K radaru jsem toho řekl dost...

S dnešní návštěvou Condoleezzy Riceové se objevila celá řada analytiků, mudrologů, o zasvěcené komentáře není nouze. Stejně jako není nouze o antiradaristy, kteří se snaží blýsknout v kamerách..

Všichni, kdo mě znají, vědí, že na radar mám neměnný názor. Také jsem ho několikrát prezentoval v některých článcích na blogu:

O radaru trochu jinak (12.9.2007)

Ruská karta, smažení lidských tkání a Brdy chránící celý svět (24.9.2007)

„Zelená“ kampaň proti radaru – zvířátka a mír od příštího roku (12.10.2007)

Mezinárodní konference v Brdech a jak se Iránci proháněli po Praze (26.10.2007)

Radar pod ruskou kontrolou? Ani náhodou! (31.10.2007)

Argument Irán prý padl. Můžeme být „happy“? (7.12.2007)

„Grínpísáci“ na stromech. Máme lézt za nimi? (2.5.2008)

Po hladovce do plavek.. Hurá na pláž a na velryby! (20.5.2008)

Půst je zdraví prospěšný. Hladovka je vydírání. (3.6.2008)

Peaceland – je to ještě recese? (3.6.2008)

Je tedy zřejmé, jak budu hlasovat a dnes k tomu tedy řeknu jediné – jsem rád, že americká ministryně zahraničí přijela do Prahy podepsat smlouvu. Řadíme se tak k zemím, které se nenechají zastrašit a berou bezpečnostní hrozby vážně.

Jednat musíme dokud je čas. Není možné čekat s radarem nebo s jakýmkoli jiným zařízením nebo opatřením na dobu až „to“ bude aktuální. Mimochodem, kdo určí, kdy to bude? Kdo rozhodne, ve kterém momentu se nebezpečí stává právě „aktuálním“? Velmi pravděpodobně pak totiž bude na úvahy „co teď budeme dělat“ příliš pozdě.