Máme období letních dovolených, což přináší krom jiného i oblíbené cestování. Češi zatím ještě stále cestují v hojném počtu do Chorvatska a vlastním vozem přes sousední Rakousko. Cestování přináší různé zážitky, příjemné i méně příjemné. Patří k nim např. poznávání jiných krajů i zvyků. K důležitým aspektům dlouhé i náročné cesty však patří kromě pohodlí i různé potíže, např. takové banální uspokojení základních životních potřeb. Sem patří zejména pití, jídlo a vyměšování. Tekutiny si snadno zakoupíte u každé benzínové pumpy. Doba chlebníků a svačin v sáčku nebo řízků na cestu je snad už dávno pryč.
Neuschwansteinnet
Zajít si zdarma na slušné WC, je dnes ale už téměř nemožné. Z parkovišť téměř vymizely normální toalety a funkční jsou jen převážně na těch velkých, kde je benzínová pumpa nebo restaurace. Všude se dnes však platí, takže není vzácností vídat nejen Čechy a další národnosti z bývalého Východního bloku, jak skrytě močí na parkovištích na keře a stromy, takže to tam už nevalně páchne. Např. v Německu u benzínových pump mají na WC turnikety, kde sice dostanete poukázku na vrácení 50 centů, ale musíte si na té pumpě něco koupit. Takže když pouze tankujete a chcete zaplatit odebrané palivo, musíte nejdříve vystát frontu společně s „čůrajícím“ autobusem, kde si každý kupuje nejlevnější zboží, třeba žvýkačky nebo karamelky, aby dostal svých 50 centů zpět. Stává se tak ze základní živočišné funkce nepříjemný či obtížný akt.
Rakouské dálnice jsou protkány sítí restauračních zařízení několika různých značek, jejichž kvalita se ale významně liší. Zde je také možné použít toalety zdarma, jen musíte projít restaurací nebo alespoň malou „sámoškou“ s rozličným zbožím, které však nemusíte kupovat. Poslední roky jsem si po několika negativních zkušenostech oblíbil síť restaurací a hotelů zn. Landzeit. Tato značka je zárukou kulturního prostředí, čistoty, kvality a standardu jak v prostředí a servisu, tak ve stravování. Každé čtveroroční období mají různé akce a stylové zaměření. Je dokonce možné získat při koupi speciální nabídky i různé předměty. Všiml jsem si, že pro děti mají celé spektrum akcí a pestrou nabídku.
Pokaždé, když jsem cestoval do zahraničí, tak jsem se před hranicemi najedl. Možná proto, abych neměl hlad a nebo abych nemusel „draze“ jíst v zahraničí a ušetřil nějakou tu kačku. To samé jsem dělal při návratu, kdy po překročení hranic jsem zašel do české restaurace na jídlo. Už to ale nebylo kvůli úsporám, ale měl jsem prostě chuť na českou kuchyni. Vždy to byl problém, protože najít u nás před hranicemi slušnou restauraci v záplavě sexshopů a night klubů je stále problém. Při cestě do Německa po nové dálnici si můžete dát jen hamburger v síti McD. Stejná situace je na většině míst naší chudé dálniční sítě.
Je škoda, že se u nás budují dálnice velmi pomalu a že nejsou zabezpečeny dostatečnou a kvalitní stravovací sítí. Jistě každý uzná, že pokaždé, když někam jedeme např. dálnicí, můžeme navštívit pouze McD. Proč není lepší a pestřejší nabídka restauračních a stravovacích zařízení? Proč doposud jiný stravovací řetězec nevyužil díry v trhu? Proč se např. některá stravovací síť, které jsou v Rakousku a Německu, nerozšířila i k nám, jako jiné stravovací řetězce? Proč na dálnicích už dávno nejsou i KFC nebo čínské restaurace? Inspirací a možností je jistě více. Byl by to totiž nejen velký konkurent našim restauracím, kterých je podél dálnic a silnic stále málo nebo jsou horší kvality, ale určitě by to přispělo k zkulturnění cestování a stolování.
