V týdnu od 31. října do 4. listopadu 2011 probíhalo v pražském Domě světla v Karlíně testování na přítomnost viru HIV. Akce se konala poprvé v rámci boje proti AIDS a zapojení se do celosvětového týdne PRO LIVE. Společně se snoubencem jsme se vydali do Domu světla, abychom se nechali také otestovat. A jak to dopadlo? Přečtěte si můj blog o pocitech při čekání na výsledky a také o tom, kolik lidí bylo pozitivních a co pak v životě dál.
JAK TO VYPADÁ, KDYŽ SI JDETE PRO VÝSLEDKY TESTU HIV?
S Istvánem jsme přijeli k Domu světla v Praze 8 - Karlíně krátce před 19 hodinou a zaparkovali jsme na nedalekém parkovišti. Vyhrazené prostory pro vyzvednutí výsledků byly poblíž vstupu do budovy. I když bylo v čekárně asi patnáct židlí, všechny byly obsazené a ještě lidé nervózně postávali kolem.
Atmosféra by se dala krájet. Nikdo se neusmíval, snad kromě mě, ale já to ostatně tak jako celoživotní optimista, dělávám téměř vždy. Všichni se tedy mračili a v čekárně i před ní bylo ticho. Možná je to tím sychravým listopadovým počasím, napadlo mě. Nebo tím, že se prostě lidé dozví, že budou jejich testy pozitivní?
S Istvánem jsem zůstali na chodbě před čekárnou, kde byly nástěnky s nejrůznějšími informacemi, které jsme si pročítali a snažili jsme se tak ukrátit čas.
HIV (z angl. Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti) je obalený RNA virus náležejícím mezi retroviry, což je skupina virů mající schopnost vytvořit podle své RNA řetězec DNA a ten vložit do genomu hostitelské buňky. Způsobuje nemoc AIDS z anglického výrazu pro „syndrom získané imunitní nedostatečnosti“.
Když se v čekárně prostor začal vyprazdňovat a lidé odcházeli s výsledky pryč, prohlížela jsem si jejich tváře. Jenže bylo těžké, cokoliv v nich vyčíst. Ať už to byli muži či ženy, často kolem dvaceti či třiceti let, odcházeli lidé se stejně nepřístupným výrazem, jako když na výsledky čekali.
„Že by byli všichni HIV pozitivní?“ zeptala jsem se Istvána.
„Ne, to ne, tolik jich být nemůže!“ řekl.
„Tak proč všichni vypadají, jako kdyby jim někdo sdělil rozsudek smrti?“ zeptala jsem se.
„To nevím. Ale mohli by mít radost, to je pravda!“ řekl István.
Čekárna už byla téměř prázdná a kromě nás, jednoho postaršího muže a mladého homosexuálního páru, už tam nikdo nebyl. Když se otevřely dveře, mladíci zamířili pro výsledky společně.
Netrvalo ani pět minut a oba mladíci odcházeli z ordinace. Nechali otevřené dveře pro mě a Istvána, abychom šli dál.
Usmívali se jeden na druhého, drželi se za ruce a jeden z nich zdvihl radostně ruku se zatnutou pěstí, promáchl vzduch a řekl hlasitě:
„Jó, dobře to dopadlo, viď?“
„Jasně, jsme HIV negativní! To se mi ulevilo!“ řekl na to druhý a usmívali se na mě.
Bylo evidentní, že mi chtěli udělat radost a kvůli mně sehráli divadlo. Poděkovala jsem jim za to.
S Istvánem jsme šli také oba do ordinace, kde už byli připraveny dvě židle před stolkem, za kterým seděl sociální pracovník Domu světla. Zeptal se, jestli chceme vyslechnout výsledky společně. „Ano,“ řekli jsme. Konec konců, nemáme před sebou tajemství. Dál se nás muž zeptal, kdy jsme byli na odběrech krve a také ho zajímal ročník našeho narození.
AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981. Od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.
Pak nám sdělil, že jsme byli otestováni na dva druhy viru HIV. Musím přiznat, že jsem si do té doby myslela, že existuje jen jeden virus HIV. Ale byla jsem poučena a první je ten celosvětový, druhý virus je z prostředí afrického kontinentu.
