si necháte poradit, abyste si ukládaly úspory na různé účty finančních společností, díky čemuž si máte ve stáří spokojeně žít.
Nejlépe absolutní většinu svých úspor po těchto radách pak máme tendenci směrovat do různých finančních produktů a jejich různých odvozenin. Poradci z finančního světa nám báječně poradí rozložit riziko (diverzifikovat), a proto doporučí finančních produktů hned několik. Přeci nechcete sázet jen na jednu kartu, poví vám. Problém ale je, že na jednu kartu sázíte a navíc tato karta vám v dlouhodobém horizontu nemůže přinést vítězství.
V čem tkví ta sázka na jednu kartu? V tom, že veškerý svůj majetek jsme svěřili finančním institucím. Máme běžný účet, na kterém provádíme platby, ovšem někteří lidé si zde i „spoří“. Máme spořicí účty, na které si ukládáme peníze pro větší plánované nákupy, opravy, dovolené a jiná vydání. Máme penzijní připojištění, protože přeci máme být zodpovědní a spořit si na důchod už od mládí - na důchody přeci nebude (nejčastěji zazní z nějakého PR článku penzijního fondu). A máme různé rádoby produkty investiční, jako jsou podílové fondy, důchodové programy či samotnou rakovinu osobních financí - investiční životní pojištění. Vše jsou to peníze naházené do finančních institucí, které tyto peníze spravují a prý dokonce zhodnocují (každý za zhodnocením vidíme evidentně něco jiného). Ale závažnější otázkou je, co se stane s vaším majetkem, pokud inflace vystřelí výrazně nahoru? A co se děje s vaším majetkem pokud klesá trh, na který jsou navázány vaše investiční produkty? Co když zkrachuje stát, který ručí za vaše vklady? A v případě, že by došlo například ke ztrátě důvěry v měnu (chcete-li peníze), co z vašeho životního majetku by vám nyní zbylo, kdyby se peníze a stavy účtů staly bezcennými?
Tvrdím, že svěřit svůj životní majetek (úspory) pouze finančnímu systému je extrémně špatné rozhodnutí – obzvláště v dnešní době, ve které víme, že něco není v tomto systému rozhodně v pořádku. Pokud zasvětíte svůj život posíláním trvalých příkazů na účty finančních produktů, můžete očekávat, že ve stáří dost možná odhalíte, že vše bylo naprosto k ničemu. Cílové částky na finančních produktech směřující k důchodovému věku klienta jsou pouze fiktivní čísla navíc označená sympatickým malým komentářem, že předpokládané či odhadované výnosy nejsou zaručené a není zaručena ani návratnost vložených prostředků. Za tato fiktivní čísla si navíc budete moci v té době pořídit možná jen několik kusů chleba, protože měna si rozhodně projde několika obdobími s vysokou inflací, které případné výnosy (o které se nejdříve podělíte se správcem svých peněz) dost dobře pohřbí.
Nejsem žádný pesimista. Všude jsou příležitosti, jak své bohatství reálně zvyšovat a jak se nedělit o své zisky s finančními společnostmi. Pokud to někdo umí přes obchodování akcií, ať tak činí. Pokud si někdo myslí, že mu k tomu dopomůžou ty trvalé příkazy, ať tak činí. Ale je mi takového jedince trochu líto, že si zvolil tuto cestu do pekel.
Osobně mimo základních finančních služeb, které zabezpečují mé zdraví a likviditu, věřím pouze tomu, co mám skutečně v ruce a co případně mohu nějak ovlivnit. Co mi inflace nezničí a co mi případná změna finančního systému nevezme. V tom vidím smysl investic a vůbec odkládání peněz. Podobně to vidí i lidé, kteří se o tyto možnosti investic zajímají, když spolu finanční záležitosti konzultujeme.
Nebýt na 100 % namočen ve finančním systému, který se pomalu hroutí a pokud se nehroutí, je velmi nestabilním (období výrazných propadů trhu, období vysokých inflací), pokládám za obzvláště užitečné. A k takovému závěru bych rozhodně nedospěl při naslouchání finančních prodavačů, kteří vám s klidem namodelují roční výnos 9 % po dobu 35 let a přitom vyprávějí o spokojeném stáří.
Ptát bychom se měli dokola: „Co se stane s mým majetkem, když…“ A dle toho volit složení svého majetku.
