Díky všem dárcům a dobrovolníkům..

..aneb o čem jsou ceny Křesadlo a Ceny Ď. Jsou o tom, že jsou mezi námi lidé, kteří nezištně pomáhají ostatním, dobrovolně pracují pro veřejné blaho. Nedělají to pro peníze, nedělají to ze zištných důvodů.. Jsou přesvědčeni, že když někdo může, tak prostě musí. Většinou se nedočkají ani poděkování, a přesto tuhle práci dělají. A představte si, děje se tak v Česku!

Tento týden jela má žena Helena podpořit dobrovolníky, kteří byli nominováni na ceny Křesadlo. Na hradě Klenová se potkalo několik desítek lidí, kteří bez nároku na jakýkoli honorář pomáhají ostatním. Jedni zachraňují památky, druzí organizují výlety a soutěže pro děti, další se starají o tělesně nebo mentálně postižené spoluobčany nebo o týraná zvířata. Všechny spojuje jedno – neuvěřitelná dobrota, píle a ochota pracovat a pomáhat jiným. Podotýkám, že tak konají ve svém volném čase, bez nároku na finanční odměnu, bez ohledu na překážky.

Někdo pracuje zadarmo pro druhé a jiný do toho dokonce vloží své peníze. Nic od toho nečekají. O kom mluvím? O sponzorech nebo chcete-li o mecenáších.

Gaius Maecenas ukázal lidem v době římské, že podporovat umění a vědu má smysl. I dnes existují lidé, jejichž láska a dobrota v podobě hmotné pomáhá konkrétním lidem. Právě díky panu Maecenatovi jim od té doby říkáme mecenáši. Nejsou to blázni ani podivíni. Jsou přesvědčeni, že život má i jiný smysl než hromadění majetku a rostoucí bankovní konta. Bohužel, často o takových lidech ani nevíme a přitom je to třeba i náš soused z ulice..

Zatímco Vergilius napsal na počest Maecenata za podporu mladých básníků Georgiku, Richard Langer vymyslel Ceny Ď, které se budou udílet příští týden ve Stavovském divadle a kterými říkáme: Děkujeme za podporu! Je to jen malé vyjádření našeho vděku za to, že něco nebo někoho podporují, že pomáhají. Vědí, že peníze nejsou všechno, ale že právě ty jejich peníze mohou pomoci lidem v objevování nových obzorů ve vědě, kultuře nebo v charitativní činnosti.

U nás se obecně o těchto lidech moc nepíše, ani nemluví. Jak říká moje norská kamarádka, Běla G. Jensen, v Česku není zvykem děkovat. A právě proto existují ceny Křesadlo nebo Ceny Ď. Jsou symbolické a kdekdo by řekl, že je to vlastně jen rukou napsaný diplom, který nemá žádnou hodnotu. Opak je pravdou. Mají tu největší hodnotu, tu kterou nelze penězi vyčíslit.. Jsou upřímným vyjádřením toho, že mezi námi jsou lidé, kteří si naše poděkování zaslouží a kterým po právu patří. A věřte, takových lidí mezi námi není málo, jen stačí pozorně se rozhlédnout kolem sebe!

Tyto ceny, jakkoli jsou symbolické, nám však ukazují ještě něco navíc. Ukazují cestu, jak naučit lidi vážit si práce, kterou někdo vykoná pro druhé, jsou symboly fungující občanské společnosti, ve které ti, co mohou, pomáhají těm, co jejich pomoc potřebují a s díky přijmou..

Informace o ceně Křesadlo ZDE/ZDE a Ceně Ď ZDE.