Přihlásila jsem se na antigenní testování. Výtěr z nosohltanu je nepříjemný, ale nebolí. Test je zdarma. Výsledky jsou za 15 minut. Každý druhý otestovaný člověk má covid-19! Pojďme do toho společně a nechme se otestovat všichni!
SLOVENSKO OTESTOVALO TÉMĚŘ CELOU ZEM
Na Slovensku se testovalo ve velkém už na podzim. Každý člověk, který měl zájem, se mohl nechat zdarma otestovat antigenním testem na přítomnost antigenu viru SARS-Cov-2 pomocí POC antigenního testu. Z 5,46 milionů obyvatel Slovenska využila této možnosti většina Slováků. A dostalo se jim za to (jako odměny) určitých výhod. Nemuseli být například dva týdny doma v karanténě, jako ti, kteří tento test nepodstoupili.
U nás, v České republice, trvalo toto rozhodnutí déle. Ale když jsem se dozvěděla, že v předvánočním čase bude možnost se nechat otestovat, uvítala jsem to. Pak jsem si to ale rozmyslela, protože s nikým v osobním kontaktu vlastně nejsem. To je výhoda lidí, kteří pracují doma, rodinu mají daleko a přátele vlastně taky.
JAK BÝVALÝ PŘÍTEL DOSTAL COVID-19
Pak mi ale volal bývalý přítel z Prahy a oznámil mi, že má pravděpodobně covid-19. On? Jak je to možné?! Nechápala jsem to stejně jako on sám. Je to muž, který důsledně dodržuje hygienická pravidla, pečlivě nosí roušky a udržuje si od lidí dvoumetrové odstupy. V zaměstnání, což je u něj státní správa, má svou vlastní kancelář. Když už se vydá za kolegy či kolegyněmi, tak všichni na chodbách a v kancelářích nosí roušky.
Protože se jedná o introverta, jeho kontakt s lidmi je minimální. Zvláště v podzimních a zimních měsících mu naprosto vyhovuje přijít domů, usednout se skleničkou dobré whisky do pohodlného křesla a číst, nebo se dívat na dobrý film. To poslední, co by si přál, je pobývat s přáteli.
Byl mezi prvními před Vánoci, kdo se zaregistroval na internetu, aby se nechal otestovat antigenním testem. A stala se zvláštní věc. Právě v den, kdy měl jít na test, mu přišla SMS zpráva z aplikace e-rouška, že byl před týdnem v kontaktu s někým, kdo byl pozitivně otestován na covid-19.
Takže do práce zavolal, že nepřijde a šel rovnou na objednaný antigenní test. Tam oznámil, že byl v kontaktu s pozitivním člověkem. Antigenní test vyšel pozitivní. Udělali mu druhý test, tentokrát PCR. Na výsledky čekal 24 hodin a dozvěděl se, že je rovněž pozitivní a tudíž má covid-19.
Když jsem se ho ptala, jestli tuší, kde se mohl nakazit, napadly ho dvě varianty – buď při cestování pražskou MHD při dojíždění do zaměstnání, anebo při nákupu v supermarketech. Přítel tedy nastoupil do karantény. Když mi volal poprvé, měl lehké příznaky nachlazení – rýmu, trochu kašlal a teplotu 37° C. Po několika dnech přišel o čich.
Po čtyřech dnech doma v teple, už neměl ani rýmu, nekašlal a teplota? „Z teploměru nevyždímám víc jak 36,5° C!“ říkal. Jediné, co mu chybělo, byl čich. To se také odrazilo na chuti. Přítel je gurmán a každé jídlo si s velkou oblibou vychutnává. Z toho byl roztrpčen nejvíc.
Po 10 dnech, kdy neměl žádné příznaky, si sám ukončil neschopenku a prohlásil se za zdravého. Tak se to dočetl na webu ministerstva zdravotnictví. Čich se mu vrátil po sedmi dnech od nákazy v plné míře.
- „Kdyby nebyla pandemie koronaviru, tak bych s tímhle lehkým nachlazením chodil normálně do práce. Tohle jsem nikdy nepovažoval za nic, co bych nazýval nemocí. Často jsem na tom byl ještě hůř,“ prohlásil přítel.
CO ZMĚNILO MOJE ROZHODNUTÍ NECHAT SE OTESTOVAT?
Tehdy se mě přítel zeptal, zda půjdu na antigenní test v Ústí nad Labem.
- „Ne, protože s nikým do kontaktu nepřicházím. Jenom chodím ven na procházky a nakupovat,“ odpověděla jsem.
- „Být na tvém místě, tak bych se nechal otestovat. Nikdy nevíš. Já jsem si taky myslel, že to chytit nemůžu,“ řekl přítel.
To rozhodlo. Sice já sama se snažím dělat všechno možné a dodržuji vládní nařízení a hygienická pravidla, ale je pravdou, že dnes a denně vidím kolem sebe Ústečáky, kteří na jakákoliv pravidla kašlou. Já sama mohu tedy dělat maximum, ale ostatní k tomu donutit nemohu. A to je něco, co neovlivním a co je rizikem.
