Historie se opakuje stále dokola. Lidstvo jakoby zkušenost předků nechtělo respektovat a udělá vždy tu samou chybu znovu. Jinak tomu není ani u finanční historie. Zadlužování, nekryté měny, hyperinflace, různé formy zabavování majetku - to vše přichází opakovaně. Nad všemi nejistotami finančního světa stojí jedna jistota nad všemi - drahé kovy.
Nejcennější základ pro osobní finanční vzdělání může člověk získat studováním historie peněz. Ve finančním světě se totiž děje stále to samé dokola (liší se jen parametry prostředí ale v zásadě jde o naprosté opakování). Například už ve starém Římě potřebovali k financování svých válek stále více a více finančních prostředků. Větší území také znamenalo větší náklady na byrokracii a na správu těchto celků. Peníze díky finanční náročnosti válek docházely, a proto panovník dostal vynikající radu od svých rádců, aby si nějaké peníze prostě sám vytvořil. Toto nebylo možné do doby, dokud peníze byly v daném území pevně vázané na obsah drahého kovu (nejčastěji stříbra) v dané minci. První tendencí, jak vytvořit více peněz ze stávajícího množství potřebných drahých kovů, které krylo hodnotu platidla, bylo snižovat obsah drahého kovu v mincích a tím peníze fakticky devalvovat (snižovat jejich reálnou kupní sílu). V poslední fázi pak došlo k úplnému odpoutání od jakékoliv garance nějakého obsahu drahého kovu v minci. Peníze se tím okamžikem staly plně nekrytými. Toto se opakovalo v mnoha a mnoha říších a historických obdobích.
V novodobé historii procházíme velmi obdobným vývojem. K úplnému odpoutání peněz od zlatého standardu došlo v roce 1971 - došlo tedy na onu poslední fázi. A v posledních letech, kdy se celosvětová ekonomika založená na soustavném vytváření dluhů zabrzdila, zaplavují centrální banky trh novými a novými penězi, které znehodnocují ty stávající a vytváří tak spirálu, která se úplně vymkla kontrole.
Zatímco mocní světa hlásí, že vše nejhorší je za námi. Krachují další banky a systém je více a více ve velmi kritickém stavu. Otázkou je, co vše ještě může vůbec vydržet a také jak dlouho to může vůbec vydržet.
Drahé kovy (zlato, stříbro a další) mají pro investora tu vynikající vlastnost, že jsou zcela omezeny svým dostupným fyzickým množstvím na světě. Právě proto byly vždy drahé kovy překážkou pro panovníka ve znehodnocování peněz. Aby totiž mohl takový panovník vyrazit více mincí, musel by k tomu mít potřebný obsah drahého kovu. Ten však neměl, protože množství drahých kovů má svůj limit. V historii se lidé vždy vraceli zpět k drahým kovům, protože ty jediné jim poskytují onu jistotu hodnoty. Dnešní peníze nemají sami o sobě žádnou hodnotu.
Vše, co je nám dnes vštěpováno, že je naše jistota na stáří, má velmi křehkou skořápku na povrchu. Skutečně je důchodový účet něčím, co bude mít vždy nějakou hodnotu? Opravdu je číslo na bankovním účtu něčím skutečným? Rozhodně není.
Skutečným majetkem jsou pouze reálná aktiva (podnik, nemovitost, drahé kovy, pozemky, umělecké předměty, sbírky apod.) Nicméně řada z těchto reálných aktiv mohou být předmětem poměrně jednoduchého procesu zabavování v případě převratů ve společnosti. Jenže takový drahý kov vám už jen tak jednoduše nikdo nezabaví. A ve velmi malém množství dokáže ukrýt vysokou hodnotu.
Závěr pro finanční přípravu
Drahé kovy vnímejte jako největší jistotu ve svém možném investičním portfoliu. Jako jistotu pro případ, že by finanční systém zkolaboval, že ostatní majetkové hodnoty jsou jejich vlastníkům velmi jednoduše zabavovány, že by se prostě historie zase jako vždy opakovala.
Za optimální strukturou majetku však rozhodně nepovažujte alokaci 100 % majetku v drahých kovech. Jde pouze o jednu velmi důležitou složku takového portfolia vzhledem v době, v které z pohledu historie peněz žijeme. Jsme v období, kdy peníze už jsou dávno naprosto nekrytým oběživem.
