Podívejte se, jak vypadá uprchlík!

Potkala jsem se s jedním z uprchlíků, kteří teď projíždějí Českou republikou. Ve tři v noci a za na prvních pohled docela nebezpečných okolností. 

Chodím pomáhat uprchlíkům na Hlavák. Především jim pomáháme s orientací na nádraží, nákupem jízdenek, poskytujeme jim léky, jídlo či hygienické potřeby. Když se někdo objeví v noci, můžeme mu zajistit díky spřízněnému hostelu ubytování. Pak je ale potřeba je vyzvednout někdy i uprostřed noci a doprovodit na nádraží.

Někteří moji přátelé, když slyší, že za nimi chodím do hostelu, se diví, že nemám strach tam jít, ale já se jim vždycky směju, že jediné násilí, které se tam odehrává, páchám já, když je tahám z postelí. Dneska jsem takhle šla vyzvednout Aliho, uprchlíka, který žil dlouho v Sýrii, ale pocházel z Iráku, přímo z oblasti ohrožované islámským státem. 
 

Vešla jsem, zvědavá, jaký bude. Ale má touha po exotice byla zklamaná – z lůžka na mě koukal oplácaný kluk v džínách s brejličkama, působil trochu jako šprt. Tipovala jsem ho na ajťáka a skutečně jím byl. Jeho telefon byl plný moderních západních kapel a filmů.
Vyprávěl, že v té jejich části Iráku už musí mít všichni mladí muži plnovous, ženy musí být zahalené, za cigarety hrozí bičování a za tajné pití alkoholu dokonce smrt. Rozhovor kluka s holkou představuje také smrtelné nebezpečí. Mluvil relativně dobře anglicky a pro příslušníky islámského státu měl pouze dva výrazy "terorists" a o něco štavňatější "bastards". 
Celou rodinu, rodiče a tři sourozence má v Iráku. Všichni jsou vysoškolsky vzdělaní, ale co je jim to platné…Dokud se Ali neusadí a nezačne vydělávat peníze (což jako vystudovaný  IT inženýr mluvící anglicky snad nebude mít problém), musí zůstat ve městě ovládaném islámských státem. 

Když jsem jej doprovázela na vlak, smutně se se mnou rozloučil a podal mi české peníze, které mu zbyly. Ať s nimi prý můžeme pomoct i dalším.

Uprchlíci jsou lidé jako každý jiní. Do Evropy nepřicházejí ti nejchudší, ale vzdělaná střední třída, která měla co prodat, aby získala peníze na cestu. Jak je vidět i na Alim mají všechny předpoklady se úspěšně integrovat. Záleží jen na nás, jaký postoj k nim zaujmeme. Jak psal aktivista Honza Vrobel: "Ti lidé si budou pamatovat, jestli jim někdo v Praze na Hlaváku dal tatranku nebo po nich plival."

Spoluautorka článku: Markéta Hrbková