Přeneseme se do luxusní čtvrti v Los Angeles, kde je po velkém zemětřesení objevena jeskyně se záhadnou malbou a pozůstatky dva tisíce let starými. Ty odkrývá archeoložka Erica a na její práci dohlíží její nepřítel, advokát Jared.
PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?
O britské spisovatelce Barbaře Woodové, která se věnuje především psaní romantických a historických románům, jsem se dozvěděla před mnoha lety. Jako autorka romantických knih jsem si chtěla doplnit vzdělání v oboru a tudíž si něco od této autorky přečíst. Když se mi letos dostal do rukou její romantický román „Posvátné místo“, neváhala jsem a pustila jsem s chutí do čtení.
„Náhle zjistila, že nad ní kdosi stojí a s upjatě stisknutými rty jí káravě hrozí ukazováčkem. Paní Manionová, Eriččina učitelka ze čtvrté třídy. Co ta pohledává tady v jeskyni? Určitě blouzním. Nebo že by se mi před očima promítal celý život? Ale neplatí to náhodou pouze pro tonoucí? K učitelce se připojily další obličeje, postavy z Eriččiny minulosti, lidé skuteční i vymyšlení. A všichni se jí snažili něco říct. A potom ztratila vědomí.“„Posvátné místo“, Barbara Woodová
O ČEM JE KNIHA?
V okrajové luxusní čtvrti v Los Angeles dojde k unikátnímu objevu jeskyně s nástěnnou malbou starou tisíce let a hrobem ženy - příslušnice dávno zaniklého indiánského kmene. Archeoložka Erica Tylerová, která v obrazci na stěně pozná výjev, o kterém se jí od dětství zdává, se nadšeně pouští do výzkumu posvátného místa. Postupně odhaluje nejen nové, neznámé dílky z mozaiky historie lidstva, ale i své vlastní rodové kořeny. Společně objevuje i netušené city, kterým se doposud bránila. Eriku totiž její matka odložila a vyrůstala v různých pěstounských rodinách. Podobnou proměnou jako Erica prochází i advokát Jared Black, její profesní nepřítel. Ten se po smrti své indiánské ženy Netsuyai uzavřel do sebe a trýznil se pocitem viny. Práce na vykopávkách postupuje, odhaluje historii amerických indiánů, ale také odkrývá minulost Eriky a Jareda, kteří objevují, že ani jeden z nich není ve skutečnosti tím, kým se zdál být a pomalu nacházejí cestu jeden k druhému.
„Erica měla rozjitřené smysly i emoce, jako by z ní sloupali slupku a nahou ji vystavili živlům napospas. Neměla tušení, co si vlastně myslet, co přesně a správně cítit. Jared a jeho bolest, jeho pocit viny. A její vlastní démoni, zlomyslně číhající hned za jejím srdcem. Toužila Jareda utěšit, cítila jeho nedozírnou bolest, toužila ho obejmout a přitisknout mu ústa na rty.“„Posvátné místo“, Barbara Woodová
HLAVNÍ POSTAVY ROMÁNU
Erica Tylerová, doktorka archeologie, člen Státní archeologické společnosti, asi třicetiletá svobodná žena, která nemá žádnou rodinu, ani domov a vlastní jen pár věcí, které se jí vejdou do přenosného stanu.
Jared Black, má britské kořeny, advokát, komisař Komise pro dědictví amerických indiánů. Tři roky po smrti své indiánské ženy Netsuyai zůstává zahořklý, zlomený a s hlubokým pocitem viny, že jeho manželka nemusela zemřít. Bojuje za práva indiánů a pokračuje v boji své ženy.
Luke, asistent doktorky Tylerové. Neohrožený, nadšený, pětadvacetiletý stážista, který pracuje na vykopávkách, ale také na své disertační práci.
Sam Carter, šéf archeologů Kalifornského úřad pro zachování historických památek. Padesátiletý, houževnatý muž, který řeší svou budoucnost, teplé místo a zodpovědnost za vykopávky zároveň.
„Luisa pocházela z urozené španělské rodiny a navíc vyrůstala v zemi, kde společenské vrstvy měly a dodržovaly přísně vymezené hranice: existovala tam třída šlechticů, dále zámožných kupců a rolníků, a ty se mezi sebou mísily jen zcela výjimečně. Původ, rodokmen byl nadevše. Dokonce i v Novém Španělsku, kde Španělé po vítězství nad domorodým obyvatelstvem, vládli necelá dvě století, se bez výjimky dodržovalo rasové vymezení. Nová mexická šlechta sestávala z peninsulares – bělochů narozených ve Španělsku – což vyvolávalo odpor bělochů narozených v Mexiku – criollos. Pouze peninsulares se mohli těšit oslovení don nebo dona a nikdy neuzavřeli sňatek mimo svou třídu. Po těchto dvou třídách následovali mestizos, neboli míšenci Španělů a indiánů – početná a blíže neurčitelná třída lidí, kteří pracovali jako obchodníci, řemeslníci, sluhové. Nu, a nejnižší společenské postavení měli indígenas – indián, domorodí obyvatelé – najímaní převážně pro tu největší dřinu. Rasová a třídní pravidla byla tak přísná, že pokud indígena přistihli v evropském oblečení, čekalo ho zmrskání.“„Posvátné místo“, Barbara Woodová
Barbara Wood (*30. 1. 1947) se narodila v anglickém Warringtonu a dětství prožila v jižní Kalifornii. Po univerzitních studiích francouzštiny a antropologie ji okouzlilo cestování a dodnes projezdila téměř celý svět. Na svých cestách důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky uplatňuje v literární tvorbě. Než v roce 1976 publikovala první knihu, vyzkoušela řadu profesí. Nejdéle pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení nemocnice v Santa Monice. Profesionální spisovatelkou se stala v roce 1980. Některá díla vydala pod pseudonymem Kathryn Harvey. Barbara Wood napsala tři desítky romantických a historických knih. Jsou překládány do více než třiceti jazyků. Žije v Riverside v Kalifornii.
