Velikonoce v mých vzpomínkách…
HLAVNĚ POŘÁDNĚ VYGRUNTOVAT!
Jestliže se vrátím do svého dětství, tak jsem znala velikonoční svátky jako dny, na které jsem se opravdu netěšila. Šlo především o Velikonoční pondělí a to kvůli legálnímu nářezu, který mě rok co rok čekal.
Byly to svátky, kterým předcházel povinný jarní úklid – sundat záclony, vyprat je a zase je zpátky ještě mokré a vonící po pracím prášku pověsit, předtím samozřejmě omýt okna a rámy, očistit zaprášené lustry a lampy v celém bytě a pečlivě vyluxovat celý byt a setřít prach.
Já jsem se pustila do přesazování květin, protože nejlepším obdobím bylo začínající jaro. Takže jsem si většinou vzala práci navíc. Bratr se někam „zašil“, nebo se zdejchnul s kamarády, a tak unikl matčině pozornosti. Já jsem neměla odvahu v tom matku nechat samotnou a taky jsem ryze z ženské solidarity zůstala doma a většinu práce udělala. Matka mě neustále nervózně popoháněla a kibicovala, abychom všechno stihly, než budou velikonoční svátky.
Ty jsme na rozdíl od úklidové mánie naší šílící matky trávili v naprostém klidu, většinou tedy u dobrého jídla a také u televize. Občas jsem šla s matkou na procházku do přírody, nebo na nějakou výstavu, která se právě konala ve městě. Taky jsem trávila čas venku s kamarádkami, abychom si užily volno a nemusely do školy.
BARVENÍ VAJÍČEK A VELIKONOČNÍ VÝZDOBA
Když bylo uklizeno, došla jsem do nedalekého okolí pro větvičky a naaranžovala jsem je do několika váz v bytě a ozdobila je. Matka nakoupila asi čtyřicet vajec, dodnes nechápu, proč právě takové množství(?), a ty jsme společně během velikonočního víkendu nejrůznějšími způsoby barvily.
Když nastal den „D“, tedy Velikonoční pondělí, vstávali jsme všichni brzy. Bratr proto, aby se nasnídal a byl připraven s pomlázkou, až se pro něj staví kámoši ze školy a vydali se společně na koledu. Matka vstávala proto, aby nám udělala snídani a pak se dívala na pohádky v televizi. A já? Jestliže jsem nechtěla, aby mě zastihli koledníci v pyžamu, vstávat brzo jsem prostě musela. Takže rychle zvládnout hygienu a převléknout se do něčeho, co bude praktické pro následný výprask.
Jakmile nastalo půl osmé, tak to začalo v našem panelovém domě žít. Zdálo se, že mladí kluci, sousedi, kteří mě přehlíželi celý rok a byla jsem pro ně méně než vzduch, najednou objevili, ve kterém patře a bytě bydlím! Stejně tak spolužáci ze základní školy, pro které jsem během roku neexistovala, nikdy jsem nebyla za třídní hvězdu, najednou věděli, kde mě najít.
A ZASE TEN VÝPRASK!
A tak to zase bylo po roce tady! Velikonoční pondělí. Celé dopoledne legálního výprasku, kdy mě mohli kluci vyšlehat, vyšukat pomlázkou a zmalovat tak, jak chtěli.
Musím se přiznat, že jsem měla slabost pro malé koledníky, kteří byli o několik let mladší než já. To byli zcela cizí chlapci a hošíci, které jsem v životě neviděla, ani v našem domě, ani na sídlišti, ale prostě odvážně zazvonili a já, protože jsem otevírala každému, jsem otevřela také jim. Vyšlehali mě pomlázkou upletenou ze smuteční vrby velice jemně a citlivě a přitom mi krásně odrecitovali velikonoční koledu. Tak to byl opravdu požitek, který se ani po letech nezapomíná! Pak jsem jim podala ošatku s obarvenými vajíčky, aby si vybrali sami. Oni poděkovali a rozloučili se a šli o dveře dál.
VRBOVÁ ČI BUŽÍRKOVÁ POMLÁZKA?
Nejhorší byli sousedovic kluci, kteří bydleli pod námi. Ti přicházeli každoročně s obrovskou pomlázkou udělanou z bužírky a kromě pozdravu mi pánovitě poručili: „Otoč se! A připrav se, bude to bolet!“ Taky že bolelo! Naštěstí koledu tak rychle oddrmolili, že to utrpení bylo za mnou celkem rychle. Vzali si vajíčka a šli za jinou chuděrkou.
Během tradičního velikonočního dopoledne jsem napočítala od deseti do dvaceti koledníků. Velký vliv na počty mělo také počasí. Když byla venku zima, pršelo, anebo dokonce chumelilo, tak bylo koledníků málo. Ale chápu, ostatně ani mně se v tom počasí nikam nechtělo a vychvalovala jsem si, jak můžu zůstat doma.
