Karel Šíp perlil o totalitě a rudí důchodci slzeli štěstím

Šípova poslední Všechnopárty se stala pro skupinu důchodců s největšími důchody v této zemi spíše soudružskou besídkou, kdy se jim konečně dostalo toho jediného, o co byli v letech 1948 až 1989 ochuzeni. Jedině bulvár jim totiž tehdy podle Šípa chyběl, když jinak měli všeho hojnost, včetně krásných vztahů mezi lidmi. Tohle bylo vyjádřeno v pořadu, do kterého si Karel Šíp pozval paní Evu Janouškovou, dceru JUDr. Lubomíra Štrougala, největšího a tedy i nejúspěšnějšího českého politika všech dob.

Dr. Štrougal je zřejmě naším nejvíc nedoceněným politikem, což je ostudou, neboť právě on se po celý svůj život aktivně staral o to, aby se vytvořila skupina důchodců s nyní daleko nejvyššími důchody, z čehož těžíme právě dnes, neboť díky tomu značná část důchodců podporuje všechny vlády bez ohledu na to, jakého jsou politického vyznání. Hlavní je to, že žádnou z nich nikdy ani nenapadne, že by jim tyto důchody měla krátit.

Dr. Štrougal pomáhal vytvářet tuto sice elitní, ale přesto velkou skupinu již od roku  1948, kdy začal v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 už jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ a od roku 1959 byl už jen buď ministrem, nebo předsedou vlády a 20 let (1968–1988) byl členem nejužšího vedení KSČ.

Tyto jeho zásluhy jsou ovšem dnes k lítosti mnohých zapomenuty, málokdo se odváží veřejně ocenit to, co doktor  Štrougal pro tuto zemi ve všech svých funkcích vykonal. Včetně toho, že jako ministr vnitra dbal 4 roky o to, aby ti, kteří strkali rypáky do naší socialistické zahrady, nebo zase chtěli přeběhnout ke kapitalistům, odčinili své zlé činy třeba kopáním uranu v Jáchymově. A i z toho těžíme ještě dnes, když jsme moudře takto dobývanou uranovou rudu vozili do Sovětského svazu. Tam byla totiž uložena jako v bance, a i díky tomu nám  teď může Rusko nabídnout výhodné podmínky při dostavbě Temelína.

Bylo to krásných 40 let, ovšem Karel Šíp, jako ostřílený matador socialistické  a tedy vpravdě lidové televizní zábavy sám nejlépe věděl, jak moc tehdy chybělo ke štěstí opravdu to jediné – bulvár. Ovšem chápal moc dobře důvody, že to bylo jen proto, aby toho nezneužila kapitalistická propaganda. Ale to dnes už padlo, a tak mohl Karel Šíp konečně rozebrat, jak to bylo se dvěma z nejvýraznějších osobností zlaté éry socialismu, Lubomírem Štrougalem a Helenkou Vondráčkovou.

 Mladší divák se pochopitelně mohl zhrozit – rozebírat milenecký vztah s dcerou domnělého milence, tedy s paní Janouškovou? Vždyť to je přeci zvrácenost. Ale znalci tehdejších poměrů se jen usmívali. Kdepak soudruh Štrougal a nějaká milenka, byť to měla být Helenka. Soudruzi v nejvyšších funkcích byli totiž těmi nejvzornějšími po všech stránkách, i v manželství. To možná ještě nějaký bodrý níže postavený soudruh si snad dovolil plácnout po zadku jinou soudružku, ale kdepak soudruh Štrougal.

Ale protože každý soudruh si i nad takovými jasnými věcmi rád zašpásuje, zvláště když to Karel Šíp umí tak rajcovně podat, bylo to rozhodně velmi milé retro. Vzpomínka na doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Naštěstí z něj zbyly dodnes aspoň ty vysoké důchody.