Veteráni, současní hrdinové a fotoblog

Nápad vytvořit fotoblog vznikl naprostou náhodou. Začal jsem psát článek o hrdinství a o veteránech z druhé světové války. Přišlo mi, že vzletných slov a frází bylo vyřčeno už tolik, že pomalu zanikal jejich skutečný význam, taková devalvace slov. Fantastická atmosféra, která provázela letošní Slavnosti svobody se dala slovy jen těžko popsat a stejně by to nebylo to pravé. Zkusil jsem tedy fotografie, pro někoho amatérské a nedokonalé, ale o to víc autentické a pravdivé. Nafotili jsme toho o Slavnostech svobody tolik, že bylo těžké vybrat těch několik, které by co nejlépe a beze slov popsaly květnové události. Pocit hrdosti, který se míchá s lhostejností až zlobou. Na jedné straně okázalé slavnosti a „díky“ Američanům, Belgičanům, mnoha dalším, ale i Čechům, kteří osvobozovali západní Čechy a na druhé pak naprostá absence oslav na zbytku území. Výkřiky o hrozící ztrátě suverenity a přitom ani jedna česká vlajka v oknech. Ne, nestýská se mi po povinném vyvěšování vlajek, chybí mi hrdost k národu, k jeho hrdinům i k tomu, že jsme Češi.

Různými pietními akty, slavnostmi a dalšími akcemi v souvislosti s tímto výročím nevzdáváme čest jen těm, co nás osvobodili nebo zahynuli pro naší svobodu. Ukazujeme tím i těm dnešním vojákům, kteří pod vlajkou České republiky bojují za svobodu, že si jejich práce vážíme a že jsme s nimi i v těžkých chvílích.

Naši vojáci jsou na Balkáně, v Afghánistánu, v Iráku a dělají sakramentsky dobrou práci. Zaslouží naši pozornost a uznání. A to nejen v době, kdy se něco špatného stane.

Slavnosti osvobození se konají v Plzni od roku 1989. Nejbouřlivější byly v roce 1995, kdy přijelo do Plzně několik stovek veteránů – Američanů, Kanaďanů i Belgičanů, kteří se osvobozování města přímo zúčastnili.

Od té doby uběhlo pár let, svoboda se nám okoukala, ta získaná po roce 1989, ale i ta, kterou jsme dlouhou dobu nepřipomínali. Během posledních dnů jsem často slyšel: „Škoda, že se toho nedožil můj táta, strýc, bratr, kamarád.. Chtěli jsme sem jet, ale nebylo to v době komunismu možné. Měli by radost, kdyby viděli, jak to tady vypadá.“ A vypadá to tady tak právě díky tomu, že nás před více jak 60 lety osvobodili. Netřeba připomínat, že slavnosti mají o to víc smysl dokud veteráni žijí! Tohle všechno bychom si měli připomínat. Ne pro minulost, ale pro současnost a hlavně pro budoucnost.

I o tom jsou slavnosti podobné těm v Plzni a okolí. Dokazují, že si vážíme práce, kterou naši vojáci dělají a vzdáváme čest všem těm, kteří se těchto okamžiků nedožili. Rozhodnout o vyslání vojáků do rizikových oblastí není jednoduché. Chtě nechtě si musíte připustit, že ne všichni se z mise vrátí v pořádku domů. Máme však profesionální armádu a každý voják ví, že účast v misích je součástí jeho povolání. Nelze mít armádu, kterou nebudeme nikam vysílat, v takovém případě bychom totiž žádnou mít nemuseli.

Mé fotoblogy "Thank you America" ZDE, "Slavnosti svobody I" ZDE a "Slavnosti svobody II" ZDE.