Autobiografický film „Bez dcerky neodejdu“ z roku 1991 zachycuje jedinečným způsobem život v iránském Teheránu v 80. letech XX. století. Dává nahlédnout do manželství tyranského muslimského manžela a jeho americké manželky.
PROČ JSEM SI VYBRALA TENTO FILM?
O americkém dramatickém filmu režiséra Briana Gilberta z roku 1991 „Bez dcerky neodejdu“ (v originálu „Not Without My Daughter“) jsem slýchávala často. Mnohokrát byl vysílán v TV. Nikdy jsem ale neměla chuť se na něj podívat. Až nyní v roce 2020, po neuvěřitelných 29 letech od jeho vzniku, jsem ho s velkým zájmem shlédla. V žádném případě jsem nelitovala.
Film, a jsem si jistá, že mnozí z vás, milí čtenáři a čtenářky, jste jej jistě kdysi v minulosti viděli, stojí opravdu za to. Jeho hlavní téma je stále aktuální. Patří mezi filmy, o kterých přemýšlím několik dnů. Pomalu ve mně doznívá jeho děj. Jde o snímek, který diváka jen tak nepustí. Změní jej. Bude ho nutit k zamyšlení, klást si mnohé otázky a snad tu nejdůležitější – jak bych se v takové situaci zachovala já?
Snímek byl natočen podle slavného stejnojmenného autobiografického románu univerzitní profesorky Betty Mahmoodyové, která je zároveň hlavní hrdinkou. Film se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Kniha i film zaujaly osazenstvo celého světa.
O ČEM JE FILM „BEZ DCERKY NEODEJDU?“
Američanka Betty (Sally Field) se provdala za amerického Íránce Moody Mahmoodyho (Alfred Molina). Jejich vztah byl harmonický a plný štěstí. Ve Spojených státech společně vychovávali dcerku Mahtob (Sheila Rosenthal). Moody strávil dvacet let ve Státech, vystudoval medicínu, pracoval jako lékař a čelil problémům v zaměstnání kvůli svému iránskému původu. Svou rodinu, která žila v Teheránu, neviděl deset let. Stále však sledoval v televizi průběh revoluce v 80. letech v rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha přemluvil Moody svou ženu k dvoutýdenní návštěvě u příbuzných v Teheránu. Betty zpočátku odmítala, protože viděla v pobytu na Blízkém východě nebezpečí a bála se, ale milující Moody ji přemluvil. Po příletu do Teheránu s Mahtob je Betty překvapena srdečným uvítáním obrovskou rodinou, zároveň je šokovaná životními podmínkami Teheránu a jeho obyvatel: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen a nevlídnost příbuzných. Nejdřív se musí Betty zahalovat jako muslimka a dodržovat pravidla islámu. Ale u toho to neskončí. Milující Moody se pod vlivem své rodiny rychle mění v tyrana a násilníka, který Betty ponižuje, bije, omezuje její svobodu a hlídá ji na každém kroku. Betty se dozvídá od Moodyho, že se do Států nikdy nevrátí a že je podle iránských zákonů jeho majetkem. Betty se ale nevzdává a vymýšlí plán, jak uprchnout z Teheránu i s pětiletou Mahtob.
INFORMACE O FILMU „BEZ DCERKY NEODEJDU“
Žánr: Drama
Země: Spojené státy
Rok výroby: 1991
Délka filmu: 115 minut
Režie: Brian Gilbert
Předloha: Betty Mahmoody (kniha), William Hoffer (kniha)
Scénář: David W. Rintels
Kamera: Peter Hannan
Hudba: Jerry Goldsmith
Hrají: Sally Field, Alfred Molina, Sheila Rosenthal, Roshan Seth, Georges Corraface, Dafna Armoni, Sasson Gabai, Joseph Shiloach, Ya'ackov Banai, Gili Ben-Ozilio, Mary Nell Santacroce, Ed Grady, Marc Gowan, Bruce Evers
Producenti: Harry J. Ufland, Mary Jane Ufland
Střih: Terry Rawlings
Scénografie: Anthony Pratt
Kostýmy: Nic Ede
PODÍVEJTE SE NA UKÁZKU FILMU
KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY FILMU
Film „Bez dcerky neodejdu“ byl natočen v devadesátých letech a má všechno, co americké filmy z tohoto období mají – pomalý rozjezd, poutavý děj, napětí, vynikající herecké výkony, skvělou kameru a nádhernou hudbu.
