Kdo tady vidí černobíle… aneb Hrad v oranžové

Sociální demokracie stojí za prezidentem, Rusko prý není agresor a levicoví poslanci na pozvání Ruska do Abcházie a to, že není černobílé vidění krize?

V sobotním Právu se předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek rozhovořil o zahraniční politice. Neopomněl pochválit prezidenta za jeho kritický přístup ke krizi na Kavkaze. Rusko není agresor a prezident se „snažil o objektivní pohled na situaci v oblasti, která je mimořádně složitá, možná ještě složitější než Balkán.“ Ruská provokace prý byla pouze fabulace a „jestli někdo rozdává ruské pasy, nevím, jestli je to důvod, abych tam poslal cizí vojska. To je důvod tak pro malé děti z mateřské školy.“ (Jiří Paroubek, 23.8.2008, Právo)

Pan předseda zřejmě ve svém zápalu nevidí to, co je zřejmé od samého počátku, totiž bezprecedentní porušování mezinárodních norem ze strany Ruska. Otázkou zůstává i to, jaká že cizí vojska měl na mysli? Gruzínci jsou totiž v Gruzii, do které podle mezinárodně uznaných hranic patří jak Jižní Osetie, tak i Abcházie, doma. Jediné cizí vojsko v Gruzii bylo ruské a to tam šlo prý ochránit ty s těmi ruskými pasy. Sociální demokracie je tak trochu pan Jekyll a pan Hyde. Bez výhrad souhlasí s názory Václava Klause, přestože při prezidentské volbě by udělali cokoli jen aby nebyl zvolen. Podpořili prezidentskou kandidaturu prof. Jana Švejnara, který zastává stejný názor jako vláda. Ve své proruské politice jdou dokonce tak daleko, že se chystají navštívit Abcházii na pozvání Moskvy, jak potvrdil Jan Hamáček v pondělních Událostech.

Rusko jim dozajista připraví krásný program po své nové gubernii. Zvlášť poté, co se prezident Dmitrij Medveděv rozhodl vyhovět doporučení Dumy a uznal samostatnost obou separatistických regionů. Rusko se podle Medveděva nebojí ani nové etapy studené války. Vypadá to, že ji spíše vítá. Na obzoru je tak znovu nepřítel všeho ruského, domácí problémy musí stranou stejně jako zbytek demokracie, pokud tam vůbec kdy nějaká byla. Máme se na co těšit. Pobaltským státům se již rosí čela a Ukrajina? Ta může očekávat bratrskou pomoc ruské armády, která přišla ochránit občany s ruským pasem na Krymu, který jen tak mimochodem, potřebují Rusové pro bezproblémový přístup k Černému moři.

Postoj české levice i prezidenta ke krizi na Kavkaze je tristní. A jejich vize jsou rozhodně černobílejší než ty vlády nebo ministra Karla Schwarzenberga, což je dnes po projevu ruského prezidenta více než zřejmé. Gruzie se může s oběma regiony nadobro rozloučit, i když jim jiné státy nezávislost nepřiznají, ruští vojáci se již z oblasti nehnou ani o píď. Známe to z naší vlastní zkušenosti. Patová situace na několik let. Rusko si může připsat bod, bezohledná agresivní politika získala navrch. V ohrožení je nejen zbytek Gruzie, prezident Michail Saakašvili, ale i ropovod. Jediný ropovod, který Moskva nekontroluje je zase ruským nenechavcům o kousek blíž. Přesto se na naší politické sféře najdou tací, kteří Rusku stále fandí a budoucímu vývoji nevěří. Těžko říct, kdo vidí černobíle.  

O Gruzii v článcích: Ze Senátu zaznělo: "Podporujeme Gruzii!";Gruzie není volební téma, stanovisek se nedočkáme; Olympiáda ne-olympiáda, už se tam melou!; Peking a Soči... olympiády, co mají leccos společného nebo Rusko útočí. A koho vlastně zajímá osud Gruzie?