I demokratická společnost může být fakticky ovládána tenkou vrstvou oligarchie. Ten stav může trvat i velmi dlouho. Čím déle ale trvá, tím bouřlivější je zvrat, kterým se věci vrací k normálu – to jen aby si někteří uvědomili.
Česká politika je prostředí, kterému se své cti dbalý člověk vyhne.
Poměry uvnitř jsou podivné, nejlépe je asi vyjádří časování slovesa vydírat ve tvaru aktiva i pasiva.
Pro doplnění obrazu je pak dobré zopakovat to celé ještě jednou se slovesem korumpovat. Konec konců, kdo byl jednou korumpován, je podruhé dobrým objektem vydírání.
Existují neprůhledné vazby mezi špičkami politiky a částí ekonomické sféry - což je neetické.
Existují vazby části ekonomické sféry (shodou okolností té samé) na struktury, kterým se nejčastěji říká mafie. Dá se přímo říci, že část ekonomické sféry je fakticky vytvářena ekonomickou mafií, která má těsné vazby - lépe bude říci, která je srostlá - s politickými špičkami.
Tady už nejde o etický problém, na podobné věci máme trestní zákoník.
K tomu, aby se trestní zákoník dostal ke slovu máme bezpečnostní složky.
Prostředí bezpečnostních složek je podivné, paranoidní místo, kde jednotlivé složky hrají zpravodajské hry proti složkám jiným. Nic proti tomu, ale zarážející je, že všichni teoreticky slouží témuž státu.
Část bezpečnostních složek má neprůhledné vztahy s politickými špičkami - což je neetické.
Je prakticky jisté, že část bezpečnostních složek (shodou okolností ta samá) je propojena s ekonomickou mafií.
Na to máme trestní zákoník - jenže, kdo vlastně hlídá hlídače (ptal se už kdysi Platón)?
Je-li společnost demokratická, pak funkci hlasu lidu plní žurnalistika, která odkrývá selhání systému a vytváří tlak, který vede k nápravě.
Česká žurnalistika je podivné prostředí, v němž si všichni hledí svých zájmů ekonomických (a Bůh zaplať, když těch) nebo politických. Špičky žurnalistiky a špičky politiky spolu sice hrají hru na četníky a na zloděje, ale někdy až neuvěřitelně opatrně.
Část bezpečnostních složek využívá žurnalisty ve svých zpravodajských hrách jako vlivovou agenturu - část ekonomické mafie rovněž (možná jsou to i ti samí lidé na obou stranách).
Na konec tu tedy máme neproniknutelnou strukturu politické a ekonomické moci s vazbami na organizovaný zločin, to vše úzce provázáno s bezpečnostními složkami státu a sdělovacími prostředky.
Ale nezoufejme, už se našel jeden spravedlivý - penzionovaný generál, který ještě nedávno stál v čele civilní rozvědky - obíhá média s fotkami z dovolených politiků.
Je pravda, že jsou na nich politici k vidění s lidmi, se kterými by vidět být raději neměli. V našich poměrech to už ale nikoho nepřekvapí.
Konec konců také nepřekvapilo a tak pan generál, který nejdřív tvrdil, že on muzikant, se k těm fotkám nakonec přihlásil s tím, že to dělá pro naše dobro.
Vypadá to, že by si pan generál mohl vyřizovat osobní účty - má s kým.
Pan generál by také mohl pracovat na politickou objednávku - objednatel by se našel.
To jsou ty lepší varianty. Pak je tu ještě možnost, že si tu naše bezpečnostní složky hrají nějakou vlastní politickou hru, které pan generál ve výslužbě propůjčil tvář - skoro bych si na to i vsadil.
Kauza má viditelně scénář, který má její průběh stupňovat.
Nejdřív přišly fotky s politiky a lobbisty, pak úvahy o tom, jak to bylo s nájmem vily. Následně nám bylo sděleno, že nedaleko (asi 40 kilometrů) se nacházel uprchlý podnikatel Pitr - a naznačeno, že to vlastně nebyla náhoda.
Teď pan generál poskytuje médiím rozhovory, ve kterých říká, že přijdou větší aféry a naznačuje odkud.
Pan generál by měl jasně říci, co ví. Místo toho se snaží podsouvat stopy „investigativní" žurnalistice.
Je to pořád ta samá hra, kterou rozjel už kdysi Jan Ruml případem „Bartončík", která zatím vrcholila „Kubiceho zprávou". Hraje se další dějství.
Opravdu nám někdo chce tvrdit, že se to celé děje pro naše dobro?
I demokratická společnost může být fakticky ovládána tenkou vrstvou oligarchie. Ten stav může trvat i velmi dlouho. Čím déle ale trvá, tím bouřlivější je zvrat, kterým se věci vrací k normálu - to jen aby si někteří uvědomili.
