„Do Pekingu nejedu!“

Udělají cokoli, aby to byla ta největší, nejvelkolepější událost roku. Mám na mysli olympijské hry v Pekingu. Těch nej, nej by mohlo být určitě ještě mnohem víc... Jenže je tu ještě jedno veliké ALE. Skrývá se za ním komunistický režim, se vším, co k němu patří. Možná, že se nenajde mnoho lidí, kteří mají na konání olympijských her podobný názor jako já. Olympijské hry, jak je známe, už dávno marně hledají svůj původní smysl, sportovní zápolení v duchu fair play, jak jim vdechnul Pierre de Coubertin. Uspořádáním her právě v Číně dostala olympijská myšlenka pořádnou ránu, možná dokonce k.o. Je to výsměch i těm ostatním hodnotám, lidským právům, přátelství, a vzájemné úctě. O to víc jsem rád, když se najde sportovec, který řekne: „Na olympiádu do Pekingu nepojedu, olympiáda by měla být o sportu, ale tady se bude sport zneužívat pro politické účely.“ A kdo je tím sportovcem? Jachtař David Křížek, úspěšný sportovec a mimo jiné, i plzeňský rodák.

Ano, olympijské hry už dávno nejsou o sportu. Je to překonávání rekordů za každou cenu. Je to skvělý obchod. Skvělý business pro místní. Promenáda značek. Reklamní masáž. Ale i dopingové aféry. A samozřejmě mediální show. V Číně jde ale především o politiku.

Čína se chystá předložit celému světu důkaz o velikosti komunistických myšlenek, o dokonalosti a kvalitě režimu, který všechny demokratické státy světa poslaly ruku v ruce s fašismem do propadliště dějin, kam jednoznačně patří. Přímo se nabízí srovnání s politickou masáží v roce 1936, kdy to byly doslova a do písmene Hitlerovy hry a zvednutá pravice nevadila ani Francouzům. V dobách studené války se stala olympiáda několikrát tématem politické hry, jejímiž zajatci byli sportovci a to několikrát za sebou – roku 1976 v Montréalu bojkotovali hry afričtí sportovci, v roce 1980 do Moskvy naopak nepřijeli Američané a dalších 64 států, a v roce 1984 do Los Angeles nesměli žádní sportovci ze Sovětského bloku. Nebylo to o sportu. Bojkotem her si rozdělený svět vyřizoval své politické účty. Byla to regulérní válka, jen vojáky nahrazovali sportovci. Platilo pravidlo: „sport je vždy až na posledním místě“.

Letos se nic podobného a dramatického nestane. Čína se stala velkým hráčem v našem globálním světě. Je to nekonečný trh, odbytiště pro zboží a výrobky z Ameriky, Evropy i z Asie. Každý se snaží získat alespoň kousíček. A protože hry jsou o penězích, nemusíme se bát, že se najde tolik sportovců jako je David. Musím říci „bohužel“.

Bojkot? Možná tak na papíře, přece moc dobře víme, že papír snese všechno. Jinak totiž nelze číst různá prohlášení k olympiádě v Pekingu. Občas někdo přizná, že Čína má problém s lidskými právy, že jejím přičiněním je živený konflikt v Súdánu. Jen tak jaksi mimochodem se někdo čas od času dokonce zmíní, že Čína je komunistická. Ano, je komunistická! Bezostyšně popírá všechny základní demokratické principy, ročně z politických důvodů popraví několik desítek až stovek lidí! Čína kromě lidských práv nedodržuje ani další – třeba autorská práva. Budou se před čínskými stadiony prodávat originály nebo napodobeniny? A mohli bychom mluvit o dalších právech, která Čína porušuje – pracovní právo, trestní právo, atd.

Řeknete si, škoda mluvit, stejně budou. Myslím, že přesně na to spoléhají všichni ti, kteří olympiádu Číně přiřkli. Pořádání her v Pekingu je výsměch. Výsměch všem slušným lidem, všem demokraciím, které vyšlou sportovce na tuhle akci. Právě proto si vážím jednotlivců, kteří do Pekingu z osobního přesvědčení nepojedou, protože nechtějí svou přítomností čínský režim podporovat, kteří si doslova a do písmene nesednou na zadek z toho, že Čína se stává velmocí. Ano, stává se velmocí, ale za jakou cenu. I hitlerovské Německo se stávalo velmocí za tichého přihlížení celého světa. Jak to dopadlo máme ještě v živé paměti. A měli bychom si to stále a nahlas připomínat, a vzít si z toho ponaučení. Ponaučení, že zlo se nesmí přehlížet, tolerovat. Proti zlu je třeba bojovat, bojovat všemi prostředky. A o to víc jsem rád, že jedním z takových sportovců, který se nedá, je úspěšný český jachtař a k tomu rodák ze stejného města jako já. J Davide Křížku – děkuji.

P.S.: David Křížek má i svůj blog na iDNESu: krizek.blog.idnes.cz