Třešňová mánie ve Washingtonu, D.C.

Třešňový festival je událost roku, na kterou se Washington DC, připravuje dlouho dopředu. V rádiu, v televizi a na sociálních sítích se mluví jen o třešních. Záplava růžových lístků do hlavního města přiláká zhruba milion turistů.

Divíte se, že někdo cestuje stovky i tisíce kilometrů kvůli rozkvetlým stromům? Stojí to vůbec za to? Upřímně, STOJÍ!

Tři tisíce vzácných japonských třešní zvaných sakury, které rostou kolem vodní nádrže Tidal Basin a v přilehlých parcích v centru Washingtonu D.C. vytvoří na tomto populárním turistickém okruhu jedinečnou atmosféru. Cherry Blossom (třešňový květ) se na pár týdnů stane nejpoužívanějším slovním spojením ve Washingtonu, D.C.  a okolí.

Sakury symbolizující přátelství mezi Spojenými státy americkými a Japonskem byly kolem nádrže Tidal Basin vysazeny už v roce 1912. Jejich rozkvetlé koruny bývají přirovnávány k mrakům. Kdo by si nechal ujít procházku v oblacích…

Nádherné okrasné třešně přitahují všechny od nadšených fotografů, již se celý rok těší na to, že si unikátními snímky zkrášlí své portfolio, až po návštěvníky, kteří se jednoduše chtějí udělat romantický piknik pod rozkvetlou třešní stejně, jako to dělali japonští císaři, již tradici pikniků pod sakurami zavedli už v 16. století.

Národní památníky kolem Tidal Basin obvykle vévodící všem fotkám, které si turisté pořídí, se v období konání třešňového festivalu stanou pouhou kulisou, protože veškerá pozornost návštěvníků patří jen a jen japonským stromům obsypaným maličkými růžovými květy.

Přesné datum plného rozkvětu sakur (tzv. peak bloom) se mění a není jednoduché ho předpovědět. Arboristé každoročně pečlivě zaznamenávají průběh květenství a snaží se co nejpřesněji určit, kdy sakury vykvetou.

Stejně jako jiní dychtiví obdivovatelé sakur už několik týdnů předem nedočkavě na instagramu a oficiálních stránkách festivalu sleduju fáze květenství. Po poslední, šesté fázi mohou květy vydržet dva až deset dní. Pak nezbývá než doufat, že bude sucho, teplo a bezvětří. Letos sice napršelo, teplota klesla k nule a přehnal se tu i silný vichr, nicméně květy to všechno ustály!

Dva týdny dopředu se probírám tabulkou se statistickými údaji z minulých 14 let, projíždím fotoprůvodcem stádií květenství. Zběžně koukám na rady od profesionálních fotografů, jak pořídit krásné snímky. Pročítám tipy, jak se vyhnout davům.

Sakury totiž nekvetou jen kolem Tidal Basin, ale i na jiných místech ve Washingtonu. Ulice lemované třešňovým stromořadím ve čtvrti Kenwood už vstoupily ve všeobecnou známost, a proto tam o víkendu k nelibosti místních vznikají dopravní zácpy. Já zvažuju botanické zahrady a okolní parky.

Mudruju, jak přelstím Filise, svého dvouletého syna, aby se nechal vyfotit, případně se u toho usmíval (to už mě honí fantas). Toužím po romantických fotkách, ale ve snu mě straší hordy lidí tlačících se na úzkém chodníčku kolem nádrže.

Váhám, kdy se tam mám vydat, protože pro každou denní hodinu mě napadá důvod, proč by tam měly mířit spousty dalších lidi. S českou kamarádkou diskutujeme, jestli je lepší vyrazit ukrutně brzo – v 6 ráno, nebo naopak počkat na dopoledne, protože místní se mohou za třešněmi vypravit cestou do práce.

Během dopoledne zase mohou dorazit desítky zájezdových autobusů, školní výpravy, prostě všichni turisti! Večer nepřipadá v úvahu, protože to má volno téměř každý. Ukázalo se, že žádná ideální doba neexistuje. Plno je tam zkrátka nonstop. Když máte pocit, že davy prořídly, vzápětí dorazí tři zájezdy.

Ve snech mě děsily hordy turistů svým počtem převyšující množství okrasných květů. V den D jsem zjistila, že místo strachování o to, jestli nás nadšené davy ušlapou nebo shodí do vody, jsem se měla raději projít svou mimi tašku.

Sbalila jsem sice čtyři druhy svačin, dvě pití, deku, kupu hraček, foťák a stativ, ale co mi to bylo všechno platné, když jsem zapomněla náhradní kalhoty pro syna. Ten si totiž během mého zběsilého focení polil džíny a já jsem mu místo nich musela obléct svůj svetr, aby se v té zimě nenastydl. Zatím nikdo nepoznal, že na fotce mu nožičky nečouhají z teplých kamašů, ale z rukávů mého tlustého svetru.

V období rozkvětu sakur mají žně profesionální fotografové, kteří nabízejí portrétní focení od brzkých ranních do pozdních nočních hodin. Ti, jimž zbyde nějaká kapacita, pořádají u sakur kurzy focení.

Lidi, kteří si najali profi fotografa, poznáte na první pohled – mají na sobě nápadně slavnostní oblečení (případně svatební šaty, blyštící se zásnubní diamantový prsten nebo promoční talár). Nezřídka jsou mírně promodralí a cvakají jim zuby, protože fotit se s rozkvetlými sakurami v zimním kabátě a kalhotách nevypadá tak krásně jako lehké letní šatičky a holé nohy v sandálech. Co na tom, že je těšně nad nulou.

Pokud se vám nechce mačkat s davy lidí na úzkém chodníku, můžete si sakury prohlédnout z vyhlídkového autobusu, nebo dokonce z lodi. Pro zájemce se pořádají komentované prohlídky – pěšky i na kole.

Růžová mánie pohltí celé město. Restaurace nabízejí speciální menu inspirované třešňovými květy a zelenou má všechno související s Japonskem – tradiční tance, koncerty klasické hudby, aranžování květin, vití věnců z třešňových větví, přehlídka kimon a další. V festivalovém areálu se koná spousta vystoupení, koncerty i akce pro děti. Nechybí ani ohňostroj. Poslední festivalový víkend uzavře velkolepý průvod na jedné z hlavních washingtonských ulic.

Až v květnu rozkvetou české třešně a jabloně, neseďte doma a jděte se projít mezi barevné chomáčky voňavých kvítků – až už to bude na pražský Petřín či do babiččina sadu. A nebo se příští rok na přelomu března a dubna přijďte podívat na ty slavné washingtonské. Nebudete litovat.