Neuvěříte, co jsem zažila s uprchlíky!

Byla jsem překvapená, když jsem v jedné diskuzi pod článkem o uprchlících vedle klasických keců o všeznásilňujících,krvelačných hordách a invazích narazila na dotaz: “Kdo se s nimi setkáváte, můžete mi napsat, jací jsou?”   

Jací jsou…  

V říjnu jsem byla vyzvedávat na ubytování skupinku čtyř uprchlíků. Kluci si chtěli proměnit ty čtyři stovky, co po propuštění z detence dostali na eura, tak jsem je vzala do směnárny. Protože tam měli jen bankovky, každému zůstalo pár českých desetikorun. W. patnáctiletý kluk ze Sýrie se ke mě otočil a ty zbylé české drobné mi dal. Protože mluvil dobře anglicky, řekla jsem mu, že to dám do naší společné dobrovolnické kasy.  “Ne, chci aby sis za to koupila ode mě dárek.”  V ten den mě čekal nějaký rozhovor pro televizi a já zrovna nebyla namalovaná (ach, ty holčičí starosti), tak jsem mu odpověděla, že moc děkuju a že si od něj koupím řasenku. To, co následovalo, ani nejde popsat. Všichni kluci jako o překot mi začali strkat své peníze a někdy špatnou angličtinou, někdy víceméně pantomimou mi začali naznačovat, že si od nich mám taky něco koupit. Rtěnku, pudr, lak na nehty…  Takže takoví jsou… Mám vás moc ráda, moji černovlasí bratři. Doufám, že už jste v pořádku s vašimi blízkými a že se vám bude v novém životě dařit.