Recenze knihy „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského

Publikace novináře a vysokoškolského pedagoga Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989“ mapuje více jak dvacet let dění v mediální sféře a české politiky. Kdo ovlivňuje koho? Média politiku či politika média?

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Mediální dění a politika v naší zemi mě vždycky zajímaly. Dokonce natolik, že jsem se stala na krátký čas novinářkou a sama jsem zprávy a reportáže vytvářela. Také na na vysoké škole mě nejvíce bavily předměty, které se týkaly médií a veřejného mínění. Více však než obsah médií a politika samotná mě zajímalo zákulisí. Co a kdo stojí za přípravou zpravodajství? Jak a kdo je tvoří? Kdo ovlivňuje koho – média politiku nebo politika média? Co dělají média s námi? Jak nás ovlivňují?

To všechno jsou otázky, na které přináší odpovědi zajímavá publikace od novináře a vysokoškolského pedagoga Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989“.   

„Rozhodující je, zda je ta která událost dostatečně efektní a zda se od ní dá čekat, že přivábí pozornost masového publika, které je klíčem k prodeji reklamního prostoru v médiu, a tedy zdrojem jeho příjmů. Média se tak pomalu, ale jistě stávají veletrhem zábavy a povyražení. Jejich informační funkce významně ustupuje do pozadí a o nějaké státotvorné či vzdělávací funkci už nelze mluvit vůbec.“Petr Žantovský

O ČEM JE KNIHA?

Odborná kniha uvádí do problematiky mediálního světa definicemi a rozborem pojmů. Poté autor přistupuje k zmapování nejprve československé politiky po roce 1989 a poté i po roce 1993, kdy došlo k rozdělení státu. Zaměřuje se na českou politickou scénu. Jedná se tedy o zmapování více než dvacet let dějin polistopadového vývoje našeho národa. Ruku v ruce s tím přináší podrobnou historii médií, jak tištěných, tak televizí a v neposlední řadě rozebírá i nová média.

Kniha je rozčleněna do kapitol podle různých časových období a jejich hlavních událostí, a to především z pohledu role médií v nich. Autor se krok za krokem se vrací k momentům, které bychom podle významných osobností českého veřejného mínění měli radši zapomenout.

Autor přináší nevšední pohled na média a práci novinářů a znovu připomíná, že by obojí mělo být nezávislé, svobodné a neúplatné. V této souvislosti se zabývá fenoménem, kterým je mediální racketeering. Následně fakticky na konkrétních příkladech médií a jednotlivých novinářů dokládá, že si o nezávislosti a neovlivnitelnosti v naší zemi můžeme nechat jenom zdát.

Autor v knize ve velké míře cituje sociology, filosofy, psychology, novináře, mediální guru i historiky, například Arthura Schopenhauera, Marshalla McLuhana, Neila Postmana, Denise McQuaila, Briana McNaira, Zdeňka Vybírala, Viktora Dobala, Bohumila Pečinku, Přemysla Svoru, Václava Bělohradského, Daniela Pipese, Jana Měchýře či Charlese Louise Montesquieue.

Předmluvu ke knize napsal bývalý president Václav Klaus, což se asi nemůžeme divit, když tuto publikaci vydal Institut Václava Klause, o.p.s.

„Titulní strany celostátních deníků jsou ve velkém množství případů věnovány informacím o událostech pro společnost zcela nepodstatných a zaměřených pouze na okamžitý efekt – autonehody, únosy, projevy minoritních náboženských sekt, kriminální činy atd. Událostem dominantního významu – je věnován méně viditelný prostor uprostřed listu či ke konci televizních zpráv. A i když se dostane ke slovu událost z tzv. vysoké politiky, média se ji velice často snaží „vylepšit“, zefektivnit různými vedlejšími a nepodstatnými, ale líbivými detaily.“Petr Žantovský

POZITIVA A NEGATIVA KNIHY

Velký klad této knihy vidím v tom, že autor přináší podrobný rozbor českých médií a politiky od roku 1989. Mapuje více jak dvacet let dění v České republice. Nevím o žádné podobné české knize, která by se tohoto těžkého úkolu zhostila.

