Ve válce o svobodu slova nám Věra Jourová dělá ostudu

Paní Věra (ANO) je eurokomisařkou nádherně Orwellovské komise pro "Spravedlnost, spotřebitelskou politiku a rovnost pohlaví". Má smělé plány, ze kterých mi běhá mráz po zádech...

Na radar obránců svobody slova se paní Věra dostala publikací oficiálního "fact sheetu" nazvaného Code of Conduct on countering illegal hate speech online: First results on implementation.

Dokument předkládá prvotní hodnocení schopnosti velkých IT firem (Facebook, Microsoft, Twitter, Youtube, Google) bojovat proti nenávistnému nebo život ohrožujícímu obsahu. Vzhledem k tomu, že problematika  "hate speech" je v dnešní době něco jako první zákop dlouho odkládané kulturní války, zaslouží si tento dokument pečlivou pozornost. Zároveň dokument vychází v době, kdy dochází ke koordinované cenzuře skandálu PizzaGate (čímž vše získává na pikantnosti).

Proti jakému typu nenávisti chce komise bojovat?
Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože kromě klasicky obecných řečí o terorismu a hypotéz o tom, že slova mohou ubližovat, není v dokumentu nic nového. Už teď se na sociálních sítích daří organizovanému zločinu, organizacím přímo navázaným na radikální islámský terorismus i zcela šíleným sektám a politickým hnutím. Společně s nimi ale nové směrnice ohrožují i relevantní kritiku a dochází k omezování svobody slova (sice kontroverzních, ale pro veřejnou debatu důležitých) komentátorů a žurnalistů.

V jednom ze svých předchozích vyjádření paní Jourová píše:
"The recent terror attacks have reminded us of the urgent need to address illegal online hate speech. Social media is unfortunately one of the tools that terrorist groups use to radicalize young people and racists use to spread violence and hatred. This agreement is an important step forward to ensure that the internet remains a place of free and democratic expression, where European values and laws are respected. I welcome the commitment of worldwide IT companies to review the majority of valid notifications for removal of illegal hate speech in less than 24 hours and remove or disable access to such content, if necessary."

Klišé o demokratickém vyjadřování naráží na otázku toho, kdo vlastně bude rozhodovat... Se současným zněním silně nesouhlasí mnoho důležitých organizací (National Secular Society of the UK, European Digital Rights, Access Now, Index on Censorship a další), ale evropský aparát si dělá co chce a hodlá k nátlaku na jmenované IT megakorporace využít všech prostředků. V tomto ohledu je sice zábavné sledovat střet pseudodemokracie s korporatokracií, ale mám obavy, že nám cynické úsměvy brzy ztuhnou hrůzou. Jakmile úředníkům (nebo vlivné politicky korektní skupině či firmě) některý text přijde podezřelý, skutečně je 24 hodin dost času na jeho posouzení? Odkaz na terorismus pak působí jako opakování americké strategie odpovídat na otázku "Proč nás nenávidí?" zcela neadekvátním a nezodpovědným "Protože nenávidí naši svobodu." Po dvaceti letech takového tutlání a překrucování jedné z nejdůležitějších veřejných debat současnosti působí kroky paní Věry infantilně a amatérsky.

Debata o tom, zda je lepší nenávistný obsah cenzurovat, nebo nechat lidem na očích, se vede už dlouho. Vrcholu pro mě osobně dosáhla v případě masového vraha Anderse Breivika, jehož vyjádření a texty bylo možné najít jen obtížně (o seriozní analýze jeho názorů ani nemluvě). Pokud lidé nebudou mít možnost sami číst a chápat zlo a šílenství, jak chceme s terorismem a násilím bojovat? Nechat selekci a cenzuru v rukách nevolených politických zástupců a netransparentních institucí znamená vzdát se nejen práva na svobodu informace, ale i (stále více omezovaného) práva na sebeurčení.

V Evropě jde samozřejmě o horké téma vzhledem k demografickému tlaku migrantů z ekologicky a politicky se rozpadajícího regionu WANA (západní Asie a severní Afrika), přičemž dochází k cenzuře bývalých muslimů vystupujících proti abrahámskému teroru (například Maajid Nawaz), ale stránky spojované s ISIS a dalšími skupinami zůstávají v podstatě bez zásahu. Zároveň si regulacíchtiví politici dosedají na komentátory nezařaditelné do primitivního levo-pravého spektra, čímž brání nové generaci idejí a hnutí ve vzájemném kontaktu a rozvíjení debaty o budoucnosti (stačí se trochu podívat na problematiku "echo chambers" a "názorových bublin", ve kterých žije většina internetové populace).

Existuje však i naděje: Chaos vyvolaný touto novou snahou by nám mohl pomoci nahlédnout pod pokličku toho, co vlastně sociální sítě a internetoví giganti se svou obrovskou mocí dělají (umělé vyvolávání barevných revolucí Západem, agresivní propaganda Ruska, Čínský anti-internet, experimenty v ovlivňování lidského podvědomí, prolnutí obchodních a politických zájmů a tak dále).