Román „Město žen“ nám přiblíží život v německé říši v roce 1943. Jak vypadal rozbořený Berlín po náletech RAF? Jak se osamělé ženy potýkaly s každodenní realitou? Jak se lidé vyrovnávali s nacistickou politikou a otázkou viny?
PROČ JSEM SI VYBRALA TUTO KNIHU?
Čas od času si ráda přečtu román zasazený do období II. světové války. Historický román „Město žen“ od amerického spisovatele Davida R. Gillhama mi nabídl všechno, co jsem si přála se dozvědět:
Jak vypadal rozbořený Berlín v roce 1943 po náletech RAF? Jak probíhal úprk Němců do krytů v domech před nálety? Jak se osamělé ženy vyrovnávaly s každodenní realitou? Jak fungoval zakázaný černý trh? Co si mohla koupit průměrná německá rodina za přídělové lístky za potraviny? Co se vařilo a jedlo? Jaká panovala atmosféra v Berlíně mezi obyvateli, kterou se snažil vůdce Adolf Hitler povzbuzovat svými slovy o vítězném tažení do Ruska, ale samotní Němci už věděli o porážkách na Východě z tajného poslouchání vysílání britského rádia BBC a od mužů, kteří se zranění vraceli zpět domů?
Kniha nabízí nejen pohled do obyčejných životů hlavních hrdinů, ale také odkrývá, s čím se museli potýkat Němci ve svém soukromí – otázka kolektivní a osobní viny, souhlasit či nesouhlasit s nacistickou politikou Třetí říše, pomáhat Židům, homosexuálům a uprchlíkům, i když to bude stát nasazení vlastního života?
„Město žen“ je nesmírně zajímavá kniha, která nenechá žádného čtenáře bez otázek. Právem se stala bestsellerem.
„Policii?“ vypískne Wolfram. „Proč bych to pro všechno na světě dělal? To je ta potíž s vámi árijci. Vždycky hned běžíte na policii, aby vaše problémy vyřešila za vás.“
O ČEM JE ROMÁN „MĚSTO ŽEN“?
Ocitáme se v hlavním městě Třetí říše, v Berlíně roku 1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Ale nemylme se. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se nedá věčně. A přijde okamžik, kdy je třeba zachovat se správně.
Hlavní postavou románu je Sigrid Schröderová. Je vzorem manželky německého vojáka Kaspara, který je právě na frontě v Rusku. Sigrid dochází den co den do práce, s potravinami na příděl dělá, co může, stará se o všetečnou tchyni Petronelu a ignoruje hrůzné nemravnosti režimu. Za touto fasádou se ovšem ukrývá docela jiná Sigrid. Žena, která sní o bývalém židovském milenci Egonu Weissovi, který se ztratil, aby přežil. Sigrid ale není jediná, kdo má tajemství.
Do protějšího bytu se nastěhuje rodina vysoce postaveného důstojníka SS. Ten je sice na frontě v Rusku, ale jeho těhotná manželka Brigitte pečlivě střeží dům, nacistickou morálku nájemníků a jde příkladem jako správná kriegfrau. Střeží také svou nevlastní sestru Karin a bratra Wolframa.
V domě o poschodí níže vypomáhá mladá dívka Erika Kohlová rodině s početným potomstvem zasloužilé matce šesti dětí, paní Granzingerové, jejíž manžel je na frontě. Erika se však často někam vytrácí a nikdo neví, kam, ani kdy se vrátí. Výmluvy jí docházejí, ale Sigrid, která ji v nouzi zachrání před gestapem, jí začne klást otázky. Tím se však roztočí kolotoč událostí, které jí radikálně změní život.
„Dlouho před válkou nacionálněsocialistická vláda vtělila nenávist vůči Židům do zákonných omezení. Norimberské zákony zbavily Židy německého občanství; zakázaly jim vykonávat profese, očerňovaly, zesměšňovaly a penalizovaly je jazykem zákona, a vyloučily je z každodenního německého života. Nechutné, možná, ale zákon je zákon. Jak by je mohl jedinec změnit? A přestože kolovaly příběhy o Židech zbitých na ulici nebo vytažených z postele a mučených v bunkrech příslušníky hnědých košil, zdálo se, že jde o ojedinělé případy brutality vůči jednotlivcům. Příběh jednoho Žida tuhle a příběh jiného Žida tamhle. Hrozné, možná, ale nic, před čím by člověk nemohl v každodenním shonu snadno přivřít oči a zacpat si uši. Co jiného se koneckonců dalo dělat?“
KLADNÉ A ZÁPORNÉ STRÁNKY KNIHY
Historický román z Berlína roku 1943 nenapsal Němec, který sám tyto události zažil (jak bychom si mohli myslet), ale mladý Američan, který se do Berlína podíval až v roce 1989, po pádu Berlínské zdi. Nicméně díky podrobnému studiu reálií (např. co se dosud zachovalo v Berlíně z válečného období v architektuře), historie a poměrů, vystihl atmosféru válečného Německa dokonale.
