Nechybí uzákonit smrt, chybí možnosti, jak ulehčit životu

Příznačně právě ve chvíli, kdy debatujeme o tom, jak se postarat o seniory, starší a nemocné občany, předložila senátorka Václava Domšová zákon o eutanázii, který by se měl projednávat na podzim.

Kolegyně Domšové si velice vážím. Je to inteligentní a milá dáma a na téma eutanázie jsem s ní hovořil nesčetněkrát. Naše názory jsou však diametrálně odlišné.

Problém je stále stejný – nedostatek kvalitní hospicové a paliativní péče a strach z nedostupnosti služeb, které by odlehčily úděl, který čeká každého z nás. Na pozadí událostí, které nyní hýbou českou společností, se otevřelo i téma eutanázie. Jako lékař debatu vítám a jsem rád, že se díky reportérovi MF DNES otevřelo tolik tabuizované téma a pomohlo lidem nezavírat oči před tím, co se děje. V Česku, podle mého názoru nechybí možnost uzákonit smrt, postrádáme možnosti, jak ulehčit životu.

Svět není černobílý a problémy nemají jednoznačná řešení. Odsoudit šmahem LDN nebo domovy pro seniory je nezodpovědné. Stejně nezodpovědné je nařčení dětí, vnoučat, příbuzných z nedostatku péče o seniory. Každý nemá možnost vzít si dědečka nebo babičku domů a pečovat o ně 24 hodin, stejně tak ne všichni senioři chtějí být doma. Mnohdy velmi komplikovaná péče ani takovou domácí péči jednoduše neumožňuje. Mohou to být ale i finanční možnosti, které nedovolují zjednat si pečovatelskou službu nebo soukromé sanatorium v řádech desetitisíců měsíčně (je-li to vůbec v místě bydliště možné). Další objektivní příčinou může být i to, že péče o nemocné není státem nikterak honorovaná a nezapočítává se ani do odpracovaných let na „důchod“. Tolik k poněkud jednostrannému odsuzování těch, co někoho někam „šoupnou“.

Jaká jsou řešení tohoto problému. V prvé řadě můžeme hodně vykonat v rovině společenské. Vztahy mezi generacemi se musí vytvářet na všech úrovních. Je potřebné pěstovat v lidech úctu ke starším spoluobčanům, seniory je nutné zapojovat do společenského života, nechat je aktivně působit a tím je udržovat v dění, minimálně mentálně. Druhou rovinou je rovina systémová. Jak jsem podotkl, péče o příbuzné by měla být honorována v řádech průměrného platu. Povětšině se jedná o práci na 24 hodin a je to zaměstnání jako jakékoli jiné. V léčebnách dlouhodobě nemocných, stejně jako nemocnicích či psychiatrických léčebnách schází lidskost, mají nedostatek odborného i pomocného personálu. Zde může a musí pomoci stát. Náročná práce v těchto zařízeních musí být adekvátně ohodnocena, o stařečky se nikdo nebude s láskou starat, pokud bude mít na výplatní pásce 15 tis. čistého včetně příplatků za noční služby. Prosím, není to jen o lékařích, nejvíce práce mají sestry na odděleních nebo sanitáři, kteří tráví se seniory nejvíce času!

Jako lékař eutanázii odmítám, posláním lékařů je lidi léčit, proto jsme složili Hippokratovu přísahu. Odmítám ji i jako senátor, protože jsem přesvědčen, že vytvořením podmínek pro důstojné stáří nebude žádné eutanázie třeba.

Mé další články na téma: Koukat na strop a nechat po sobě lézt mouchy.., Důchod, důchodci, důchodky, důchoďák.., Eutanázie – výkon hrazený zdravotní pojišťovnou? a Proč by měl být dům pro seniory místo staré porodnice?