém životě a toužíte po tom, aby přišel do vašeho života.
V Listu Římanům 10,9 (Bible, eku) je napsáno, co je třeba udělat:
„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“
Je to tak jednoduché! Myslím, že jednodušší už to ani Bůh udělat nemohl. Jediná modlitba, která stačí k tomu, aby vás katapultovala do Božího království. Jedna modlitba - pro všechny lidi na celém světě - univerzálně. Ať už jste chudí, bohatí, vzdělaní či máte jenom základku. Pokud bude Vaše modlitba opravdu upřímná, pak se osobně setkáte s Ježíšem. Zažijete Ho jako milosrdného Boha a budete moci sami zažít radikální proměnu a poté jednat jinak – milosrdně.
Krásnou neděli Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
Zdroje:
Článek „První dojem je důležitý aneb jak dobře zapůsobit?“ od Romany Melicharové, publikováno 4. 7. 2012, celý text najdete na https://finexpert.e15.cz/prvni-dojem-je-dulezity-aneb-jak-dobre-zapusobit
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona (rok 1985, ekumenický překlad, Česká biblická společnost, 11. vydání, Praha, 1998)
