Hello darkness, my old friend

Neodolal jsem pokušení sepsat pár svých nesouvislých myšlenek o pátečních událostech v Paříži. Po dopsání mi ovšem lépe není :(

V roce 1964 vydali Simon & Garfunkel píseň "Sound of Silence". Panují interpretační spory, zda šlo nebo nešlo o bezprostřední reakci na atentát na J. F. Kennedyho a o snahu popsat náladu, jaká po události panovala ve společnosti. Při psaní tohoto blogu jsem si na ni vzpomněl:

And in the naked light I saw
Ten thousand people maybe more
People talking without speaking
People hearing without listening
People writing songs that voices never shared
No one dared
Disturb the sound of silence

Dlouho jsem přemýšlel, co k tématu napsat. Jak nebýt patetický při vyjádření lítosti nad nesmyslnou a krutou smrtí lidí, které jsem ale neznal a tudíž mě to reálně nezdrtilo tolik jako ty, kterým zahynuli členové rodiny a přátelé. Přitom mě to samozřejmě svým způsobem zasáhlo, když jsem si včera ráno nic zlého netuše otevřelna stole s registrací na Republikový sněm Svobodných notebook a pustil internet. Samozřejmě jsem se ptal proč? Co kdyby to bylo u nás? Jak tomu zabránit? A co bude dál? Chtěl jsem k tomu něco říct, ale nevěděl jsem, co.

Nakonec mě "vysvobodil"tenhle článek. Nevěřím už, že je to náhoda a nikoliv cílená propaganda, která je ovšem dost naiviní. Ten člověk je statečný muž a hrdina, bez ohledu na barvu kůže, původ a náboženství. Ale cherry-picking je vždy špatný za všech okolností.

Ten útok spáchali islámští teroristé a tudíž zkrátka souvisí s Islámem, nelze tvrdit, že ne a dívat se stranou. Není to důvod pro paušální odsudek všech muslimů, celé 1,5 miliardy lidí na Zemi, ale stejně tak tento jeden případ individuální pohotovosti a odvahy není důvod tvářit se, že je vlastně všechno v pořádku a že může vše pokračovat tak, jak dosud, ustupovat ve všem muslimům, kteří se cítí diskriminováni našimi zvyky a požadují proto jejich potlačování, a přijímat neomezené množství imigrantů pod záminkou solidarity bez snahy řešit příčiny a bez ohledu na následky.

V souvislosti s tím, co se stalo, se ovšem aktuálně nejvíc bojím paradoxního vzrůstu moci EU, radikálního omezení svobod lidí jako po 11. září v USA, tlaku na vznik Evropské superarmády mimo pravomoc členských států pod záminkou nutného zvýšení bezpečnosti a podobné chuťovky, přičemž v čele zůstanou titíž lidé, kteří způsobili dnešní situaci, tj. Merkelová, Hollande, Juncker a další.