O radaru trochu jinak

Radar ano či spíše ne? Tahle otázka se zdá být v poslední době tím nejdiskutovanějším problémem v Česku.

Pomalu, ale jistě odsouvá do pozadí, z mého pohledu mnohem závažnější otázku vládní daňové reformy. Při projednávání v Poslanecké sněmovně opozice se svou kritikou a protinávrhy neuspěla, v Senátu, kde má současná vládní koalice více než bezpečnou většinu je podpora reformy jistá a podpis prezidenta, tak to je jen nezbytná třešinka na reformním dortu. Opozici se však nabízí téma americký radar v Česku. Právě na něm chce ukázat svoji sílu, hraje na populistickou strunu, po čtyřicetileté sovětské okupaci zdatně využívá pochopitelný odpor Čechů k pobytu cizích vojsk na našem území. Má přitom tu drzost přirovnávat násilnou sovětskou okupaci, kterou řada současných opozičních politiků v lepším případě mlčky tolerovala a v horším schvalovala a podporovala, s oficiální žádostí vlády USA o možnosti vybudovat na území Česka radarovou základnu. Už jen to kouzelné slovo „žádost“ jasně a zřetelně signalizuje, že se bude jednat o dobrovolnou dohodu dvou suverénních a samostatných států, že případné odmítnutí nebude mít za následek násilné obsazení brdských lesů americkou armádou.

Jako lékař-chirurg si dovolím otázku radaru a jeho umístění u nás přirovnat k tomu, čím se dnes a denně zabývám, léčením nemocných občanů. Zdraví – určitě pro většinu z nás první na žebříčku hodnot. Dokud ho máme, bereme to jako samozřejmost.Přesto se k němu nechováme vždy tak, jak si zaslouží, troufám si říci, že řada z nás si své zdraví zcela vědomě poškozuje.

V oblasti politiky si myslím, je vhodným ekvivalentem zdraví svoboda a demokracie. I ty, pokud je máme, bereme jako samozřejmost, jako něco, co je nám jednou provždy dáno a nemusíme se o to příliš starat. Přehlížením a podceňováním různých politických krizí, terorismu, extrémistických výstřelků, sílícího militantního islámského hnutí, řečmi typu „nás se to netýká, je to daleko, když nebudu nic dělat, tak oni mě nechají na pokoji“, sami napomáháme všem těm, kteří nás o svobodu  a demokracii chtějí připravit.

Zdraví začneme vnímat v okamžiku, kdy ho začneme ztrácet. Příkladem nad jiné vhodným mohou být např. nádorová onemocnění. Dlouho nic nepociťujeme, nic nás nebolí, myslíme si, že prevence v našem případě je úplně zbytečná a pak to najednou přijde. Začneme shánět léky, lékaře, jsme ochotni přistoupit na cokoli co by nám mohlo pomoci - ozařování, chemoterapie, léčitelé, operace atd.,atd. Bohužel ze své praxe vím, že v řadě případů je na záchranu příliš pozdě. Nemoc je již ve stádiu, kdy ji nelze žádnými dostupnými prostředky zastavit.

Terorismus, vyhrožování atomovými zbraněmi, militantní náboženství, to všechno se zprvu odehrává nenápadně, tak že o tom ani nevíme. Zlehka a v klidu někde daleko od nás klíčí a připravuje se na svůj veliký výstup. Čas od času si na menších akcích vyzkouší pozornost a reakci  světa. O tom, jaké to může být a kde všude si to lze vyzkoušet nás přesvědčil útok na „Dvojčata“ v New Yorku, útok na vlaky ve Španělsku, výbuchy v Londýně, sebevražedné atentáty náboženských fanatiků na Blízkém východě, v Asii. Pravděpodobně není na zeměkouli mnoho míst, o kterých se dá s jistotou tvrdit, že jsou dokonale bezpečná. Bohužel ani Česká republika není takovým bezpečným ostrůvkem a vůbec není podstatné, zda máme nebo nemáme u nás americký radar.

Víme, že v péči o zdraví je nezbytná prevence. Snažíme se o zdravý životní styl, podporujeme preventivní vyšetření, necháváme se očkovat. Pro své zdraví jsme ochotni přistoupit i na řadu ústupků ve svých občanských svobodách. A nyní jsme opět u radaru. I v boji za demokracii a svobodu je potřeba prevence, potřeba včas odhalit, minimalizovat hrozící nebezpečí. Předcházet možným krizím, teroristickým útokům, využít všechny dostupné prostředky k ochraně demokracie a svobody kdekoli na světě. Jestliže existuje byť jen potenciální nebezpečí možného ohrožení, je naší povinností bránit se. Bránit se způsobem, který je účinný a efektivní.

O existenci reálného nebezpečí všichni víme. Jen někteří se  nás snaží přesvědčit, že se nás netýká. Je to velký omyl. Bylo by naší neodpustitelnou chybou nechat se takovými řečmi zmást, uchlácholit a nic nedělat.

Výběr Česka pro vybudování radarové stanice není ze strany Američanů náhodný. Aby byl systém účinný, musí být jeho jednotlivé prvky rozmístěny na místech k tomuto účelu nejvhodnějších. Pak mají preventivní opatření smysl. Radar na našem území je jen jedním z mnoha preventivních opatření, která musí demokratický svět přijmout v zájmu zachování sebe sama, v zájmu nás všech. V opačném případě se může stát, že stejně jako u  rakoviny bude pozdě a žádná další léčba nejen, že nebude úspěšná, ale nebude ani možná.

Snažil jsem se vysvětlit svůj postoj a důvody své podpory výstavby radaru v Česku. Myslím, že není potřeba sáhodlouhého vysvětlování politiků, vojáků, starostů proč radar ano či ne. Stačí užívat obyčejný selský rozum.