Jaká bude cena toho, že se ze stavby nevydrolí řecký kamínek? Bude tou cenou suverenita národních států a demokracie?
Řecká dluhová krize zase jednou přešla z chronické do akutní fáze. Po pěti letech trvání krize to není nic nového, nic překvapivého, skoro by se chtělo říci, nic pozoruhodného.
Jeden aspekt stávající situace za pozornost ale stojí. Alexis Tsipras vypsal referendum, ve kterém budou Řekové fakticky hlasovat o setrvání země v měnové unii.
To je zajímavé - ale ještě zajímavější je, že v krátké historii řecké přítomnosti v eurozóně je to podruhé, co předseda řecké vlády chce rozhodnout o setrvání země v měnové unii všelidovým hlasováním.
V listopadu 2011 chtěl referendum vypsat Jorgos Papandreu. V době vrcholících jednání o záchranném programu pro Řecko chtěl Papandreu dostat jasný mandát k přijetí podmínek, o kterých bylo jasné, že budou tvrdé, až drastické. Nejisté bylo a dosud je, jestli takové podmínky vůbec někdy mohou vést k ekonomickému růstu.
Papandreu svůj nápad politicky přežil o necelé dva týdny. Po týdnu zákulisních jednání ho 11.11. nahradil Lukas Papadimos a vláda národní jednoty. A na referendum se tiše zapomnělo.
Kdo že to byl Lukas Papadimos? Lukas Papadimos byl vysloužilý viceprezident Evropské centrální banky - s českou historickou zkušeností by se skoro chtělo říci euro-protektor.
Ten rok se se zlobivými předsedy národních vlád v Bruselu moc nepárali. Ve stejnou dobu měl výhrady ke způsobu řešení krize i italský premiér Silvio Berlusconi. 16.11. ho nahradil Mario Monti - bývalý eurokomisař. Ten stál pro změnu v čele vlády odborníků.
Má-li Evropská unie tajnou službu, byl to pro ni jistě úspěšný rok.
Otázka zní, kdy dojde na Tsiprace? Víme, že v posledních týdnech se v Bruselu nejednalo jen se zástupci řecké vlády, ale probíhala i blíže nespecifikovaná jednání s představiteli opozice.
Tak jednoduché to ale nebude. Etablované strany řecké politické scény sice už zase mluví o vládě národní jednoty, jejich politická váha je ale pramalá.
Německá kancléřka říká, že rozpad eurozóny bude znamenat rozpad Evropské unie - nesporně má pravdu. Jí, i mnohé v Bruselu už jistě napadlo, jak by bylo hezké zase jednou nahradit neposlušného premiéra vhodným euro-protektorem. Tentokrát ale téměř jistě nebude k dispozici dost kolaborantů. Pro levici je nestravitelné další škrcení sociálních výdajů a nacionalisté neskousnou přístup věřitelů, který nemá daleko k urážce Řeků jako národa.
Jaká bude cena toho, že se ze stavby nevydrolí řecký kamínek? Bude tou cenou suverenita národních států a demokracie?
