V souvislosti s tématy, která považuji spíše za politická a sloužící k jiným účelům než zastrašit lidi, aby si nesedali na motorky nebo do auta a nejezdili asi ničím a nikam a ani nelétali nebo nepluli lodí apod., jsem si znovu pomyslel, jak je to celé absurdní.
pohoebnet
Už víc než týden nás média masírují informacemi o motorkářích, ze kterých dělají blázny ohrožující sebe a své okolí. Stejně tak nás informují o značném množství i dalších dopravních nehod, při kterých umírají neviní. To vše je podtrženo dalšími tragickými informacemi o utajených případech intoxikací účastníků dopravních nehod alkoholem nebo jinou látkou, převážně drogami. A jako třešnička na dortu je nám podsouváno, že za vše snad může hustá kamionová doprava a její bezohlední řidiči. Ano, jsou mezi každou skupinou lidí i takoví ti blázni, co porušují ledasco a hazardují se svým životem, ale není přeci možné vždy odsoudit rázem všechny ve skupině.
V záplavě těchto strašidelných informací se však ztrácejí jiné a možná důležitější informace. Přirovnávám tuto cílenou informační kampaň k bulvárním zprávám o politicích a známých lidech, které taktéž odvádějí pozornost od skutečných problémů a mnohem důležitějších témat. Občas se někde vynoří ojedinělá kauza a velmi závažný problém, ale je záhadou, jak rychle takováto pro lidi důležitější a zarážející informace rychle utichne a zapadne. Vždy si proto říkám, že to jen někomu slouží, aby odpoutal od sebe pozornost nebo naopak, aby ji upoutal tím směrem, kterým kdosi potřebuje.
Podívejme se na dopravní nehody trochu jinak. Rozvoj motorismu a turismu nebo prostá migrace obyvatel z různých důvodů jsou faktem, který nemá cenu řešit a brzdit nebo dokonce zatracovat. Už se s tím budeme muset smířit a respektovat to, ale hlavně se tomu přestaňme divit. To že počet aut nebo motorek, řidičů i nehod neustále roste je standardní vývoj, zvláště když si uvědomíme, že kvalita a síť silnic spíše stagnuje ne-li se horší. Lidé si kupují auta a motorky, jezdí už i náctiletí a mnoho lidí dnes už bez auta nemůže ani pracovat nebo do práce dojíždět.
Vůbec nechci zpochybňovat závažnost okolností, které se vynoří při ztrátě jediného lidského života, zvláště je-li to důsledkem zbytečně riskantní jízdy nebo bezohledností druhých. Stejně tak odsuzuji, když si někdo sedne za volant opilý nebo zfetovaný a nebo zbytečně riskantní a rychlou jízdou zabije chodce. Sám jsem na sobě a v rodině zažil tragický osud dopravní nehody. Ale právě i na této osobní zkušenosti jsem si uvědomil, že to prostě k životu patří a musíme se s tím umět sžít.
Podle mého názoru to je stejné, jako že lidé např. stále ještě kouří, přestože dávno vědí, jak je to nezdravé. Na následky kouření umírá ročně ve světě i u nás mnohem více lidí než při dopravních nehodách. A svým rozsahem to je stejně závažné, jako např. onemocnění rakovinou, kterého se lidé právem neustále bojí. Ale i zde neustále překračují hranice, které je od vzniku rakovinového bujení dělí. V případě závažných a smrtelných onemocnění se vyskytuje další mediální strašák v podobě onemocnění HIV (AIDS), na které u nás sice umírá více lidí než v minulosti, ale ve srovnání s jinými a zcela běžnými příčinami smrti, se jedná spíše o okrajovou záležitost.
Proto si myslím, že lidé se budou i nadále sami svým chováním a postojem k životu zabíjet a ostatní si budou muset zvyknout a že o takových problémech lidstva budou stále častěji informováni, a to buď objektivně nebo zkresleně a zcela účelově. Rozhodně to nebude nic nového a katastrofálního, jak se nyní děje. Srovnáte-li údaje za poslední roky, tak zjistíte, že nedochází k nějak závažnému výkyvu a nárůstu.