Pak jsme se oba dozvěděli tu dobrou zprávu, že jsme HIV negativní. Každopádně to byly pro nás dobré zprávy, oddechli jsme si a měli jsme radost.
Nedalo nám to a zajímalo nás, kolik lidí bylo z počtu 516 testovaných na HIV v rámci týdne PRO LIVE, bylo pozitivních. Jednalo se o dva lidi. Pamatuji se, jak jsem již při první návštěvě v Domu světla zaslechla, že za týden přišlo na testy HIV 520 lidí, což je zhruba tolik, co obyčejně bývá za celý měsíc.
KOLIK LIDÍ PŘIŠLO NA TEST HIV?
Během pěti dnů se nechalo otestovat celkem 520 lidí, z tohoto počtu bylo 238 mužů a 282 žen. Souhlas s odběrem dalo 516 lidí (3 muži a jedna žena nakonec odběr na místě odmítli). A jaké sledované skupiny měly zájem o test? 93 lidí přiznalo, že jsou homosexuálové, 2 lidé byli uživatelé drog, 6 lidí přiznalo, že mělo sexuální kontakt z HIV pozitivním člověkem a 419 byli ostatní.
JAKÁ BYLA VĚKOVÁ STRUKTURA TESTOVANÝCH LIDÍ NA HIV?
Lidé do 18 let – 14 osob
Lidé od 19 do 25 let – 204 osob
Lidé nad 25 let – 302 osob
KOLIK LIDÍ SI VYSLECHLO, ŽE JSOU HIV POZITIVNÍ?
HIV negativní – 514 lidí
HIV pozitivní – 2 lidé
JAKÝ JE POSTUP, KDYŽ SE MÁTE DOZVĚDĚT, ŽE JSTE HIV POZITIVNÍ?
Rozdíl je v tom, že odpověď vyslechne dotyčný člověk v přítomnosti nejen sociálního pracovníka, ale i psychologa. Je to šok a ne vždy se člověk se špatnou zprávou dokáže ihned vyrovnat.
Dalším postupem je doporučení nechat si udělat další testy na speciálním oddělení ve Fakultní nemocnici na Bulovce, kde zjistí, jak dlouho virus přibližně v organismu je a zda je nutné zahájit okamžitě léčbu. Také dostanete doporučení, jak se chovat dál, např. informovat sexuální partnery.
AIDS SE DÁ SICE ODDÁLIT, ALE LÉK TO NENÍ
Mnoho lidí se naivně domnívá, že medicína pokročila od 80. let minulého století natolik, že se dá virus HIV vyléčit, stejně jako např. chřipka. Pravdou je, že od objevení viru HIV se do výzkumu léků investovalo již velmi mnoho peněz. Ale lék stále ještě neexistuje.
Z lékařského hlediska je možné onemocnění zpomalit a rovněž medicína dokáže prodloužit život s HIV o dvacet či třicet let. Dříve se jednalo o osm či deset let, pak člověk zemřel na AIDS.
Tajemník České společnosti AIDS POMOC, o. s. a ředitel Domu světla pan Miroslav Hlavatý řekl: „Lidé k tomu, že jsou HIV pozitivní, přistupují dnes jinak. Berou to tak, že ještě můžou žít další dvacet či třicet let. Takže pokud je jim dnes kolem třiceti let a jsou HIV pozitivní, říkají si, že by stejně zhruba kolem šedesátky zemřeli.“
Statistiky ukazují, že počty HIV nakažených se zvyšují a nenechme se mýlit – stále je mnoho lidí, kteří jsou již virem HIV nakaženi, ale neví o tom a ani je nenapadne, že by se jich to mohlo týkat. Proto opravdové počty HIV pozitivních jsou mnohonásobně vyšší, než počty, které vykazují oficiální statistiky.
FOTOGRAFIE A ODKAZY:
Děkuji za laskavé poskytnutí výsledků panu řediteli Domu světla Miroslavu Hlavatému
www.flikr.com
http://www.aids-pomoc.cz/kj_ds.htm
http://www.aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/AIDS
http://cs.wikipedia.org/wiki/Virus_HIV