U pozvolného děje na začátku jsem se trochu nudila a přála jsem si, aby se film konečně někam pohnul. Ale pak mi došlo, že nastíněný poklidný život Betty, Moodyho a Mahtob byl záměrný. Skvěle totiž zachycuje americký sen a pohodlný život ve Spojených státech, který umožnil Moodymu nejen lékařské vzdělání a zaměstnání, ale i naprostou svobodu ve všem a požívat vymožeností Západního světa.
Diametrální rozdíl a zároveň šok utrpí divák s hlavními hrdiny, kteří se ocitají v Teheránu a vidí běžný život v období revoluce v 80. letech XX. století.
Ve filmu je perfektně vystižena proměna milujícího manžela Moodyho pod vlivem přísných ortodoxních pravidel koránu a rodiny v tyrana. Betty svého manžela nepoznává. Ve Státech islám nevyznával.
Islámská víra je ve filmu vykreslena jako agresivní náboženství, ve kterém je povoleno lhát, podvádět, týrat a ponižovat druhé. Pokud manželka neposlouchá, odmlouvá, říká či dělá něco, co se jejímu manželovi nelíbí, musí dostat výprask. Pokud jste dosud zastávali názor, že islám je mírumilovné náboženství, pak budete vyvedeni z omylu.
Když Betty s pláčem připomíná Moodymu, jak jí v USA přísahal na korán, že se jedná o dvoutýdenní návštěvu rodiny, celá Moodyho rodina na ni nenávistně křičí, že je Moodyho manželka a musí ho poslouchat. Když se Betty ptá, zda přísaha na korán pro muslimy nic neznamená, všichni jí odpovídají, že ve Státech iránské právo ani korán neplatily a její manžel mohl lhát.
Až v Iránu se Betty na americké ambasádě dozvídá, že má iránské občanství díky sňatku a rovněž i její dcera. Pokud požádá o rozvod, automaticky soud přiřkne Mahtob Moodymu a ona o ni přijde.
Moody při jedné z hádek Betty vyčte, jak nesnáší všechno americké a jak se mu Západ hnusí.
„To jediné, co mohu své dceři dát, je islám.“Moody Mahmood
Betty hledá cesty, jak se vyhnout domácímu násilí, bití, týrání, zamykání v bytě, odebírání dcerky Mahtob a omezování svobody. Na oko se přizpůsobí – chodí do školy na hodiny koránu, učí se arabsky, studuje korán a dodržuje iránské zákony, učí se vařit iránské pokrmy a dodržuje a slaví iránské svátky. Celou dobu však plánuje útěk s dcerkou z Teheránu. A to se jí také po půl roce za pomoci malé iránské společnosti podaří.
Film byl jedním slovem vynikající. Šokující, překvapivý, napínavý, ale zároveň velice obohacující.
Během filmu i po něm jsem si stále dokola kladla otázky: Jak je možné, aby se manžel pod vlivem rodiny a náboženství tak velmi změnil ke zlému? Proč muslimské ženy snáší ponižování, bití a týrání svých manželů, kteří to všechno zaštiťují islámem? A jaké je řešení?
V závěru nemohu nevyzdvihnout vynikající herecké výkony, obzvláště nositelky dvou Oscarů Sally Field v hlavní roli Betty.
KOMU BYCH FILM DOPORUČILA?
Film se bude líbit všem, kteří mají rádi autobiografické filmy. Vřele bych ho doporučila divákům, kteří se chtějí dozvědět víc o islámu a životech muslimů. Je to nesmírně poučný a silný film. Stojí za to vidět.
Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
Zdroje:
Informace o filmu jsou dostupné na webové stránce CSFD.CZ zde: https://www.csfd.cz/film/22267-bez-dcerky-neodejdu/prehled/