Kniha nám perfektně přiblíží běžný život obyvatel Třetí říše. A nejen to, a to je ještě mnohem interesantnější a zásadnější, odhaluje nám soukromé životy hlavních postav a dává nám nahlédnout do jejich myšlenek, postojů a srdcí.
A tak se během četby může čtenář přistihnout, že z postavy, kterou vnímal jako hrdinu, se kterým sympatizoval a fandil mu, se rázem stává bídák. Anebo to je opačně? Tato kniha dokonale ukazuje velkou pravdu – v těžkých dobách neexistuje jednoduché dělení lidí na dobré a zlé. Často se nám stává, že můžeme podlehnout klamu, že svět je černobílý. Román „Město žen“ ukazuje, že mezi bílou a černou je plno odstínů barev, spousta odstínů šedé. Neexistují jednoduchá řešení, nejsou žádné rychlé soudy. Jestli ano, pak jsou špatné a často i mylné.
David R. Gillham vložil do svého románu také lásku. Setkáváme se tu s mnoha různými podobami lásky – mateřskou, manželskou, mileneckou i lesbickou. Jenže jako se mění doba, tak se mění i vztah k lásce.
Toto dílo nám pokládá spoustu otázek: Jak bychom se zachovali my, kdybychom se ocitli v takové situaci? Jak bychom se rozhodli, kdybychom mohli zachránit jeden nebo více lidských životů? Riskovali bychom svůj vlastní? Život své rodiny? Anebo ne a raději bychom se snažili nedívat nalevo napravo a žít dál v rádoby klidném bezpečí?
„Dělá jí potíže tu spoustu šťastných tváří v kanceláři patentového úřadu snést. Tu spoustu usmívajících se manželek v místnosti stenografek, nadšených z jejího štěstí. Její manžel se vrátil. Má zase muže. Jaké to je? Musí to být báječné. Významné pohledy, významný smích. V neděli ho musíš přivést. Ano, to prostě musíš. V tomto světě žen má muže a ony si ho chtějí prohlédnout zblízka. Chtějí si z něj dopřát alespoň sousto, jako by byl nedělní eintopf. Sigrid skřípe zuby.“
AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA
- Kniha je napsána hovorovým jazykem, místy autor používá sprostá slova a pro zvýraznění autenticity i německé výrazy, např. feldfrau, hausfrau, mürrisch, judenstern, kriegfrau…
- Kniha je velmi zajímavá.
- Dílo je napínavé, jakmile se začtete, neskončíte, dokud neobrátíte poslední stránku.
- Kniha je napsána v er-formě.
- Korektury byly odvedeny profesionálně.
„To není pravda,“ odpoví Erika. „tuhle skutečnost mi vštípili dost dobře. Naučit se dělat kompromisy. To je základ. Je to tak snadné. Těhotná žena se žlutou hvězdou musí jít v mrazivém dešti pěšky, protože Židi do veřejné dopravy nesmí. Prostě se nedívej. Muže ztluče policie před jeho vlastními dětmi. Nedívej se. Esesmani ženou zástup kostlivců ve špinavých pruhovaných hadrech prostředkem zatracené ulice. Ty se ale nedívej,“ šeptá chraptivě. „Člověk odvrátí oči tolikrát, až nakonec oslepne. Vlastně už nevidí vůbec nic.“
KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?
Jestliže máte rádi historii, zajímáte se o podrobnosti II. světové války a toužíte zjistit, jak vypadal obyčejný život v Berlíně, pak se vám bude kniha líbit. Pokud máte rádi knihy, nad kterými musíte přemýšlet ještě dlouho poté, pak to je kniha pro vás. Kniha velice názorně přibližuje hrůzy nacistického režimu, zvěrstvo ideologie a nenávistný antisemitismus, na který nesmíme nikdy zapomenout. Knihu vřele doporučuji každému čtenáři od patnácti let do sta let.
Knihu "Město žen" od Davida R. Gillhama mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.
Přeji krásné jarní dny a už nikdy žádné Hitlery, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
Fotografie, linky a citace:
Anotace knihy a fotografie jsou dostupné na Palmknihy.cz
David R. GILLHAM. Město žen. Nakladatelství Jota, s. r. o. Brno. 2020, 1. vydání. 400 stran. ISBN 978-80-7565-764-0