VELIKONOČNÍ NADÍLKA
Matka mně i bratrovi na Velikonoční pondělí dávala také velikonoční nadílku, která se skládala z čokoládových figurek, různých druhů bonbónů a barevného želé obalovaného v cukru. Také od babičky a dědečka jsme dostávali s bratrem nadílku.
Bratr, který se vracel kolem jedné hodiny z koledy domů, přinášel obrovské množství barvených vajec, ale také množství sladkostí, na které byl obzvláště hrdý. O pracně vykoledované bohatství se s nikým nedělil.
Velikonoce za Velikonocemi byly v mém životě stále stejné až do roku 1993, kdy jsem se znovuzrodila (vyznala Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele) a stala se křesťankou. Tehdy pro mě nabyly velikonoční svátky zcela jiného významu.
Všechno se změnilo. Ale co s tradičními zvyky a pomlázkou, vajíčky a koledováním? Slavit Velikonoce dál stejným způsobem? Zrušit, předělat, zavést nové zvyky, nebo to nechat být? Co jsou ve skutečnosti Velikonoce? Co se během nich stalo? Proč s Velikonocemi nesouvisí ani pomlázka, vajíčka ani koleda? Ale o tom až příště…
Jak se u Vás slavili nebo slaví Velikonoce? Máte nějaké speciální zvyky? Na co rádi vzpomínáte? Jak se proměnily Velikonoce?
Krásné velikonoční svátky Vám přeje Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander
Fotografie:
Hana Rebeka Šiander
Ohledně vánočního večírku neselhal jen Jurečka, ale i zaměstnanci, kteří se bavili
Vánoční party na ministerstvu práce a sociálních věcí zvedla mnohé ze židlí. Jeho šéf Marian Jurečka se za vše omluvil a KDU-ČSL ho ponechala ve všech funkcích. Neporušil sice zákon, ale morálně selhal. On i jeho zaměstnanci.
Hana Rebeka Šiander
Recenze knihy „Mé dítě má autismus“ od Raelene Dundon
Kniha od australské psycholožky Raelene Dundon, která se specializuje na dětský autismus, přináší základní fakta a informace o poruchách autistického spektra. Autorka má dvě děti s autismem a přináší příklady ze života.
Hana Rebeka Šiander
Jak mě zase rozhodil posun času
Dvakrát ročně nastává střídání letního a zimního času. Pokaždé mě to z normálního života vykolejí na týden až měsíc. Únava, poruchy spánku, nesoustředěnost, roztěkanost... zkrátka nefunguji. Naděje na zrušení zákona je v nedohlednu.
Hana Rebeka Šiander
Recenze knihy „Slib pod jmelím“ od Joanny Johnsonové
Britská spisovatelka Joanna Johnsonová ve svém historickém romantickém románu přináší ukázku levicového liberalismu. Přepisuje dějiny a etiketu, z ženy tmavé pleti „vyrábí“ dámu, přimíchává do románu zvyky z 21. století.
Hana Rebeka Šiander
Agresor Babiš křičí, nebuďte agresivní!
Na české politické scéně není v současné době nikdo, kdo by někomu agresivně vyhrožoval či někoho děsil, kromě jediného muže – Andreje Babiše. Týdny rozpoutává zlo a teď se diví, že mu lidé vyhrožují zlem – smrtí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 624
- Celková karma 21,69
- Průměrná čtenost 3856x
Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.
Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.
Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.
V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.
Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz
Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Počet návštěv podle TOP listu:
');
//-->
Seznam rubrik
- Ostatní
- Merry X-mas
- Křesťanství, judaismus
- Vztahy
- Politika, kauzy
- Kultura
- Sci-fi o EU
- Kniha MARIANNE
- Kniha HEDVIKA
- Kniha BRIGITA
Co právě poslouchám
- Worship Radio 247
- The UK 1940s Radio Station
- Hit Rádio City - Devadesátka
- Hallelujah - Hillsong Worship
- iEC Live - Be Lifted (Live)
- God's Not Dead - Newsboys
- Way Maker - Sinach
- Intentional - Travis Greene
- Still Rolling Stones - Lauren Daigle
- Jerusalema - Master KG feat. Nomcebo
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
- Bible kralická
- Kybernemoc! - Manfred Spitzer
- Rozum a cit - Jane Austen
- Rudý Zeman - Jaroslav Kmenta
- Boss Babiš - Jaroslav Kmenta
- Vývojová psychologie - Josef Langmeier & Dana Krejčířová
- 12 pravidel pro život - Jordan B. Peterson
- Pýcha a předsudek - Jane Austen