Autor přistupuje k problematice médií i politiky nezaujatě a přináší pohledy, které jsou mnohdy šokující a zarážející, které nás, běžné čtenáře, vůbec nenapadnou. Dokládá své závěry citacemi významných osobností našich dějin.

Negativa knihy spatřuji v tom, že si člověk kupuje odbornou knihu a pak je překvapen, že se jedná o vydanou disertační práci Petra Žantovského, kterou obhajoval na Katolické univerzitě v Ružomberku. Stačí si prostudovat životopis autora…

Je zcela vydaná tak, jak byla napsána. Jak už se takové diplomové práce na akademické půdě píší. Tedy první kapitoly jsou věnované pojmům a definicím, kterými je obtížné se prokousat a člověk má chuť knihu odložit. Když se člověk nenechá odradit, čelí náporu cizích slov.

Jestliže běžně nepoužíváte slova jako například – emfáze, kataklyzma, imanence, terestrické, subalterní, afinita, prolektorát, diskrepance, alogismus, excitace, infotainment, profylaxe, nepotismus, pitoreskní a podobně, bude pro vás tuto knihu číst náročné a patrně to vzdáte.

Styl disertační práce je tedy odborný, věty jsou dlouhé a náročné na přemýšlení. Nebudu zapírat, že jsem s tím měla problém. Byť čtu odborné knihy (ale i vysokoškolská skripta) běžně, tato publikace byla pro mě nejtěžší, s jakou jsem se kdy setkala. Ale jak jsem již psala, nejedná se o odbornou knihu, ale disertační práci.

Můžete mít sebeskvělejší myšlenky, ale jestliže je vyjádříte složitě a těžkopádně, budou běžní čtenáři zklamáni a rozčarováni. Je tedy velice škoda, že si autor nedal práci a knihu trochu nepřepsal pro běžné čtenáře.

„Miloš Zeman pro mnohé lidi zůstal de facto posledním živoucím symbolem polistopadového étosu.“Petr Žantovský

Petr Žantovský (*15. 5. 1962) je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku. V roce 2015 habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě. Působil v několika médiích jako novinář a vedl dvě nakladatelství. Přednáší na několika vysokých školách. V letech 1998 –2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR. Od roku 2000 do roku 2003 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Působil také jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause. Napsal několika monografií o žurnalistice a médiích.

„Žurnalistika je jedním z hlavních ukazatelů společenské dynamiky, rovnováhy či nerovnováhy společenských sil. Dějiny žurnalistiky jsou tedy dějinami specifického zobrazení společenského vývoje v čase.“Petr Žantovský

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Publikaci bych doporučila lidem, kteří se pohybují v mediální oblasti, ať už se jedná o novináře, studenty žurnalistiky či učitele učící na akademické půdě. Pro takové lidi bude kniha velkým přínosem. Kniha by také mohla oslovit absolventy vysokých škol zabývající se politikou a dějinami.

Knihu „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.

Příjemné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, odkazy a citace:

ŽANTOVSKÝ, Petr. Česká politika a média po roce 1989. Institut Václava Klause, o.p.s., 1. vydání, 2013, 175 stran. ISBN 978-80-87806-21-0 (formát mobi)  

• Životopis Petra Žantovského je k dispozici na Wikipedia.org zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_%C5%BDantovsk%C3%BD
• Fotografie Petra Žantovského je dostupná na Parlamentních listech.cz zde:
• http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Toto-asi-nebude-pani-Kaslove-prijemne-Promlouva-Petr-Zantovsky-457195
• Fotografie knihy „Česká politika a média po roce 1989“ od Petra Žantovského je dostupná na Palmknihy.cz.