Jak se žije dyskalkulikům

Umím číst, psát, mluvit, ale neumím počítat. A to tak, že nespočítám ani drobné  nazpátek, které mám na dlani. Možná je to zvláštní, ale nijak mě to netrápí. Mám prostě jen dyskalkulii. Co je to dyskalkulie? Jak vzniká a jak

Až do první třídy základní školy (ZŠ) v roce 1985 bylo všechno v pořádku. Nepočítala jsem totiž, nikde a nic. V prvním pololetí v první třídě jsem dostala, jako všechny děti, jednu známku. A byla to dvojka. Nešly mi totiž množiny a jednoduché sčítání a odečítání. Pamatuji si, že mi paní učitelka Sedláčková říkala, že nebýt matematiky, měla bych jedničku.

Od druhé do čtvrté třídy jsem měla jedničky a dvojky, ale z matematiky jsem měla trojku. Na druhém stupni přibyla k matematice ještě fyzika a chemie, kde se také počítalo. Od páté třídy do osmé třídy jsem měla nejprve trojku, ale jak začínaly být počty náročnější, byla jistá čtyřka. A to jsem docházela každý týden na doučování!

Během docházky na ZŠ se se mnou občas doma učil dědeček, babička, ale nejvíce maminka. Ztrácela nade mnou nervy, řvala na mě a nerozuměla, proč nechápu rovnice, zlomky nebo trojčlenku. Tak jednoduché učivo! A už tolikrát mi to vysvětlila! Čím jsem byla starší, tím jsem měla větší dojem, že jsem hloupá a myslí si to o mně i druzí.

Na rodinné škole nebyla fyzika a chemie, jen matematika. Další tři roky jsem měla  z předmětů jedničky, dvojky a jednu čtyřku, z matematiky. Doučování pokračovala… Na nástavbovém studiu naštěstí žádná matematika nebyla, takže jsem měla známky celkem pěkné.

Když mi bylo asi 19 let, setkala jsem se s psychologem, kterému jsem se svěřila s tím, že neumím počítat. Ptal se mě, jak se to projevuje v mém životě. Řekla jsem, že když mi někdo vrátí nazpět drobné asi do dvaceti korun, dívám se do dlaně a počítání mi trvá asi minutu. Také odečítání do dvaceti mi dělá problémy. Psycholog mi řekl, že mám dyskalkulii.

Lehká mozková dysfunkce (LMD) představuje minimální poškození centrální nervové soustavy (CNS), která vznikají v raných vývojových obdobích. V době před narozením, při porodu a také i časně po porodu. Může se zde projevovat i vliv genetických odchylek. LMD způsobuje určité odlišnosti a potíže dítěte. Jedná se o děti často s průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, které trpí poruchami učení a chování v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce CNS. Jde tedy o drobnou poruchu, která je v organismu dítěte. Dítě samo za ni nemůže a nemá smysl dítě za ni trestat. Nemůže za ni ovšem ani rodina, ani škola. I když se jedná o projevy vrozené, dají se vhodným výchovným působením ovlivňovat. Také sám vývoj dítěte napomáhá. Tím jak dítě dospívá, zraje i CNS a některé negativní projevy v chování dítěte ztrácejí  na intenzitě, příp. i vymizí, takže dítě se později v životě uplatní zcela normálně.

Ve studiích z posledních let údaje o výskytu LMD rostou, zhruba na 15% dětské populace. Přibývá osob (dětí i dospělých) diagnostikovaných pro některou z dysfunkcí, na což má vliv řada činitelů: zmíněné rostoucí nároky na výkony jedince, i rostoucí uznání problémů osob trpících některou z dysfunkcí, i podrobnější diagnostické postupy, i vzrůstající nabídka léčebných metod.

Známe: Dysgrafii, dysortografii, dyslexii a dyskalkulii (porucha schopnosti pracovat s matematickými symboly)

Zjištění, že nejsem hloupá, jak mi mnozí říkali, a já o sobě téměř dvacet let svého životě pochybovala, bylo osvobozující! Kdybych nebyla ročník 1979 a už v dětství by se zjistilo, že mám dyskalkulii, pak bych mohla mít výhody při studiích a mohla jsem být hodnocena o jeden stupeň lépe. Stejně jako děti mého přítele, které mají dyskalkulii.

