Když jsem procházela kolem jedné letenské hospody a spatřila v denním menu "pangase po židovsku", rybí filety zapečené jak jinak než s česnekem (proč se všechno v čem je tuna česneku jmenuje "po židovsku"?), musela jsem se začít smát. Pangas po židovsku je totiž stejný protimluv jako "vepřová panenka po židovsku", které se v jednom svém fejetonu vysmíval šéf pražského kulinářského institutu Roman Vaněk.
Co se týče rituálních pravidel, patří rybí maso mezi ty jednodušší. Ryby jsou parve, dají se tedy kombinovat i s mlékem, není potřeba je rituálně podřezávat ani zbavovat krve. Jedna složitost tu však je - košer jsou jen ty ryby a vlastně všechno, co žije ve vodě, co má ploutve a šupiny. Rybí maso můžeme tedy kupovat v "normálním" obchodě, ale samozřejmě musíme vědět, jaké ryby jsou košer a jaké ne...
Podle košer seznamu zveřejněného na stránkách pražské židovské obce, jsou košer (mimo jiné) následující ryby: ančovička, bělice, cejn, halibut, hejk, kambala, kapr, lín, lipan, losos, makrela, mník, mořský jazyk, okoun, parmice, platýz, pstruh, sardinky, sleď, šprot, štika, treska, tuňák. Tím pádem není košer úhoř, jeseter, pangasius nebo žralok. Košer samozřejmě nejsou ani krevety, garnáti, mušle, chobotnice a další mořské breberky.
Každého asi napadne, jak je to s kaprem lyscem? Ten sice šupiny nemá, ale patří ke druhu, který košer je a je tedy košer.
No a co ten pangasius? Věřím všem, že je to levná ryba bez kostí a rybího zápachu, ale i když se neprokázalo, že by obsahovali rakovinotvornou malachitovou zeleň, moc rybě, která se chová v megachovech v deltě Mekongu, nevěřím. Je to sice dietní ryba, ale je sladkovodní takže mnoho jódu a dalších důležitých prvků neobsahuje. Když jsem Zdeňkovi Pohlreichovi v soutěži Na Nože vyjmenovala, co všechno nemůžu jíst, zmínila jsem se i o pangasiovi a oba jsme se shodli na tom, že není o co stát.
