Člověk je tvor smrtelný. Těžko říct, jestli je to dobře, ale je to prostě tak. Pokud se někdo dožije třeba 80 let a umře, je to jistě velká ztráta a důvod ke smutku jeho příbuzných a známých, ale v tomto věku je to více nebo méně očekávatelné. Ale to, že umírají také děti moc očekávatelné není a zdá se to hrozně nespravedlivé.
Dlouhá léta jsme přesvědčováni o vymoženostech vědy a techniky, o pokrocích medicíny. A tak jak podlehli lidé v minulém století pocitu, že technika všechno zvládne a že třeba půjde poručit větru a dešti, dnes se mi zdá, že zvláště sledovatelé seriálů podléhají podobnému bludu, že v Nemocnici na kraji města, nebo možná v Chicago Hope zachrání vše a že pacient vyvázne i z nejtěžších nemocí. Když ono se to tak pěkně poslouchá a člověk se rád cítí bezpečnější a ujištěný o tom, že všechno někdo zvládne. Bohužel pravda je jiná. Antibiotika nevymýtila bakteriální infekce a očkování nezlikvidovalo virové nákazy. Úrazy, těžké vrozené vady které nejdou vyléčit, nebo třeba nádory hrozí i malým dětem. Další zvláštní kategorií jsou porody. Prostě čeká se zdravá šťastná matka, bezproblémový porod a krásné a zdravé dítě. Hodně se zvládne, katastrofy končící úmrtím jsou stále méně časté, ale jsou i u dětí. Nikdo není nesmrtelný.Také "bezproblémové " akce většinou vždycky až tak bezproblémové nemusí být.
Poměrně zajímavé je přesvědčení medií a publika, že když někdo umře, zvláště dítě, jistě za to někdo může. A pokud nedejbože navštívil zdravotnické zařízení nebo lékaře, je to jasné. Jistě za to můžou. Media už se trochu poučila, neobviňují přímo, jenom naznačují. Ale naznačují tak, že čtenáři a posluchači mají většinou hned jasno, co se stalo. Doktoři něco zanedbali, nebo doktoři někoho zabili! Virtuálně je to jasné.
V reálném životě už to bohužel tak jasné není. Jednak vzácně někdo zemře i při naprosto dokonalé a nejlepší péči, třeba i v Chicago Hope. Prostě příroda nebo třeba osud byly mocnější. Drtivá většina zdravotníků celoživotně dělá všechno proto, aby se takové nešťastné příhody nestávaly a většinou jsou úspěšní, m.j. i díky pokroku medicíny. Je jisté, že zdravotní péče je také nastavena tak, že vše se vícestupňově jistí a kontroluje a aby se stal skutečně velký průšvih, musí tento mnohonásobně kontrolovaný a sledovaný systém selhat v mnoha stupních. Prostě ale stát se to může, pokud tomu někdo nevěří, ať se podívá po netu, jak dopadl jeden tisíckrát kontrolovaný špičkový výdobytek amerických technologií kvůli drobné vadě těsnění při pokusu o cestu do kosmu.
Taky je mezi zdravotníky známý fenomén, že nemoc vypadá v určitém stadiu a čase třeba naprosto nevinně a všechny příznaky nasvědčují nějaké běžné diagnóze. V tom čase někdy nejde ani nic zjistit. Za pár minut se pak situace změní a z obrazu běžné banální nemoci vznikne průšvih, který se nemusí dát úspěšně vyřešit. Všichni se takového průběhu bojí a ono se pak při zpětném hodnocení může najít nějaký chytrák, který tvrdí, že to bylo úplně jasné a že to měl poznat absolvent školky...
Naprostou minoritou v tom počtu pacientů je poškození pacienta zdravotníkem z nedbalosti nebo "neuměním". Media i mnozí občané staví situaci tak, že v medicíně nelze dělat chyby, že tento obor ani nedovoluje žádný omyl. Pokud by to chtěl někdo postavit tak, rád bych se ho zeptal, jestli v jeho vlastní profesi neudělal nebo neviděl někdy nějakou závažnější chybu. Pokud odpoví že viděl, nebo udělal, je potřeba se pak na to podívat tak, že na chybu má právo každý? Nebo doktor ne? Je to nějaká zvláštní bytost bez chyb, vždy v dobré náladě, 24h připravená ke špičkovým výkonům a vždy dokonale empatická? Dělají pro to hodně, dlouze se na samostatnou práci připravují, trvale studují, systém je také nastavený s vícestupňovým jištěním......ale že by šla chyba úplně vyloučit-to asi ne.
V době, kdy píši tuto úvahu netuším, jak bude uzavřeno neštěstí s dítětem, které opakovaně navštívilo pohotovost, bylo vždy posláno domů a nakonec zemřelo. Není to obhajoba zdravotníků v tomto případě a doufám , že se případ vyřeší a pokud je tam problém, bude ten, kdo za to může potrestán. Velmi lituji rodiče a moc si neumím představit, že by se něco podobného stalo mému potomkovi. Nicméně šokující je jasný odsudek medií a čtenářů (posluchačů) na adresu zdravotníků. Jako by nikdo nevěděl, že smrt u dětí je sice vzácná ale někdy se i v dětství může přihodit. Jako by nebyla presumpce neviny. Pokud mají právo na presumpci neviny kriminálnici, jak to že na ni nemají právo zdravotníci?