V jednom zaměstnání jsem dostala pracovní úkol. Měla jsem ve firmě dopočítat výdaje na benzín při služebních cestách, kilometry a vzdálenosti do cestovní knihy za posledního půlroku, kdy se zaměstnanci ve firmě neobtěžovali evidenci vést. Když jsem to slyšela, s úsměvem jsem všechno odkývala, ale ničemu jsem nerozuměla.

Šéfka viděla, že asi nerozumím, co se po mně chce. Ukázala mi, jak dopočítat kolonky. Ale já jsem stále nerozuměla a zřejmě se mi to nepodařilo dobře skrýt. Šéfčin pohled, stejně tak jako mnohých dalších v mém životě, jsem už znala. Jako by se ptala sama sebe: „To je vážně tak blbá, že nechápe něco tak jednoduchého?“

Naštěstí jsem měla přestávku na oběd a to jsem chodila domů. Během pauzy jsem zavolala svému příteli a on mi většinu vypočítal a ukázal, jak na to. I když jsem se snažila, nevěděla jsem, zda to mám správně. Šéfce to stačilo do druhého dne, takže jsem vzala evidenci domů. Moje výsledky byly špatně. Přítel mi to dopočítal, já to zapsala. Druhý den byla šéfka nadšená, jak jsem pěkně dopočítala a dopsala!

Abych mohla přežít  v tomto světě i s dyskalkulií, vymyslela jsem sama pro sebe následující plán:

RESTAURACE: Když jdu sama do restaurace a mám platit, předem si s velkým předstihem nebo na mobilu spočítám, kolik bude po mně číšník chtít. Když jdu do restaurace s přítelkyní a platíme každá zvlášť, poprosím o to, aby mi zkontrolovala, zda mi vrátili nazpět správně.

OBCHODY: Kdekoliv to jde, pak platím kreditní kartou. Když to není možné, pak zaplatím kteroukoliv nejnižší bankovkou, abych měla co nejmenší peníze, které mi budou vracet.

STUDIUM: Od té doby, co vím, že mám dyskalkulii, studuji obory bez matematiky.

VÝBĚR ZAMĚSTNÁNÍ: Kdykoliv se ucházím o nějakou pozici ve firmě, řeknu upřímně, že mám dyskalkulii a že počítání nepřichází v úvahu. Ale vybírám si taková místa, kde to nehrozí.

NUTNÉ POČTY: Daňová přiznání, výpočet průměrného platu za několik let pro nejrůznější účely… Tak na to mám „přátele na telefonu“. Mohu jim kdykoliv zavolat a poprosit je, aby mi to spočítali.

ZLOMKY, PROCENTA: Protože si nevybavím prakticky nic pod 3, ? nebo ? ani pod 14 % ze 70 a pod dalšími matematickými úkazy, snažím se toho vyvarovat. Když to nejde, obrátím se na přátele, kteří mi zlomky a procenta přepočítají na celá čísla.

Naučila jsem se, že v životě s dyskalkulií se mi něčeho nedostává a nelze to nahradit žádným způsobem. Ani učením, doučováním, vysvětlováním, křičením nebo vyhrožováním. Neznamená to, že jsem hloupá. Jsem dobrá v jiných oblastech, ale ne v matematice. Smířila jsem se i s tím, že budu občas narážet na lidi, kteří se dosud o LMD nedozvěděli a budou mě „ze svého pohledu“ považovat za blbou. Ale na to jsem už připravená. Žít se dá báječně i s dyskalkulií. Někdy je to legrace, někdy je to „o nervy“… Ale snazší je o dyskalkuii vědět…

Info o LMD:

www.stripky.cz/nemoci/zdravi/hyper.html Předseda Asociace pro aplikovanou psychofyziologii a biofeedback ČR PhDr. Jiří Tyl

PhDr. Jiří Tyl, Mgr. Radek Ptáček, Mgr. Václava Tylová