Takové hlášky a mnohé další slýchávám čím dál víc. Dalo by se říci, že tím víc, čím víc se blíží 30. narozeniny. Možná jste ve stejné situaci a takové zajímavosti o sobě taky slýcháte. Nebo že by jiné varianty, které znám a čerpám ze svého života?
Jaké jsou další „povzbudivé“ větičky? - „Ta sukně je pro tebe moc krátká, už nejsi nemladší!“- „Stárneš. Pomalu, ale jistě.“- „Takové barvy se hodí spíš pro mladší.“- „Neměla bys tak otálet a najít si bohatého chlapa!“- „Za pár let si o tebe nikdo ani kolo neopře!“- „Biologické hodiny tikají. Tik-tak, tik-tak.“ - „Měla by si víc cvičit…“
Za půl roku mi bude 30 let. Osobně se domnívám, že čím jsem starší, tím je život krásnější, zajímavější a víc mě baví. Vychutnávám si každou chvíli, protože vím, že už se nikdy nebude opakovat. Přitom ale ne tak zbrkle a nezodpovědně, bez rozumu, jako když jsem byla -náctiletá.
Jsem bohatší o zkušenosti, které jsem před deseti lety neměla. Možná to bylo někdy za cenu hořkých chvil, slz, smutku a nedorozumění. Z dnešního pohledu se mi však zkušenosti zdají k nezaplacení. Zažila jsem okamžiky, situace a vztahy, na které nikdy nezapomenu. Jsou mou součástí po zbytek mého života. Nikdo mi moji, ať už snadno nebo těžce nabytou zkušenost, nevezme.
Mám pocit, že čím jsem starší, tím víc si mohu některé okamžiky v životě vychutnat intenzivněji. Jinak než ve dvaceti, jakoby hlouběji je prožít. Také z pohledu znalostí a vědomostí jsem dnes jiným člověkem.
Můj životní rozhled je širší, než když jsem zakončila střední školu maturitní zkouškou. Dalších pět let studií, kdy jsem získávala znalosti ve třech různých oborech (teologie, žurnalistika, bezpečnostní studia) rozhodně nebyla vyhozeným časem a snažím se je zúročit.
Proč se mě ale lidé snaží přesvědčit, že mi „ujíždí vlak“? Tuto otázku si kladu poslední dva roky, kdy slýchám výše zmíněné výroky. Pokud se zamyslím nad autory výroků, pak se jedná převážně o muže. Když se zeptám, kam tím míří a na co naráží, odpověď je téměř vždy stejná: „Myslím to s tebou dobře!“
Zpětná vazba je vždy dobrá a dobře míněnou radu oceňuji. Tudíž, když přijdu domů, stoupnu si před zrcadlo a kriticky pozoruji obraz, který vidím. Většinou však docházím k názoru, že na tom opravdu nejsem tak špatně, jak si to tito „dobří lidé“ myslí. Což se mi tedy značně uleví! Když přeci jenom pochybuji, poradím se s lidmi, kterým důvěřuji, znají mě dlouhá léta a vědí o mých přednostech i nedostatcích.
Jak ale naložit s těmito výroky, údajně „šitými na míru“? Napadá mě spousta otázek: Jde opravdu o lidi, kteří to se mnou myslí dobře? Snaží se mě povzbudit, ale volí nevhodná slova? Snaží se mi skrytě naznačit něco, co nechápu? Snaží se mě dostat do deprese? Jde o vtip? Nebo mě chtějí zkazit dobrou náladu a urazit mě?
Čím víc nad tím přemýšlím, docházím k závěru, že se jedná o typicky mužský svět vyjadřování, do kterého nikdy neproniknu. Jedno vím jistě. Ženy, tak jak je okolo sebe pozoruji, včetně mě, jsou samy o sobě dost soudné a vidí na sobě takové nedostatky, které okolí vůbec nevnímá. Jsou kritické a spíš vůči sobě pesimistické. Např. ženám se téměř vždycky zdá, že by měly nějaké to kilo shodit, že se rýsují první vrásky, že by měly více cvičit…
Setkávám se většinou s tím, že české ženy si nevěří a pochybují o sobě. Takže by místo věty: „Za pár let si o tebe nikdo ani kolo neopře!“, potřebovaly spíš slyšet: „Na svůj věk si stále velmi okouzlující žena!“. V obou případech se výsledek se dostaví okamžitě!
Na negativní větu bude žena reagovat před okolním světem tak, že to byl jen nepodařený vtip, že se jí to nedotklo, tak jsme se zasmáli a půjdeme dál. Co se ale odehrává doma v ložnici, kde se žena svlékne a má být čas být sama sebou? Ve skutečnosti bude o slovech přemýšlet, zda už opravdu nestárne. Slova ji zaručeně nepovzbudí, určitě se zamyslí a jestli nebude v dobré náladě, slova ji zarmoutí. Pokud bude v dobré náladě, hodí obavy za hlavu a bude si o muži myslet své.
U pozitivní věty se žena může začervenat. Slova bude vnímat jako kompliment. Bude se cítit v daný okamžik výjimečně (možná to bude jediný takový okamžik během celého týdne). I kdyby zároveň řešila starosti, tato věta ji povzbudí a uvědomí si, že je krásně na světě.
Co napsat závěrem? Slova mají moc. Velkou moc. Větší, než si dovedeme představit. Některými slovy může lidi rozesmutnit, že nebudou chtít ani žít. Jinými slovy můžeme učinit, že se lidé kolem nás budou cítit šťastnější a svět jim najednou zkrásní. Pro tento okamžik. Záleží na Vás, jak se svými slovy naložíte…
