Rušit stravenky je opravdu to poslední!

Co si budeme namlouvat. Stravenky budou lidem chybět. Jsou historickým fenoménem. A důsledek jejich zániku bude mít kromě finančních dopadů i zdravotní důsledky. Jednotlivec přijde o příspěvek na stravu a vlivem toho dojde ke zhoršení již tak bídných stravovacích návyků. Lidé jsou totiž na stravenky zvyklí a funguje jednoduchá rovnice: 1 stravenka = 1 oběd. I když někdo může namítnout, že jsou stravenky zneužívány k rodinných nákupům, vidím kolem sebe opak. Stravenky znamenají často jediné teplé jídlo během dne, které lidé nahradí studeným salátem se třemi rohlíky nebo čínskou polévkou. Netvrdím, že většina se zřekne teplého oběda, ale tvrdím, že většina firem zaměstnancům onen rozdíl nedorovná a ze 60 Kč na oběd zbude cca 30 Kč, a z klasického oběda bude adekvátní jídlo za takovou sumu. A to, co stát ušetří na daňových výhodách, o to přijde na odvodech z restauračních a hospodských zařízení.

Nejčastějším argumentem pro zrušení stravenek patří ten o systémovém řešení a o rovnosti všech pracujících – těch zaměstnaných s těmi, co sami podnikají (tj. živnostníků). Ale to se nestane, poslanecký návrh poškodí jen malé a střední firmy, zatímco velké, které mají např. závodní jídelnu si budou náklady odečítat i nadále. Takže tvrzení, že od července si budou všichni rovni, je nesmysl. Kromě živnostníků, kteří si nyní, ani v budoucnu jídlo dávat do nákladů  nemohou, přibudou do této kategorie i zaměstnanci malých a středních podniků. Reálný předpoklad je, že většina zaměstnavatelů nedorovná nebo si nebude moci dovolit dorovnat onu částku ke mzdě, aby mohl spokojený zaměstnanec dál chodit na teplé obědy.

Druhou stránkou věci jsou stravovací návyky. Lidé jsou navyklí chodit na teplý oběd. Školní jídelny, závodky a kolektivní stravování patří k českému fenoménu. Nyní většina z nich přijde s krabičkami z domova, domácímu kutilství se bude dařit stejně jako vzroste prodej majonézových salátů a rohlíků. Bude to pro většinu výhodnější, i když nezdravější. Ubude i nutná procházka do restaurace a zpět, zbude méně pohybu a horší jídlo. Tvrdit, že lidé budou dál chodit na menu za 60/80/90 Kč jako doposud, protože budou po teplém jídle prahnout, je utopie. Nebudou. Chodili, protože půlku dostávali coby dárek ke mzdě navíc. Teď si rozmyslí, jestli vůbec nebo jak často zajdou na teplé jídlo. A zdraví bude to poslední, na co budou při svém rozhodování myslet. Peníze rozhodnou o tom, co budou jíst u obrazovky a klávesnice.

Třetím argumentem, proč ponechat „nesystémové“ stravenky a nezavést jiné nesystémové řešení, je ekonomický dopad této části „reformy“. Do státní kasy to ročně podle propočtů přinese cca 600 milionů až jednu miliardu korun. Vypočítal někdo, o kolik stát přijde na DPH a dalších odvodech z restaurací, hospod a různých bufetů, když u některých z nich tvoří stravenky i více než polovinu obratu? Vyplatí se to vůbec?

Čtvrtým argumentem je styl celého reformního balíku. Směs zmatených a nesystémových řešení, která mají nahradit jiná nesystémová řešení. Je opravdu nutné naštvat tolik lidí a způsobit tolik nepříjemností kvůli jedné miliardě, když je v lidských silách připravit pořádnou reformu, která ušetří desítky miliard?