Kolikrát za hodinu dokáže prezident Zeman urazit jednoho novináře?

První den po volbách jsem sledovala na ČT 24 hodinové interview Václava Moravce s prezidentem Milošem Zemanem. Asi jako většina lidí v tomto státě jsem očekávala, jak se vyjádří k výsledkům voleb. Očekávala jsem na vyjádření prezidenta k výsledkům voleb a povolebnímu vyjednávání jednotlivých politických stran.

Dozvěděla jsem se, co jsem chtěla, pravda. Ale po pár minutách jsem si vyslechla první narážky na moderátora pořadu Václava Moravce. Nejdříve to bylo oťukávání typu: „Pane Moravče, to byste ale měl vědět, protože jste mladší a máte lepší paměť než já!“

Ale nezůstalo jenom u toho, přitvrzovalo. Prezident Miloš Zeman dával moderátorovi najevo, že si dostatečně nepřečetl volební programy stran, že si nepamatuje volební výsledky z roku 2006, že byl nepochopen a tak pokračoval až do konce.

Kolikrát tedy stihl prezident urazit pana Moravce? Desetkrát či patnáctkrát? Nevím přesně. S četností narážek jsem to přestala počítat.

Začala jsem však přemýšlet nad tím, co si z jeho chování vezmou diváci. Co si odnesou děti, studenti, mladí lidé či dospělí? Že urážet druhého z pozice nejvyšší autority v zemi je normální? Když to může dělat prezident, proč bych to nedělal já? Nebo něco horšího?

Po hodinovém rozhovoru jsem televizi vypnula, byla jsem znechucena na dost dlouhou dobu. Interview, které mohlo být zajímavé, bylo roztříštěno dáváním najevo méněcennosti a dokazováním nepřipravenosti a hlouposti moderátorovi.

Obdivuji pana Moravce za jeho profesionální přístup. Nejenže je vždy z mého pohledu dokonale připravený (ostatně sleduje politiku již hodně dlouho, je vystudovaný a má praxi v ČR i zahraničních médiích), ale také dokáže promptně na mnoho urážek velkoryse odpovědět či je dokonce přejde s nadhledem a úsměvem.

Já bych to nedokázala. Když se v lednu 2013 stal prezidentem Miloš Zeman, nesmírně se mi ulevilo, že již nepracuji v médiích. Jeho urážky novinářů bych si brala osobně, ale to je snad to nejmenší. To hlavní by bylo, že střetávat se pracovně s takovým člověkem by mi vzalo chuť k novinařině.

Kdesi jsem četla jednu velmi interesantní p

oznámku: Moudrý člověk nemusí druhým dávat najevo, jak jsou méněcenní a dokazovat tak svoji nadřazenost, že on sám je vzdělaný a inteligentní. Ne, moudrý člověk ví, že je moudrý a to mu stačí.

Přeji příjemné povolební dny bez urážek Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

www.flikr.com

http://www.transparentnivolby.cz/prezident2013/?kandidati=milos-zeman

www.google.cz, obrázky – Václav Moravec