A tak jsem se přihlásila po internetu na antigenní testování do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ostatně kolem stanu, kde se testuje, chodím často.
Před dvěma dny jsem se nachladila. Pobolívá mě hlava, občas mám zimnici, potím se, jsem unavená a lehce mě škrábe v krku, pokašlávám. Nic tragického. Jenže přesně tohle mohou být příznaky onemocnění covidu-19.
A tak jsem se začala kurýrovat. Nasadila jsem pětkrát denně citrónovou šťávu, konzumuji větší množství pomerančů, banánů a jablek. Jsem v teple a odpočívám, většinou si čtu, když jsem unavená, spím. Stačí tři čtyři dny v teple a budu zase v pořádku.
Právě dnes se mi ven do zimy nechtělo. Ale zrovna mě čekalo testování. Dala jsem si poslední termín, který je ve 14.35 hodin. Byla jsem tam ale už v 13.50 hodin. Nikdo tam nebyl, tak jsem se zeptala dvou zdravotníků v ochranných oblecích před stanem, zda mě vezmou dřív, když tam nikdo není. A vzali!
Uvedli mě do červeného stanu, dezinfikovat ruce jsem si nemusela, protože jsem přišla v rukavicích. Nahlásila jsem svoje rodné číslo a podle toho mě našli v rezervačním systému. Zazněly základní otázky:
- „Máte nějaké příznaky?“ zeptal se mě muž v ochranném obleku.
- „Ano, mám, ale nemyslím si, že by to byl covid-19. Jsem nachlazená,“ řekla jsem.
- „Proč se chcete nechat otestovat?“
- „Přítel mi to doporučil.“
- „To vám řekl správně.“
- „Jaké máte zaměstnání?“
- „Jsem spisovatelka a blogerka.“
- „Tak to máte pěkné povolání!“ řekl muž v ochranném obleku.
- „No, jsem vlastně pořád zavřená doma v jakési izolaci a píšu,“ řekla jsem.
- „Tak tohle bychom přesně potřebovali! Jen tak dál! Žádné sociální kontakty! Kéž by takových lidí bylo více!“ zajásala žena v ochranném obleku.
Pak nastalo samotné testování. Věděla jsem, do čeho jdu. Výtěry z nosohltanu jsem podstupovala dříve každý rok v rámci vyšetření ve Vojenské nemocnici v Praze ve Střešovicích.
Sundala jsem si roušku z nosu. Tady to sice bylo z obou nosních dírek, ale bylo to rychlé. Přiznávám, že tohle je pro mě mnohem snazší, než například výtěr z krku. U toho se pokaždé dávím.
Zakryla jsem si nos a žena v ochranném obleku mi dala do ruky číslo a řekla, že za 15 minut budou výsledky. Tak jsem čas využila k tomu, abych zašla do knihobudky, která je ve vestibulu Masarykovy nemocnice. Vrátila jsem přečtené knihy a srovnala knihy. Stihla jsem to přesně.
Když jsem doběhla k testovacímu stanu, kde postávalo asi pět lidí, žena v ochranném obleku vyvolávala moje číslo.
- „Jste negativní!“ oznámila mi a do ruky mi dala protokol.
Chvilku jsem měla dojem, jako bych se vrátila do dětských časů, kdy jsem na pionýrském táboře obdržela diplom, že jsem zvítězila v nějaké sportovní disciplíně. Byl to stejný pocit. Stejně krásný.
Potvrzení o absolvování POC testu na příkaz přítomnosti SARS-COV-2 – tak se protokol jmenuje, je dokladem o provedení testu a platí 72 hodin.
Co vám budu vykládat? Ulevilo se mi! Mé nachlazení je skutečně jenom nachlazení. Takže jsem se vydala do supermarketu pro další dávky ovoce a naordinovala jsem si na další tři dny svou malou karanténu.
Když se paní sousedka z domu dozvěděla, že jsem byla na antigenním testování, měla také zájem. Protože nemá počítač, internet ani chytrý mobil, tak jsem ji zaregistrovala já. Jde na testování příští týden. Obrovské množství termínů je stále volných.
Pokud jste z Ústí nad Labem a okolí a chcete se zdarma nechat otestovat antigenním testem, určitě to udělejte! Zde je odkaz na webové stránky, kde si můžete zarezervovat termín testu - https://krajska-zdravotni.reservio.com/odberove-centrum-usti-odberovy-stan-antigenni-testy
Pokud máte dojem, že se vás to netýká a není to třeba, zkuste si přečíst článek redaktorky Alžběty Trousilové na serveru Novinky.cz, který se jmenuje: „Každý druhý test na covid je v Česku pozitivní“
https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/kazdy-druhy-test-na-covid-je-v-cesku-pozitivni-40346683
Pokud bychom se nechali otestovat všichni a ti, kteří by byli pozitivní, by zůstali doma v karanténě po stanovenou dobu, byli bychom z této zoufalé situace, která panuje v našem národě (kdy nemůžeme nikam, nic a s nikým podnikat), venku celkem rychle.
Krásné zimní dny a samé negativní výsledky testů Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