„Navarro švihl paží tak prudce, že Angela nestačila ránu předvídat, a zasáhl ji s takovou silou, že odletěla téměř přes celou místnost. Vzápětí se rozpřáhl na Marinu. Angela se překotně zvedala z podlahy a přitom potřásala hlavou, aby se jí rozjasnilo před očima – a náhle na toaletním stolku zahlédla krejčovské nůžky. Stačil jediný skok, aby měla nůžky v hrsti, zvedla je nad hlavu a zabořila je hluboko do Navarrových zad. Zakřičel jako grizzly, pomalu se obrátil a v nepředstíraném šoku vyvalil na Angelu oči. Poté se zhroutil na podlahu a zůstal ležet obličejem k zemi, tiše a nehybně.“„Posvátné místo“, Barbara Woodová
KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY KNIHY
Kniha „Posvátné místo“ je prvním románem, kde jsem se setkala se střídáním dvou různých stylů – prvním je dějová linie současnosti a - druhým je historická linie, která začíná před dvěma tisíci lety před Kristem. Tyto dvě linie – současná a historická – se střídají – a my, čtenáři, sledujeme historii vykopávek, jednotlivých vrstev, které v současné linii odkrývá doktorka Erica Tylerová. Jde o velmi zajímavý postup, který nám umožňuje nahlédnout do hluboké historie.
A tak se dozvídáme podrobnosti o dosud neznámém indiánském kmenu Topaů, který vznikl před dvěma tisíci lety. Seznamujeme se nejen s běžným životem kmene, ale i šamankou a s popisem nejrůznějších zvyků, rituálů, svátků, ale i věšteckými schopnostmi nejvyšší medicinmanky, která ovlivňovala celý život kmene.
Rovněž se dočítáme o misijních aktivitách španělských otců, kteří se připlavili do Ameriky, kde zakládali města jako Los Angeles. Dozvídáme se o nátlacích a násilí, jak se misijní otcové snažili obracet indiánské kmeny na katolickou víru. Nemoci, které s sebou přinesli otcové z Evropy, a před kterými nebyli indiáni imunní, zdecimovali indiánskou komunitu. Příšerný je odchod indiánů z misie, který je trestaný smrtí zastřelením.
Historie indiánského kmene Topaa je v knize podána velmi podrobně a zajímavě. Pokud nemáte rádi suchou historii, zažijete ji zde formou příběhů.
Negativní stránkou knihy je rozvláčnost knihy. Občas jsem měla dojem, že se konce nedočkám. Necelé čtyři stovky stran dávají ze tří čtvrtin prostor právě historii a současný příběh Eriky a Jareda se v knize poněkud ztrácí. Ačkoliv je román označen jako romantický, romantiku v ní nenajdete. V tomto ohledu budou dámy toužící po romantice zklamány. Jde spíš o hledání dvou hlavních hrdinů a vyrovnávání se s minulostí.
„Teprve když se na dálnici zařadili do proudu vozidel, Jared odlepil oči od řízení a podíval se na Eriku. Prkenně civěla kupředu a oči jí přetékaly třpytivými slzami. Nejradši by zastavil, vzal ji do náruče a políbil stejně vášnivě, jako když ji vytáhl z jeskyně, nejradši by na místě obrátil vůz, vrátil se k paní Dockstaderové a rázně jí vysvětlil, že je bezcitná mrcha. Kvůli Erice by klidně bojoval i s draky.“„Posvátné místo“, Barbara Woodová
AUTORČIN STYL, JAZYK, GRAMATIKA, KOREKTURY
- Román je napsán velmi srozumitelným, jazykem spisovaným a hovorovým.
- Kniha je velmi zajímavá, napínavá a čtivá. Místy ale rozvláčná.
- Autorka použila er-formu.
- Děj je velice zajímavý a poutavý.
- Korektury mohly být odvedeny lépe, místy jsou na stránkách chyby.
KOMU BYCH ROMÁN DOPORUČILA?
Kniha se bude líbit především ženám, protože Barbara Woodová píše pro ženy. Jestliže milujete historické romány, pak je to kniha přesně pro vás!
Přeji příjemné lední dny a zajímavé čtení, Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander
Fotografie, linky a citace:
Životopis autorky a anotace knihy jsou dostupné na webu alpress.cz.
WOODOVÁ, Barbara. Posvátné místo. Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek, 2004, 368 stran, 2. vydání, ISBN 80-7218-989-1
